Mám pro vás příběh, jako stvořený pro den svatého Valentýna.
Připravte se.

Byli jednou jeden chlapec a děvče. A protože to samo o sobě už je nesmírné klišé, říkejme jim třeba Berry a Mindy.
Berry miloval Mindy nepřetržitě asi čtyři roky. Hned od té doby, co se potkali první školní den v prvním ročníku na střední (jak symbolické) a Mindy se ho ptala na učebnu, ve které měli mít úplně první hodinu. Mindy byla také Berryho první skutečná láska. Berry byl kluk z dobré rodiny, Mindy byla holka ze zvláštní rodiny. Berry byl naivní. Mindy byla krásná, milá a naivní. Berry a Mindy, ti dva tehdy ještě tak mladí a opravdu zcela ještě nevinní lidé (i když Berry samozřejmě tvrdil svým kamarádům pravý opak) vybudovali něco, co se jen tehdy, v té době, dalo pojmenovat jako něžné přátelství. Něžné přátelství vhodné do románu, bohužel, nikoliv do skutečného života.
Berry miloval Mindy, chtěl jí plně vyjevit své city, avšak, scházela mu patřičná odvaha. A tak jen mohl celou tu dobu stát opodál a sledovat, jak se mu Mindy postupně vzdaluje, čím dál tím víc, a jak to všechno přímo děsivě nabírá na otáčkách. Berry pak vždycky osamotě poslouchal všechny ty desky, co měl tehdy rád a žárlil. Na toho staršího kluka s motorkou, který byl vlastně úplně první, který se motal kolem Mindy, i když Berry nikdy nechtěl uvěřit tomu, že by s ním vůbec kdy na té motorce jela. Potom žárlil na toho snědého dlouhána, se kterým Mindy už skutečně chodila a střídavě se s ním rozcházela a Berry si v každém tom Mindině rozchodovém období s dlouhánem dělal, tehdy si ještě nechtěl připustit že plané, naděje. Takže Berry dál Mindy miloval, přepaloval jí všechna ta cédečka, ona mu pak vždycky přinesla oříškovou čokoládu a společně si některé ty písničky notovali.
Jinak se ale nikdy nic nestalo. Až jednoho dne, kdy bylo krásné babí léto a on seděl vedle ní na starých schodech a sluneční paprsky prosvětlovaly její vlasy a Berry už to nevydržel a najednou řekl možná víc hlasitě než bylo třeba: "Mindy, potřebuju ti něco říct."

"Copak?" pohlédla na něj těma svýma mandlovýma očima.

"Je to něco docela vážnýho," dodal a ona přihmouřila mandlové oči proti slunci. "Chci ti říct něco... Víš, mám strach, že tě pak úplně stratím, jestli rozumíš co říkám."

Zůstala strnule sedět. "Berry, prosím tě, neříkej to... Nic už neříkej."
Pohladila ho pak ještě po ruce a najednou se zvedla a odešla.
Byla pryč. A Berry už nic neřekl.

Pak všechno nějakou dobu plynulo dál, až náhle přišla ta věc, o které Mindy s Berrym nikdy přímo nemluvila, ale on to všechno věděl od jednoho kamaráda. Mindy se zasnoubila.
Náhlý dějový zvrat, chcete říct? Ne, tak se to snad ani nedá nazvat. Vždyť tenhle typ holek se vždycky vdává hodně brzy. Bylo to vpodstatě nevyhnutelné.
Od toho dne v sobě, hluboko uvnitř, nosil Berry bolest. Byla to rána v jeho srdci a on měl strach, že už se nikdy nezacelí. Poslouchal potom písničku Forbidden Love a v duchu si říkal, že Mindy se vdá určitě až za hodně dlouhou dobu, a možná, že si to zasnoubení taky rozmyslí. To se přeci stává, ne?
Mindy se vdala asi za čtyři měsíce poté. Nikdy Berrymu neřekla že ho miluje, ani mu nenapsala tajný milostný dopis a ani za ním neutekla těsně den před svou svatbou, jak se domníval, že tomu tak prostě musí být, a že tomu tak určitě bude. Nic z toho, co se kdy odehrávalo v Berryho představách se nikdy nestalo.
Tohle byl skutečný život. A tohle byl konec.

Jo! Mimochodem, proslýchá se, že Berry je dnes gay a Mindino manželství prý prochází těžkou krizí. Život má i tyhle stránky - jaká ironie.

Víte, moje výchova byla vskutku nesentimentální.