Existuje mnoho variant mileneckých vztahů. Vztahů vznikajících během různých období života. Některé vztahy jsou už od samého začátku svého vzniku předurčeny svému konci. Víme to. Je to život. V životě to tak chodí. Život, to není jihoamerická telenovela.
Člověk je už od přírody tvor, který chce mít vše pod kontrolou. Když nad sebou člověk ztratí kontrolu, sám před sebou si pak připadá slabý a bezmocný. Častokrát je pro nás nejdůležitější to, jak vypadáme ve svých vlastních očích.
Mnohdy tedy nastane situace, kdy nějaký takový vztah sami ukončíme jenom proto, abychom si pak mohli říct: Mám to pod kontrolou.
Nezaskočí nás to tak, jako když to samé přijde nečekaně z druhé strany. Je to rána. Děláme to tedy proto, že to pak míň bolí? Těžko říct. Možná. Na druhou stranu, bolí to tak jako tak.
Je tedy lepší mít věci pod kontrolou, a připravit se tak o období štěstí, anebo se tomu oddat, dobrovolně nad sebou kontrolu ztratit a plně se otevřít? Nemyslet na to, co musí jednou neodvratně přijít.
Přijde rána.
Proč je to tak těžké?