Když jsem šel dnes za mámou do nemocine, kráčel jsem jednou malou uličkou, kde jsem si vzpomněl na Příšerné rande.
Je to už nějaká doba, co mě s Příšernou rande kdosi seznámil s tím, že je to moje budoucí přítelkyně. Šel jsem tedy s Příšernou rande na rande. Byl květen, jako teď, ale narozdíl od letošního května bylo už teplé počasí a sluníčko hezky připalovalo.
Byli jsme se projít, a šli jsme spolu právě tou uličkou, kterou jsem procházel i dnes. Příšerné rande na sobě měla minisukni. Pohlédl jsem na její nohy, a jak jem se na ně tak díval, zaplavila mě vlna pochybností, že si je neholí.
Příšerné rande si všimla, že si ji prohlížím a usmívala se. Nejspíš si myslela, že to dělám proto, že vypadá tak přitažlivě.
Bože, pomyslel jsem si, to já musím mít na těle upravenou podstatnější část svého porostu, než ona. Co tady vlastně dělám?

P.S. Jo... to rande bylo příšerné i z jiných důvodů.