Těžko říct jestli je dobře dělit lidi na ty co hulí a na ty, co nehulí. Prostě takhle jednoduše, rozumíte. Smozřejmě, pokud jsi tak hloupý, že se z tebe stane závislák, jedná se spíše už o hazardní hru, kdy tohle kastování postrádá smysl. Vlastně je to tak, že lidi co hulí, prostě hulí, a lidi co nehulí to buď chtějí vyzkoušet nebo tím opovrhují.
O těch pozitivních až zázračných účincích mi již před lety vyprávěla jedna rastafariánka, se kterou jsem chodil na střední.
Měla dredy, pletenou čapku v barvách etiopské vlajky a tvrdila mi, že od doby, co začala pravidelně hulit trávu, zlepšil se jí zrak a nemusí už nosit brýle. Taky mi říkala, že všechno je pak pěkný a ke spoustě věcem tak může chovat mnohem otevřenější postoj. Stojíme o život, kde je všechno pěkný? Jistě, každý o to stojí. Každý po tom touží. Jenže stojí to za to, pokud se jedná jenom o iluzi způsobenou jistou formou halucinace?
Jasně, sex se může zdát delší a intenzivnější, což se například ve spojitosti s alkoholem vždy říct nedá. Takzvaně se zostří, i když vlastně dost rozmazanou formou, vaše vnímání. Všechno pak mnohem víc prožíváš, říkalo mi už spoustu lidí. A nejspíš je jedno, jestli ve stavu zhulení čtete verše Pabla Nerudy nebo sledujete Sněhurku a sedm trpaslíků.
Ale někdy to tak není. Zkrátka vždycky to tak neplatí.
Noříš se do vlastní otupělosti, když se odvracíš od minulisti a hledíš vstříc budoucnosti.
A jednoho dne si prostě vyhulíš mozek z hlavy.