Možná se vám bude zdát nekorektní, že o tom vůbec píšu - nevím. Nicméně, často si říkám, že svým životem jsem proplouval vždycky docela snadno. Jistě, jednou jsi dole, jednou nahoře, jak praví klasik. Každopádně vždycky jsem měl kde bydlet, co jíst, dostalo se mi vzdělání a v daném oboru kýženého uplatnění a pokud jsem chtěl nové džíny, mohl jsem si je koupit, aniž bych kvůli tomu musel týdny sbírat odpadky v lese nebo prodávat hranolky v rychlém občerstvení.
Pocházím ze splušné a spořádané rodiny, čiliž jsem kluk, který měl a snad vždycky bude mít svoje pevné zázemí. Asi jsem za tu dobu provedl pár vylomenin, za které bych si dnes nafackoval, ale na druhou stranu jsem nikdy nemusel dělat nic, co by mi bylo proti srsti.
Občas si přesto říkám, jestli není něco, co dělí lidi jako jsem já od lidí, s takzvaně tvrdou školou. Od lidí, co se musí od puberty starat sami o sebe, musí se postavit na vlastní nohy a hledět zpříma, protože prostě nemají v životě na výběr. Neexistuje pro ně jiná možnost, protože by to znamenal až počátek zániku jejich existence. Něco, co oni mají, a co já, a lidi jako jsem já, nikdy mít nebudou. Nějaký těžce vydobytý dar poznání skutečného života, i když byly doby, kdy jsem si říkal, že ani se mnou se život nemazlí. Možná jsem se tehdy cítil ukřivděn zcela neprávem. Možná se ani nejednalo o křivdu. Postupem času jsem začal věřit, že všechno zlé je pro něco dobré. Pokud projdete něčím zlým, proděláte něco opravdu špatného, ale dostanete se z toho, jsem skálopevně přesvědčen, že vás to prostě musí nějakým způsobem obohatit. A to jenom v dobrém. Všechny ty šrámy na duši i na těle, to je lekce. A člověk tu potom stojí, celý podrápaný, ale jakoby nový a silnější. Moudřejší, starší. Dívá se teď na spoustu věcí jinak, což je setsakra užitečná věc. Je připraven sdílet dobré věci a se špatnými věcmi se už umí vyrovnat. Hned tak ho neporazí. A pokud porazí, dokáže znovu vstát.
Ale přesto je tu ještě tolik věcí, tolik moc věcí v životě člověka, se kterými si právě takoví proplouvači nevědí rady. A budou si s tím vůbec někdy vědět rady? Jsi citlivka? Špatně! Jsi typ čistě racionální? Nemáš srdce - taky špatně! A co byznys? Smějete se? Ten je někdy obzvlášť velice krutý a pokud na to nejste připraveni dokáže vás doslova smést z povrchu zemského. A jak přetěžké je být někdo, i když být někdo tě někým stejně neudělá. Nejsem v tom dobrý. Nejsem v tomhle vůbec dobrý. A pokud jsem dobrý, v čem přesně vlastně jsem dobrý?