Dnes ráno jsem si vzpomněl na ONU. Myslel jsem na ni, jak člověk občas myslí na svoje bývalé lásky, ať chce nebo ne. Napadlo mě tedy, že bych o tom už mohl konečně napsat.

Hezká, ale mrcha, pomyslel jsem si, když jsem ONU viděl poprvé. (Z čehož plyne, že kdybych tehdy dal na první dojem, nic z toho, co následovalo by se nestalo.) Setkali jsme se tak, že... Je to vlastně jedno. Dalo by se říct, že to bylo dáno okolnostmi. ONA mi byla z počátku velmi nesympatická a jak mi později řekla, myslela si o mně to samé. Potkávali jsme se sice dost často, ale nikdy jsme se společně moc nebavili. Až jednou jsme jakýmsi nedopatřením skončili společně nad šálkem kávy a... bylo to fajn. Překvapilo mě to. Řekla mi, že si myslela, že jsem člověk, co se neumí smát, ale, že se mýlila a taky, že si myslí, že jsem super! I já jsem si tehdy říkal, že jsem se v té dívce spletl. (Je pravda, že pokud ONA chce, umí být příjemnou, zábavnou společnicí a jako muž se s ní cítíte dobře.)
Od té doby jsme se spolu začali bavit. Za nějakou dobu jsme se začali společně hodně bavit, často někam chodili, po večerech si posílali textovky a zanedlouho mi došlo, že chci být už jen s ní (s ONOU; říkám jí tak, protože jsem si myslel, že je to skutečně ta pravá, prostě ona s velkým O). Zpětně zjišťuji, že ONA ulovila mě (čímž pro mně bylo o to víc nepochopitelné to, co později následovalo), ale tak šikovně, že jsem si myslel pravý opak a cítil se jako skutečný muž-lovec. SMSkovali jsme si neustále o tom, jak moc chceme být spolu, jak je to krásné, a že se hrozně chceme. Bohužel ONA musela odjet. Jela do ciziny, asi na měsíc. Bylo mi smutno, ale ONA mě tehdy uklidňovala, že se nic neděje, že mě má strašně ráda, že všechno krásné je teprve před námi, všechno si prý vynahradíme a bude to pak ještě krásnější. Já byl tak naivní!
ONA odjela. Denně jsme si psali e-maily. Psala zprávy typu: "Jsem v hotelu. Spím ve velké manželské posteli a sama. Chtěla bych tady být s Tebou..."
"Dnes jsem byla na pláži a do písku jsem napsala Tvoje jméno..."
"Jsem smutná. Pořád mám strach, že sbalíš nějakou jinou, než se vrátím..."
Atd., atd., atd.
Když se teď ohlédnu zpátky, bylo to moje, ikdyž jen krátce, opravdu velmi šťastné období. Byl jsem do ONY blázen, myslel jsem na ni 24 hodin denně, mailoval jsem jí o stošest a pak si představoval, co všechno budeme dělat, až budeme spolu, což vrcholilo vždy večer mojí divokou onanií. Pokud jste muž, tak určitě znáte tenhle stav, kdy se vám postaví, sotva na ni pomyslíte.
Konečně ten měsíc utekl a ONA se vrátila. Měli jsme schůzku v našem oblíbeném podniku. Byl jsem rozechvělý nedočkavostí. Tak hrozně jsem se na ni těšil...
ONA Byla spálená od slunce, přivezla mi spoustu dárků a byla... Byla divná. Nemůžu říct přímo odtažitá. Vlastně nic na ten způsob. Prostě divná.
Když jsme se ten večer loučili, objala mě, políbila JEN na tvář (!!!)a řekla, že se potřebuje pouze aklimatizovat. Večer jsme si ještě vyměnili na tohle téma pár textových zpráv a já ji ujistili, že to chápu.
Následující týden jsme se moc neviděli... Přišlo mi, že to tak chce schválně, aby snad nemusela být se mnou sama. (Později mi bylo jasné, že jsem se v tom nepletl.) Když už jsem to nemohl vydržet, napsal jsem jí v SMSce, že je mi smutno z toho, jak se ke mě chová a zeptal se, jestli je všechno v pořádku.
"Všechno je O.K. Jen teď o všem víc přemýšlím, tak Tě asi překvapuje, že se chovám jinak, než bys čekal." Odepsala. (Tehdy ve mě poprvé zaznělo moje vnitřní poplašné zařízení, protože jak ženská začne o těhle věcech přemýšlet, je průšvih.)
Zeptal jsem se, jak to myslí, a ještě napsal, že ji mám rád. Odpověděla, že proto, že mě má taky ráda, nechce udělat nic, čím by to mohla poničit. Napsal jsem, že na ni vůbec nechci spěchat, ale že pro mě moc znamená, když vím, že mě má pořád ráda.
"Nechápeš to. Myslím, že by bylo lepší, kdyby to mezi námi už nijak nepokračovalo. Radši bych, abychom byli jen přátelé." Odpověděla.
Ne, nechápal jsem. "Já Tě ale nemám rád jen jako kamarádku. Víš, že Tě chci!" Napsal jsem ji.
