Mateřská ctižádost je velice silný pud. Důkazem mi mohla být například ta Ruska s trudovitými zády, které jsem si všimnul při mé poslední návštěvě bazénu, jež se snažila udělat ze svého malého synka druhého Michaela Phelpse s takovou vervou, že jej málem utopila. Případ pro Klokánek. Anebo se snažila do svého potomka promítnout svoje vlastní, nejspíš nikdy zcela nesplněné, ambice.
Já byl v lecčems opožděné dítě. Zhruba do svých pěti let jsem měl až panickou hrůzu z velké vody a do vany jsem mohl vlézt jedině s figurkou kocoura Nácíčka.(Jak jsem zjistil později, šlo vlastně o kocoura Garfielda, nicméně přes právě zhroutivší se železnou oponu v té době ještě nestačily prosáknout všechny potřebné informace.)
Ten problém vyřešila tedy až moje o čtvrt století starší sestřenice, která mě jednoho krásného letního dne do té velké vody prostě hodila. A to doslova. Byl jsem v takovém šoku, až jsem se zapomněl bát a nakonec se mi to začalo líbit.
Konec příběhu? Chyba lávky. Plavat jsem se naučil asi až v mých deseti, tedy až o několik let později. Vody jsem se už sice nebál, ale bál jsem se, že bych se v ní mohl utopit, proto mi poskakování na břehu připadalo jako naprosto dostačující. Když už jsem byl moc velký na to, abych se při plavání držel mámy kolem krku a ona tak plula se mnou na zádech, začaly skutečné rodinné boje. Nenaučila mě plavat máma, protože už toho měla dost, nenaučila mě plavat babička, protože byla moc měkká, nenaučil mě plavat táta, protože to sám nikdy pořádně neuměl a nenaučil mě plavat děda, protože mu to bylo jedno. Plavat mě naučila až teta Jitka, která vlastně ani nebyla moje pravá teta, ale to bylo vlastně úplně nepodstatné. Teta Jitka kouřila camelky, měla neuvěřitelně bujné poprsí a já jsem se jí bál odmlouvat, takže, stalo se to opět jednoho krásného letního dne, kdy mě naučila plavat. A nezapomněl jsem to do dnes.
Jo! Asi do tří let jsem se odmítal vzdát nočníku a na opravdovském, dospěláckém záchodě jsem se vykadil právě ve veřejném bazénu, kdy mě máma musela přidržovat a hlídat, aby mě dovnitř mísy nestáhnul bubák.
Ach, ten kouzelný čas dětství, čas malin nezralých.
Takže, neuvěřitelně jsem se teď ztrapnil.
That's all, Folks!