Ach, čekal jsem tak dlouho, abych mohl konečně říct:
Máma je zpět doma!
Budu si pamatovat všechny ty chvíle,
chvíle obav,
strachu,
chvíle, kdy mě slůvko 'Proč?' provázelo na každém kroku,
chvíle, kdy jsem byl na dně,
chvíle, kdy jsem ztrácel víru,
chvíle, kdy jsem si myslel, že už nic nebude jako dřív,
chvíle, kdy jsem se pak radoval z každé maličkosti,
chvíle, kdy jsem opět začal věřit,
chvíle, kdy jsem znovu nalezl tu sílu,
budu si pamatovat na chvíli, kdy jsem po dvou měsících uslyšel znovu její hlas,
nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem začal věřit i v to, že všechno bude jako dřív.
Zázrak.
Co z toho plyne? Že i chvíle může být někdy hodně dlouhá.
Můžete si myslet, že jsem až příliš patetický, ale nejspíš začnu věřit na příběhy se šťastným koncem.