"Hello, darling!" zaševelila ta dobrá žena, kterou již před lety pověřila moje matka, aby mě vzdělávala v oblasti jazyka anglického.

"Good morning!" řekl jsem, když jsem vešel do předsíně.

"Is a lovely day, isn't it?"

"Yeah, but it's very cold," hlesl jsem a přitom si na věšák odkládal objemnou zimní bundu, která mě, ještě v kombinaci s několika vrstvy svršků, měla ochránit před ohavným mrazem panujícím venku, avšak stále jsem se cítil jako rampouch.

"Would you like a coupple of tea?"

"Please," obdařil jsem tu osobu vděčným pohledem.

"We have..." odmlčela se, "no zkrátka tady máme pořád čoromoro! Naše sousedy znáš?"

"Mhmm," snaživě jsem přitakal, pochopitelně s nekalým úmyslem zabít tak alespoň část lekce, protože předešlého večera jsem se na žíznivém úterku zdržel podstatně déle než jsem měl původně v plánu a necítil jsem se být zrovna zcela při věci.

"No tak ta ženská nešťastná se ke mně včera večer pozvala a seděla tady až do noci. Rozvádějí se."

"To se někdy stává i v lepších rodinách," nejistě jsem pokrčil rameny. Pohlédla na mně, ale nic neřekla.

"Jenže tady jsou malý děti."

"Chápu. To je vždycky blbý." Původně jsem smýšlel pronést něco duchaplného.

"Myslím že to souvisí..." docela dlouho mlčela, zatímco nám nalévala čaj, "prostě lidi bez vzdělání, víš jak to myslím."

"Tedy..."

"Zkrátka oba dva mají zlatý ruce, to se musí nechat, ale jinak - no řekněme že jsou kapánek jednodušší. Tihle lidi to prostě nikdy tak neberou. Říkala jsem jí, že už kvůli těm dětem, a pak taky z morálního hlediska a vůbec, můžou být rozvedeni od lože, ale nikoliv od stolu. Jenže..." zavrtěla už jen hlavou.

"A jak to vlastně..."

"No jak asi," pochopila smysl otázky," on si našel jinou a ona si to nenechala dlouho líbit."

Usrknul jsem horkého nápoje a pokýval hlavou.

"No ne," přiložila si ukazovák ke spánku," tady zkrátka chybí intelekt. Intelektem se to prostě dá zvládnout."

"Jako potlačit?" pohlédl jsem na ni zkoumavě.

"Přesně!"

Nepochopila. Řídil jsem se já vždycky intelektem? Řekněme, že vesměs ano, protože jsem byl už tak vychován. Kdybych se jím ale neřídil, kašlal na něj a poslouchal jenom svoje hluboce zakořeněné pudy, kde bych vlastně byl? Myslím, že přesně tam, kde jsem teď. Jenže by mi to netrvalo tak dlouho. A to je ten rozdíl, páni bakaláři.