Jak plyne čas, je někdy těžké vybavit si proč, a z jakého důvodu jste měli někoho rádi.
S bezpečným odstupem může být příjemné vzpomínat na svoje bývalé lásky a všechno hezké, co jste s nimi prožili.
Rád vzpomínám na holku, se kterou jsme si v pátnácti letech posílali po večerech SMSky s našimi pubertálními výlevy.
Často a s láskou myslím na dívku, se kterou to bylo bláznivé, divoké a spalující.
Na holku, na kterou si mockrát vzpomenu, na to, jak jsme byli spolu, i na to, jak to skončilo.
Na ty, kterými jsem byl naprosto očarován. Na to, jak voněly, na to, jaké bylo se jich dotýkat, a na to, jaké byly jejich doteky.
Kolikrát jsem byl s ONOU a přistihnul jsem se, že jediná moje myšlenka byla, že jí to chci udělat. A jak mě ty okamžiky držely nad vodou v době, kdy už jsem věděl, že bude konec.
Vzpomínky na lidi, které jsem měl rád. Je to hezké. Nejen, že mi to zkracuje dobu v prostředcích hromadné dopravy, ale zároveň je to příjemný relax, když jsem smutný.