Ach, ta zpropadená moderní technologie!
Potřeboval jsem novou Wi-Fi. Zajímavé je na tom pouze to, že mi ji přivezl můj nevlastní bratr, kterého jsem naposledy viděl, když mi bylo asi jedenáct. Máme stejného otce a vím, co vás napadá, ale ne, táta poznal mojí mámu až pár let po rozvodu se svou první ženou. Tudíž, v tom to není, ale v životě se to prostě vykrystalizovalo tak, že jsme spolu s bratrem nebyli v kontaktu.
Abych to shrnul. Viděli jste ten film, jak se ten chlápek setká po letech se svým bratrem a celá ta situace je vlastně dost divná? Já taky ne, ale přesně tak jsem se cítil.
Těsně před tím, než brácha přijel, pociťoval jsem docela velkou nervozitu, jako vždy před nějakou důležitou schůzkou, a když konečně zadrnčel zvonek u domovních dveří, leknutím jsem s sebou trhnul.
Protože to bylo už tak dávno, co jsem ho viděl naposledy, nedokázal jsem si ho dost přesně vybavit. Je poměrně drobný a hubený a vypadá jako můj otec, jak ho znám ze starých fotografií. Prostě něco, jako tátova mini verze ze sedmdesátých let.
Ovšem, jinak to bylo dost zvláštní setkání. Můj bratr mi vykal a vypadal, že neví, o čem si se mnou má povídat. Radši hned zasedl k počítači a pustil se do práce, přičemž já jsem mu nemohl být nijak nápomocen, protože tomuhle nerozumím a vlastně jsem zastáncem názoru, že počítače jsou dobré tak akorát k šíření pornografie na internetu.
Mlčel.
"Nedáte si něco? Kafe, čaj..." Snažil jsem se prolomit ledy.
"Díky, ale u počítače to nemám rád," hlesl.
Chvíli jsem se mu koukal přes rameno a snažil se pochopit, co to vlastně dělá, ale pak jsem to vzdal a tiše se posadil do křesla. Přišlo mi nezdvořilé odejít a možná, že jsem vlastně chtěl zůstat.
Když dokončil vše potřebné a ujistil mě, že ta příšerná věc už by měla fungovat tak, jak má, znovu jsem mu nabídl kávu, kterou opět odmítl.
"Rád bych, ale musím se ještě vrátit do práce."
Šel jsem ho vyprovodit před dům, až k jeho autu.
"Díky moc za všechno." Řekl jsem.
"Není zač," snad poprvé za celou dobu se usmál a pak mi podal ruku.
"A rád jsem Tě viděl." Dodal ještě, než zabouchl dveře od auta.
Zůstal jsem potom ještě stát venku a díval se za ním, dokud neodjel z naší ulice.