Byla to M., která seděla u mně v kuchyni a vykládala mi, že výraz fuck me přišel z latiny.

"Vážně," řekla, když jsem před ní postavil šálek s horkým čajem. "Nevím sice, jak se to přesně vyslovuje, ale píše se to úplně stejně a doslova to znamená udělej mě."

"Kdo by to byl řekl," odvětil jsem.

"Nemáš tady něco k jídlu?" zeptala se. "Mám hlad."

"Mám tady okrasný tykve a karnitin."

"To jako halloweenový tykve?"

"Ale běž," mávl jsem rukou.

"Dá se to jíst?"

"Ne. Chápej, jsou to jen okrasný tykve. Jako na ozdobu."

Pohlédla na malý proutěný košík naaranžovaný na kuchyňské lince s tím, o čem ani nevím, jestli je to ovoce nebo zelenina. "Hezký," prohodila kysele.

"Znáš okrasný jahody?"

"Okrasný jahody? To existuje?" zatvářila se nevěřícně.

"Jasně. Vypadají jako normální jahody, až na to, že nejsou k jídlu. Chutnají asi jako papundekl."

Divně si mě prohlíží.

"Teda ne, že bych někdy jedl papundekl," snažil jsem se uvést věci na pravou míru, "ale pokud má papundekl nějakou chuť, pak určitě jako okrasný jahody."

Uf!

"To už je lepší!" Očička se jí rozzářila, když jsem se vytasil s máminým domácím koláčem.

"A co jinak?" přisedl jsem si naproti M.

"No tak určitě už jsi slyšel o..." zastřihala obočím.

"Přímo od zdroje," chtě nechtě jsem se rozesmál od ucha k uchu.

"Je to síla," pokývala hlavou M.

"Mmm..." vzmohl jsem se jen na neurčité gesto rukou, které, jako by snad mohlo vystihovat stav věcí.

Totiž. Moje matka má známou. Známou se rozumí oplácaná stará čemeřice s mahagonovými koudelemi vlasů, s výraznými sklony k všeználkovství, s ječákem hodným chůvy Fine a se zálibou v blyštivé kolotočářské bižuterii. Se svými prsy ke kolenům, když si na ně ještě připíchne masivní brož, vypadá jako vyznamenaná kojná. Madeleine Allbrightová hadr! Tuhletu dámu před nedávnem opustil její náhle k rozumu procitnuvší sucharovitý přítel, a ta si v zápětí začala s o dvacet let mladším zajíčkem. I přes ten fakt, že Zajíček je všeobecně znám jako divný pavouk, tahle rusovlasá karikatura Kathy Batesové je na svůj žhavý úlovek patřičně hrdá a při jakékoliv příležitosti jej vystavuje na odiv.

"Ta ženská si musí být vědoma toho, že se tím teď všichni baví," řekla M.

"Já bych řekl, že jí to dokonce dělá dobře."

"Ani bych se tomu nedivila."

"Navíc jsem teď slyšela, jak Zajíček všude roztrubuje, že to prostě chtěl jen zkusit se zralou ženskou, protože mladý holky ho už nudily, jak jsou naivní..."

"... a že v tomhle případě to ale vyjde úplně na stejno..." doplnil jsem M.

"... jen, že ta starší si ho víc hledí," doplnila teď M. mě, a to už jsme se oba dusili smíchy. Jak vidno, oba máme své zdroje.

"Jsme hnusný," pronesla M. potom, co se dostatečně vychechtala. "Takovýhle klepy bysme vůbec neměli řešit. Měli bychom být nad věcí."

"Jistě," snažil jsem se zatvářit velice povzneseně.

"Myslíš, že se jí to donese?" pohédla na mě M. tázavě a já si všimnul, že v ní mizí poslední řez mámina koláče.

"Těžko říct," pokrčil jsem rameny. "Svět je malej. Není to nepravděpodobný. Možná, že jí to bude bolet a možná, že tomu ani nebude chtít uvěřit. Bude chtít chránit sama sebe."

"Jo," hlesla M., "vypadá to, že ona to narozdíl od něj bere trochu vážně. A nakonec třeba víc, než si my všichni dohromady myslíme."

"Uvažuju, že si pořídím bonga," prolomil jsem nastanuvší ticho. "Co si o tom myslíš?"

"Byl jsi v Africe?"

"Ne," musel jsem se usmát. "Proč?"

"Tak až tam pojedeš, přivezeš si od tamtud bonga."

"Proč si myslíš, že pojedu do Afriky?"

"To nevím," na krátký okamžik se odmlčela. "Řekla bych prostě, že jednou tam určitě pojedeš."