"I já Tě mám strašně ráda. Vlastně Tě mám ráda až moc na to, abych s Tebou měla vztah. Představ si, že se to za chvíli posere, a co pak? Jaký bychom potom asi měli vztah. Nechala bych to tak, jak to je."
Pokud vás to zajímá, ne, s ONOU jsem oficiálně nešukal. Dělali jsme to jen přes SMSky. Tady je aspoň vidět, že i muži jsou schopni hlubšího citu!
Ten večer mi bylo hrozně. Dlouho do noci jsem si s ONOU posílal zprávy a snažil se ji přemluvit, přesvědčit ji o tom, co pro mě znamená, a že by stálo za to, společně to aspoň zkusit. Byla ale neoblomná. Psala, že je to těžké, a že z toho má strach. Psala, že má strach se vázat.
Abych to zkrátil, miloval jsem ONU, ONA mě nejspíš taky měla ráda, ale bála se toho. Chtěla zůstat přáteli, ale já nemohl. V tom stavu to ani nešlo. Nedokázal bych to ve své zamilovanosti akceptovat. ONA to zase nedokázala pochopit.
Když jsem ji viděl, nevěděl jsem, jak se k ní mám chovat. Přiznávám, že jsem se snažil osobnímu kontaktu spíš vyhýbat. Vyčítala mi potom, že jsem tak odtažitý...
Bolelo to. Nedokázal jsem na ni přestat myslet. Měl jsem ji pod kůží. Bylo to jako nemoc.
Jednou jsem ji psal (zpočátku, když byl tenhle stav ještě hodně čerstvý, trvalo to asi pár dní, psal jsem ji textové zprávy, jako bych ještě v hloubi duše doufal, že se něco stane, ONA změní názor a budeme nakonec spolu), jak se má.
"Mám se špatně. Kdybys věděl, jak jsem hloupá a co jsem včera udělala..." Odepsala.
Byla sobota ráno, snídal jsem ovesnou kaši. Když jsem si tu zprávu přečetl, běžel jsem na záchod svoji snídani vyzvracet... Věděl jsem moc dobře, co to znamená. Je ale zvláštní, že jsem tu skutečnost, že se holka, kterou jsem miloval, a nikdy ji nebudu mít s někým vyspala začal záhy popírat. Asi to znáte, je to něco na způsob sebeobrany. Někde hluboko uvnitř víte, jak se věci mají, že je všechno v háji, ale zároveň si to nechcete připustit.
Uplynul nějaký týden, kdy jsem ONU neviděl. Občas mi napsala, jak se mám. Psala taky, že se má pořád špatně, že celé dny jen chlastá a dělá samé hlouposti*. Když jsem se neměl k odpovědi (vlastně jsem na tohle ani nemohl odpovědět), napsala, že mě nechápe, že mi přeci nic neudělala. Pak mi psala, že mi chce vrátit dárky, co jsme si navzájem vyměnili (nakonec k tomu ale nikdy nedošlo). Pak taky psala, že se chovám jako chudák, že bych si měl někoho najít, protože už mi to leze na mozek, a že lituje toho, že se mnou měla vůbec kdy co společného a taky, že jsem divný a že to o mě říká spoustu lidí.
Zanedlouho jsem ji přeci jen potkal. Hlučně se smála a zaníceně hovořila o tom, jak se vyspala s jedním svým kolegou. Jo, už nebylo pochyb. Popírat ani nešlo. Abych byl stručný, prostě se mi zhroutil svět. Jak jsem ji před tím miloval, tak jsem ji nenáviděl, ale zároveň jsem se sžíral žárlivostí. Nemohl jsem se na nic soustředit. V noci jsem vůbec nemohl spát... Byla to kurevská bolest. To se můžete buď zabít nebo si zalézt někam do ústraní, poslouchat pořád dokola desku "Supposed Former Infatuation Junkie" od Alanis Morissette a čekat, až to přejde. Když jsem potom na ONU někde narazil, jak to tak chodí, navzájem jsme se přehlíželi. Bylo pro mně tehdy hrozně nepříjemné být v její přítomnosti (a pravda je, že potom netoužím do dneška) a taky jsem měl pocit, že se neskutečně změnila. Zdálo se mi, že je najednou někdo úplně jiný. Nejspíš to ale nebyla pravda. Nejspíš se chovala pořád stejně, ale já jsem byl před tím příliš zaslepený, abych to mohl registrovat.
Už to přebolelo, ale trvalo to hodně dlouho. Pomohla mi tehdy moje práce a moji přátelé. Důkazem toho, že už je to za mnou může být i to, že jsem o tom teď dokázal napsat. Svým způsobem se jedná o určitý druh psychoterapie. Všechno tím ze sebe dostanete. Můžu vřele doporučit.
___________________________________________________

* hlouposti; výklad tohoto slova podle Bad Boyova slovníku:
Pokud vám v této, nebo podobné situaci vaše láska, je jedno jestli bývalá nebo ta současná (i když po tomhle už bude nejspíš taky bývalá) poví, že dělá hlouposti, znamená to, že bez ohledu na vaše city chrápe s kýmkoli, kdo se zrovna namane. Často ještě dodá, že je to vlastně vaše vina nebo ještě lépe, že to dělá kvůli vám. V tom případě od vás čeká reakci typu: "Vážně? Tohle pro mně ještě nikdo neudělal!"