Naivní.
Slovo původem z francouzského jazyka.
Naivní jsem byl například já v době svého raného mladí, kdy jsem si myslel, že když někdo řekne, že byl v Holandsku na tripu, znamená to, že byl v Holandsku na senzačním výletě. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že to znamená, že sjížděl v Holandsku LSD, a že v Amsterodamu se dá sehnat laciný fet na každém rohu.
Tak naivní jsem tehdy byl. A taky tak nevinný.
Dnešní mládeži, jejíž slovník sestává ze slov kurva a kunda, by se to stát nemohlo.
Sešel jsem se nedávno s jedním kamarádem, se kterým se známe už ze základní školy. Oba jsme se shodli na tom, že základka byla děsná. Vzpomínali jsme na dobu dávno minulou a já mu řekl, že si myslím, že dnes bych už základku zvládnul. S tím, co už jsem se naučil, s oblečením, které nosím a se stehenními svaly, jaké mám dnes.
"Jo, určitě bych to dneska zvládnul s nadhledem," pronesl jsem, a možná by to znělo i docela důvěryhodně, kdybych si nepolil kalhoty červeným vínem.
Tu noc se mi zdálo, že jsem se musel z nějakého důvodu vrátit na základní školu a byl jsem děsná hvězda.
Všichni ke mně vzhlíželi. Byl jsem kápo, jako naposledy asi ve třetí třídě.
(Ano, i mě teď napadá, že možná trpím silnou emocionální poruchou.)
Příštího dne jsem šel po ulici a zahlédl jsem partu jedenácti dvanácti letých kluků.
Měli tenisky Adidas, tašky Converse, I-Phony a starali se, kde je nejbližší bankomat.
Tak nevím, blesklo mi hlavou. Doba se mění. A děti s ní. Možná, že bych na tom byl zase stejně, jako před x lety.
Anebo bych splynul s davem těchto čerstvě náctiletých? Ale kdo stojí o to splynout s davem?
Možná, že bych se mohl vytasit s otázkou: "Hej, spratci, kdo zvás už to dělal, ha?"
Ale upřímně, ani v tomto přípdě si nejsem zcela jistý, že bych byl jediný, kdo by na tuhle otázku odpověděl kladně.