Řekněme, že se pohybuji v rozmezí dvou nálad. Za prvé - jsem silný, nemám tedy potřebu se DP nějak doprošovat, za druhé - nemůžu bez DP být, mám strach, že se už neozve.
Taky si donekonečna pročítám tu poslední zpropadenou textovku od DP. Co když jsem měl přeci jen odepsat. Třeba jenom O.K., beru ne vědomí, nebo něco na ten způsob. Něco jasného, stručného, něco, co by bylo vhodné v dané situaci. Jenže vždycky když dojdu na konec zprávy, řeknu si že ne, tady se ode mně žádná odpověď neočekává. Vyžadoval se pouze klid zbraním. Navíc, pokud je cit DP ke mně opravdový, tak co potom sejde na nějakém nevyřčeném, stejně hloupém a nepodstatném slovíčku.
Právě že jde o to, jestli ten cit je opravdový.
Proč je to tak těžké?