Bůh ví, proč jsem ještě včera večer skončil v té rádoby dobově zařízené hospůdce U dobrého vojáka Švejka (nebo tak nějak), jak hlásala tabule nad vchodem. A to hlavně proto, že mě tam dotáhla EX3 spolu s T. a přidali se k nám ještě Preclík, Krdel a ta holka s kaštanovými vlasy, která si říká Didi nebo jak a vypadá jako skejťačka.

"Nemám prachy," pověděl nám Krdel, když jsme se usadili.

"Copak ty je někdy máš?" pokrčila rameny Didi.

"Já jenom...," hlesl Krdel tiše a potom se rozchechtal.

Položil jsem na stůl krabičku marlborek. "Pořád kouříš?" zeptal se mě T., který měl nejspíš po zbytek večera v plánu chovat se jako idiot.

"Ne, to se tady jen nejspíš odněkud vynořilo," krátce jsem se zasmál, ale žádná reakce. "První asi po třech dnech," dodal jsem.

"Tady ale nikdo nekouří." Očividně to na něj neudělalo žádný dojem.

"Myslím že jo," ukázal jsem na popelník ležící na stole.

"Ježíš, tak ho nech," vložil se do toho Preclík.

"Mám hlad a chci se najíst," ohradil se T. "Snad si mě sem netáhnul kvůli tomu, abys mi tu čadil pod nos," pohlédl pak znovu na mně.

"Já tě sem táhnul?" nakrabatil jsem čelo. Snažil jsem se tak T. osvěžit paměť, abych mu připomněl, že on byl hlavním iniciátorem a já na to kývnul vlastně jenom proto, abych se vymanil ze společnosti otcových přátel.

"Jde to s tebou skopce," vložila se do hovoru zcela nesmyslně EX3.

"Cože?" vytřeštil jsem na ni oči.

"O čem jde řeč?" otázala se inteligentně. V tu chvíli mě napadlo, že ze všeho nejvíc mi vždycky připomínala křečka. Zapálil jsem si a číšník mezitím přinesl všem orosené půllitry. Didi se snažila pronést nějaký cizojazyčný přípitek, ale nakonec to vzdala, což bylo asi dobře. T. vytáhnul telefon a zuřivě do něj začal něco cvakat.

"Jak se jmenuje? Lisa nebo Linda?" nadhodil Preclík.

"Kdo?" chtěl jsem vědět.

"Přece jeho nová holka," pohodil hlavou směrem k T.

"Není to žádná moje holka, jasný?!" zamručel, aniž by zvedl zraky od displeje svého mobilu.

"Potkal ji na tom americkým kurzu," naklonil se ke mně přes stůl Preclík a pošeptal mi to tak nahlas, aby to všichni slyšeli.

"Takže Lisa?" opáčil jsem stejným způsobe mluvy.

"Lisa Simpsonová?" vložil se do toho Krdel.

"Nehrála náhodou na saxofon?" chtěla vědět Didi.

"Běžte do hajzlu," nechal se slyšet T.

"Tady má někdo evidentně špatnou náladu," dobírala si ho EX3.

"No a co ten Tvůj?" začala na ni vyzvídat Didi.

"Jo, co ten Tvůj borec?" přidal se i Preclík.

"Jmenuje se...," Didi očividně tápala, "Hektor, Herbert...?"

"Viktor," hlesla EX3 a pak se podívala na mně. Usmíval jsem se, čímž jsem ji očividně sklamal, jenže na druhou stranu netuším, jakou reakci ode mně ten křeček čekal.

"Jo, je fajn," dodala potom.

"Viděl jsem ho na fejsu," řekl Krdel.

"Co myslíte, jaký budou ty lívance?" řekla Didi.

"Já bych měl už tak jedině na smetanu do kávy," nechal se slyšet Krdel.

"Najíš se tady za pár kaček?" pohlédl na něj Preclík.

"Co?" nechápal Krdel.

"Co?" chtěl vědět Preclík.

"Zdá se mi to nebo ta Anička je děvka? Já bych do těch lívanců asi šla," pronesla EX3.

Didi se dotkla mojí paže. "Už týdny si chci koupit novou kabelku, ale musím teď psát dopis na dopravní podnik. Stížnost kvůli bezdomovcům. Jezdí pořád zadarmo, chápeš?"

"Jo, je to síla," přitakal jsem.

"Jasně, protože ty jsi takový náš mentalista," řekl mi Preclík.

Zapálil jsem si další cigaretu. "Ale nééé," maně zaprotestoval T.

"Nechybí vám nic?" přišel se číšník zeptat k našemu stolu.

"Spíš přebejvá," informoval ho T. "Ne, vážně. Budu odcházet každou minutu," řekl. Potom odkudsi vylovil knížku a začal si číst.

Řekněme, že umím trávit čas s velmi neobvyklými lidmi.