S M. jsme seděli v jedné stylové kavárně.
"Doma se určitě něco děje," řekla. "Jenže nevím co."
"Jak to myslíš?" Zeptal jsem se.
"Naši jsou na mně poslední dobou strašně hodný."
"Tak buď ráda, ne?" Opáčil jsem.
"Je to fakt vážný," pokračovala, "mám u sebe v pokoji na zemi hromadu oblečení už asi čtrnáct dní a máma mi na to ještě nic neřekla. Jen včera tak mimo řečí naznačila, že bych si to možná měla radši dát do skříně. To za normálních okolností už by byl oheň na střeše."
Zmohl jsem se jen na: "Hmmm..."
"I moje drahá mladší sestra je teď hrozně v pohodě. Jenom, víš, z čeho mám strach?"
"Z čeho?" Otázal jsem se, i když mi bylo jasné, že se jedná spíš o řečnickou otázku.
"Mám strach, že si najde kluka," odvětila. "Co když si najde kluka?"
Tohle už nebyla řečnická otázka. "Tak si najde kluka," pokrčil jsem rameny.
M. jen protočila oči.
"Každopádně, určitě se u nás něco děje. A já musím zjistit, o co jde."
"Jsi paranoidní," řekl jsem. "Neznáš někoho, od koho by se dalo sehnat nějaký zelí*?" Stočil jsem radši hovor jiným směrem.
"No, možná od jednoho kluka..." Zamyslela se. "Ale já ani teď nemám potřebu."
"Tak ne," řekl jsem. "Možná bude lepší dát si zmrzku."
"Není zdravé, takhle se cpát," odvětila M. s plnou pusou čokoládovo-fíkového dortu.
"Když si vezmeš stilnox, máš pocit, že lítáš," pokračovala.
"Jo, já vím," řekl jsem. "A když si vezmeš hned dva, tak máš pocit, že ses' octla v nějakým kouzelným světě. Už jsem si ho ale dlouho nevzal," pokračoval jsem, "nechal jsem toho, když jsem měl pocit, že vidím na skříni sedět velkou, rozšklebenou opici."
"Páni," hlesla M. "Já jsem s sebou zas' sekla v předsíni a v pokoji jsem nechala zapálený svíčky," odmlčela se. "Div, že jsme nevyhořeli."
"Teda, tomu se říká z pekla štěstí," řekl jsem.
"Znám ale spoustu lidí, co má s něčím podobným zkušenosti."
"Jo jasně," opáčil jsem a vzpomněl jsem si na ONU, která, aby se dostala jakeš-takeš do pohody, musela spolykat minimálně čtyři neuroly.
"Potřebuju na vzduch," řekla M, když jsme dopili espresso, a tak jsme se šli ještě projít.
Dotáhl jsem potom M. do obchodu s oblečením, aby mi pomohla vybrat novou košili, ale nepřišla se na mně ke zkušebním kabinkám ani podívat, v důsledku čehož jsme pak měli hádku. M. řekla, že si není jistá barvou (jakýsi zvláštní odstín krémové). Já jsem si také nebyl jistý, ale natruc jsem si košili koupil.
"Tak jsem zvědavá, až Tě v ní příště uvidím," prohodila uštěpačně.
Začalo pršet, a tak jsem jel domů tramvají.
Cestou jsem si všiml, že pod vylepené instrukce "stodvanáctky", jak postupovat při evakuaci, někdo připsal černou fixou: "Hlavní je zachovat paniku, řvi, že nemáš hlavu!"


________________________________________________

*zelí - slangový výraz pro marihuanu, pozn. Bad Boye