Dnes ráno jsem se vzmohl jen na kontrolu e-mailové pošty. Zpráva od známého, který žije už delší dobu v Německu. Je krátká, nicméně srdečná. Zpráva, která potěší.
Odpovídám stejně krátce a srdečně.
V autobuse jsem jel se skupinou (přehnaně) aktivních důchodců. Všichni měli batohy na zádech, špacírky, šusťákové bundy a kšiltovky a oslovovali se navzájem mládeži, či holka nebo chlapče (často také sokole).
Nejsem si jistý, čím jsem se provinil, ale pohledy, které jsem od nich schytal, jako by říkaly: "Ta dnešní mládež..."
A to jsem si vždycky myslel, jak hezky dokážu vycházet se starými lidmi!
Někdy mám z tohoto typu gerontů pocit, že by vás nejradši vbili na kříž. Copak oni nebyli nikdy mladí? Možná že ne, nebo si na to už nejspíš nepamatují.
Jo, naši starší spoluobčané.
Klid! Nebudu se zabývat babičkami v roztrhaných punčocháčích na vymrzlých chodnících.
(Měli byste vědět, že mezi záliby mého dědečka patří Sex ve městě. Ten seriál...)
Mámě jsem nesl do nemocnice nějaká cédéčka. Lámal jsem si hlavu, čím bych ji mohl potěšit. Je pravda, že můj hudební vkus (eklektik; Like A Virgin - na Madonnu mi nesahejte) a mámin ("zlaté časy mého mládí" alias Michal David na LSD tripu v Bulharsku) jsou poněkud rozdílné.
Potěšili ji The Beatles, Journey ještě zkousla, ale na výběrovku skupiny Middle Of The Road se netvářila moc nadšeně.
Bláhově jsem se domníval, že stonat (uzdravovat se) za tónů "Chirpy Chirpy Cheep Cheep" se pro ni stane blahodárným.
Ale i mistr tesař se někdy utne.


Well!


Pravidlo číslo jedna:

Čtyři v posteli jsou moc.
(Myslím, že k tomu není třeba bližší komentář.)


Pravidlo číslo dvě:

Pouze Jessica Biel si na sebe může vzít dámské trenýrky a vypadat v nich sexy.


Toť vše!


xx
Bad Boy