S mámou je to na dobré cestě. Většinu času v nemocnici prospí, což je pro ni určitě dobré. Jsme u ní každý den.
Jinak spousta telefonátů. Můj mobil, mámin mobil - pochopitelně - a taky tátův mobil, protože nepovažuje za důležité nosit ho při sobě.
Také textová zpráva od M.: "Ne, že bys mi napsal, jaký je zdravotní stav Tvé matky... Bohudík za blog!"
Včera jsem si říkal: Kéž by tady s námi byla Billie Piper. Všechno by bylo jednodušší... Souviselo to ale nejspíš jen s tím, že jsem se díval na "Tajný deník call girl".
Taky jsem si dnes večer po mnoha letech znovu poslechl "Jagged Little Pill" od Alanis Morissette. Je to uřvané, ublížené, navztekané... a je to skvělé. Můžu dokonce říct, že to na mě působí stejně emotivně, jako když jsem tuhle desku poslouchal v pubertě. Navíc s tím rozdílem, že už rozumím (skoro vždy) textům.
V těchto dnech si také uvědomuji (alespoň myslím) spoustu věcí. Například to, že nikdy nevíte dne ani hodiny, že vše může náhle nabrat úplně jiný směr, a že budoucnost je naprosto nevyspitatelná.