Já vím, já vím, blog teď nějakou dobu stagnoval. Ale dá se říct, že jsem zpět... Nebo jsem byl stále tady?

L. touží odjet do Mexika. Zřejmě má dojem, že se tím vše vyřeší. Sdílím její entuziasmus - před bouří je nejlépe se schovat. A to po vzoru gangsterských filmů do země slunce a tequilly!
Hastala vista!

Popokatepetl, pokakal si svetr.
Tak tohle mě naučila říkat moje babička a vzpomněl jsem si na to hned ze dvou důvodů.
1., je den dětí. Jako dítě jsem nechápal spoustu věcí a některé nechápu dodnes, jako například to, proč se pořizují fotografie z pohřbů. Copak si je bude chtít za dlouhých večerů někdo prohlížet, nebo snad naleznou čestné místo v albumu "Drahocené vzpomínky"? Nanejvýš zůsanou ukryty kdesi ve spod šuplíku psacího stolu, odkud na mně dnes vykoukly fotografie z pohřbu mojí babičky (důvod číslo dvě). Rakev, věnce, ubrečená máma, táta, co se tvářil účastně, děda a ještě jeho bratr - dvojče, který zemřel asi dva roky poté, já, který mám vlasy ulíznuté na pěšinu a na sobě košili od sestřenice z Německa. A k tomu další známí a příbuzní, z nichž jsem většinu od té doby neviděl. Pak jsem narazil ještě na další fotku babičky, na které má svůj strakatý župan a spí doma na gauči. A mně až po delší chvíli došlo, že má taky skřížené ruce a pootevřená ústa a že nespí, že je mrtvá. Tu fotku pořizoval děda. Chtěl jsem se ho na to zeptat. Zeptat se proč. Ale pak jsem si řekl, že to asi ze stejného důvodu, jako proč si odstřihl pramínek jejích stříbrných vlasů a spolu s jejím snubním prstenem je schoval do malé krabičky od mátových bonbobů. Už jsem se ho na to nezeptal.

Začínám mít vážné podezření, že moje matka mě přestává vnímat jako dítě... No cos' čekal? Jednuo to přijít muselo.

Toto mi budiž evangeliem:


1. nejsi vzor všech ctností

2. nevyžaduj od jiných to, čeho sám nejsi schopen

3. nehraj si na oběť

4. život máš ve svých rukou


Celkem chytré, musíte uznat.

Pokud mám někoho rád, vystačím si jen s tou jednou osobou a jsem šťastný, že s ní mohu být. A to je asi můj problém. Anebo řekněme, že jdu do všeho naplno.
Byl jsem otázán, jaký je můj postoj, co se odpouštění nevěry týče. Já říkám ne! Je pravda, že svého času jsem měl práh tolerance poměrně nízko. Nebo naopak vysoko? Záleží na úhlu pohledu. Souvisí to taky s tím, že jsem spíš ten typ, co čeká doma s večeří a nikdy jsem taky nikoho nepodvedl v tom právém románovém slovy smyslu, čímž se rozumí, že jsem s nikým nespal za zády někoho jiného. Nevěra je podle mě něco jako červ. Hnusný, nenažraný, pěkně vypasený červ, který neustále hryže. Klidně mi říkejte Halina, ale moje rada zní: Věty typu: "Stalo se to jen jednou a vůbec nic to neznamenalo" prostě nebrat. A existuje vůbec adekvátní omluva? Říká se, že nevěra svědčí o nespokojenosti ve vztahu. Proč být ve vztahu s někým, kdo s vámi není spokojený? Ten hryzající červ zůstane mezi vámi dokud nevyhnije. A pokud se to stane znovu, je to ještě horší.
Tohle je názor kluka, jako jsem já.

The pleasure is all mine! Peace!

Vážně si myslím, že nejvíce by mi prospěl pobyt někde na pustém ostrově. Byli bychom tam dva. Jen já a moje ego. Daleko od lidí, od civilizace. Nahý bych se válel v horkém písku, šplhal po stromech a možná, že bych se naučil i skákat po lijánách. Prostě něco mezi Tarzanem a plážovým playboyem.

Možné výhody života trosečníka:

1) vše za předpokladu, že jde řeč o karibiku

2) možnost opalovat se úplně všude

3) žádný mobilní signál v dosahu

4) stejně tak žádní lidé, žádná auta

5) žádný Justin Biber

6) neexistující možnost jakékoliv konfrontace

7) pravděpodobně bych měl pocit, že konečně stojím na vlastních nohou


Možné nevýhody pramenící ze života na pustém ostrově:

1) žádná hudba (vezmu - li v potaz skutečnost, že sluchátka na uších mám snad pořád)

2) moje vlastní, ničím nerušené, myšlenky provázející mě na každém kroku (hrozná představa)

3) žádné alkoholické nápoje

4) žádné rande (vyjma možnosti dostaveníčka s domorodci - lidožrouty)

5) žádné seriály on - line...

6) žádný Starbucks


Řekněme, že existují i případy, kdy ze soukromého ostrova, může se stát rázem soukromá past. V tom případě, blahořečen buď Onassis.

"Včera, přesně v šestnáct třicet ses opaloval ve slipech na balkóně."
Tak to hle je jedn z nejpodivnějších vět, kterou mi kdo kdy řekl.
Jo! A ve většině amerických států je prý zakázán sex s menšími rybami. Samozřejmě, je vztahován na muže.

Střípky a výlevy...

... Můžu být s někým, koho nemiluju, jen když miluje anální sex? Pravděpodobně ano.

... Je kopačky lepší dát nebo dostat? Dát, pochopitelně.

... Používám dražší pleťový krém, než moje matka. Takže tam jsem to dopracoval.

... Nový objev má trable. Jak jinak... Jsem prý inteligentní a krásný chlap a mám tomu dát volný průběh. Každopádně je dobré to vědět a upevnit se v tom. Myslím tím to, že jsem krásný a inteligentní.

... V metru jsem viděl ženskou, která vypadala jako Björk. Vzápětí nastoupila další žena, která vypadala ještě víc jako Björk. Nejspíš mají někde sraz. Jo! Na Islandu chrlí sopka.

... Zjišťuji, že začínám být velice odolný proti nezdaru. A proti kritice, tu se snažím zásádně si nepřipouštět.

... Mám depku.

... Od jedné kamarádky jsem dostal čokoládovou roládu.

... "To opálení Ti sluší." Řekl mi někdo, komu jsem se vymluvil z důvodu prodělané virózy.
Kamarádce P. odstraňovali mateřská znamínka.

... Věřím v Boha, věřím, že kolem nás jsou andělé.

... Nesnáším, když někdo dělá mrtvého brouka nebo nezvedá telefony. Přesně, jako to teď dělá M.

... Bolí mě krční páteř. Klimatizace v autě je čertův vynález.

... Přemýšlím, kdy jsem si naposledy koupil nové prádlo.

... Latex smrdí.

... Jsou soutěže amatérských zpěváku stále tak populární nebo se jedná už jen o z nouze ctnost?

"Jaké máš plány do budoucna?" zeptal se mě jeden z mých přátel.

"Řekněme, že stále čekám na svůj velkej průlom," odvětil jsem po chvíli odmlky.

"A co by měl ten velkej průlom obsahovat?"

"Něco velkýho, samozřejmě." Jasné jako facka.

"Umíš Ty vůbec mluvit někdy vážně?"

Sakra, co když má pravdu? Ale ne. Vyloučeno!