Jo, šukání je bezva, ale proč z toho dělat takovou vědu?
Mám tím na mysli to, že mi byli vždycky protivní lidé, kteří, když mluví o šukání, mluví o "TOM" tlumeným, rozechvělým, jak já říkám, delikátním hlasem. Taky se u toho různě červenají, chichotají a ošívají, jakoby hovořili o svém kostlivci ve skříni.
Proč? Provozovat sex je normální, hlavně, když to děláte způsobem, jaký vám přináší potěšení. Taky je naprosto normální masturbovat, což mi připomíná, že taky nemám rád lidi, co vám klidně do detailu popíšou, co nedávno prováděli v posteli se svým protějškem, ale také vám s naprostou vážností tvrdí, že dávno nemasturbují, anebo, že snad nemasturbovali nikdy! Příkladem, je žena, která se chlubí svojí kamarádce, co všechno dělala minulou noc se svým přítelem a kouskem čokolády, ale už pomlčí o tom, co prováděla se salátovou okurkou, když byla o víkendu sama doma.
Je pravda, že muži jsou v tomto směru otevřenější.
Taky nechápu, proč ve starších filmech je pohlavní akt znázorňován jako nějaká estetická podívaná, kdy můžeme sledovat dvojici nebo spíše její siluety, jak čelo na čelo předvádějí pomalé, koordinované a choreograficky přesné pohyby. Jistě, chápu, že tyhle filmy sázejí hlavně na romantiku, jenže takhle soulož nevypadá. Pokud má šoustání stát za to, jsou všichni zúčastnění zpocení, brunátní a zadýchaní. Střídají se u toho leckdy bizarní pozice a vydávají prapodivné zvuky. Pak tady máme ztopořený penis a jeho naběhlý žalud a všelijaké tělesné otvory jsou zarudlé, překrvené a vytlemené. Nehledě nato, co všechno při tom vyteče.
Taky jsem někde četl, že láska není sex a sex není láska. Nevím a ani se mi to nechce nijak dlouhosáhle rozebírat, ale není pravda, že když se do někoho zamilujete, tak od první chvíle myslíte na to, jak s ním skočíte do postele?