Pokud mám někoho rád, vystačím si jen s tou jednou osobou a jsem šťastný, že s ní mohu být. A to je asi můj problém. Anebo řekněme, že jdu do všeho naplno.
Byl jsem otázán, jaký je můj postoj, co se odpouštění nevěry týče. Já říkám ne! Je pravda, že svého času jsem měl práh tolerance poměrně nízko. Nebo naopak vysoko? Záleží na úhlu pohledu. Souvisí to taky s tím, že jsem spíš ten typ, co čeká doma s večeří a nikdy jsem taky nikoho nepodvedl v tom právém románovém slovy smyslu, čímž se rozumí, že jsem s nikým nespal za zády někoho jiného. Nevěra je podle mě něco jako červ. Hnusný, nenažraný, pěkně vypasený červ, který neustále hryže. Klidně mi říkejte Halina, ale moje rada zní: Věty typu: "Stalo se to jen jednou a vůbec nic to neznamenalo" prostě nebrat. A existuje vůbec adekvátní omluva? Říká se, že nevěra svědčí o nespokojenosti ve vztahu. Proč být ve vztahu s někým, kdo s vámi není spokojený? Ten hryzající červ zůstane mezi vámi dokud nevyhnije. A pokud se to stane znovu, je to ještě horší.
Tohle je názor kluka, jako jsem já.

The pleasure is all mine! Peace!