Cestoval jsem dnes autobusem na jih města, a to v tak nešťastnou denní dobu, že se mi nepodařilo vyhnout se návalu školáků. Živočišný druh sám o sobě, tedy alespoň dle mého názoru. Daleko před námi jsou všechny ty země, kde fungují takzvané školní autobusy a jejich obyvatelé jsou ušetřeni téměř každodenní konfrontace se školní mládeží. Jelikož v naší domovině můžeme o něčem takovém leda snít, poštěstilo se mi vyslechnout jeden rádoby intelektuálně laděný, pubescentní rozhovor dvou kluků.

Kluk #1: "Jakže bylo to slovo?" Usadil se, aniž by si ze zad sundal obří školní brašnu. Pochybuji, že byla tak přecpaná pouze vědomostmi, protože koneckonců, i já jsem za dobré paměti nosíval podobnou.

Kluk #2: "Punisher."

K #1: "Ájina, viď?" (tzn. anglický jazyk - poznámka překladatele)
"Co to vlastně znamená?"

K #2: "Něco jako trestač," tvářil se velice zasvěceně. Jistě, každý Bart potřebuje mít svého Milhouse.

Řekněme tedy, něco jako trestající.
Ou, mateřský jazyk pláče! Hlasitě jsem si odfrknul a ten kluk se na mně otočil. Veděl jsem, že v brýlých s kouřovými skly, kožené bundě s pilotským límcem a strništěm na bradě vypadám přinejmenším jako snob, anebo jako někdo, kdo budí respekt. Oplatil jsem mu pohled ve stylu: Na co zíráš, umaštěnče? Ještě jsi neviděl nikoho, kdo má prachy a mýdlo? Kluk odvrátil své zraky zpět.

K #1: "A co sis nakonec vybral?" pokračovali v rozhovoru.

K #2: "Asi budu Zeus," odvětil.

Bože! Řecká mytologie! To je šlágr!

K #1: "Jo? A proč?"

K #2: "No víš, měl velkou sílu. Vážně hodně velkou."

K #1: "Myslíš jako nějaký zvláštní schopnosti?"

K #2: "To ani ne, ale prostě na něj nikdo nemohl. Byl to král všecho božstva."

K #1: "Hmm. Já pořád nevím, koho bych si jako měl vybrat."

K #2: "Co třeba ten Hádes?"

K #1: "Myslíš?"

K #2: "Proč ne? Ten byl docela dobrej."

K #1: "Jak se mu vlastně říká?"

K #2: "No Hádes."

K #1: "Né, já myslel, jak se to jako to... skloňuje."

K #2: (Chvíli mlčí. Snad přemýšlí?) "Háde. Jo. Myslím, že takhle to říkala koza." (Pravděpodobně učitelka - pozn. překladatele)

K #1: "To je blbý. To je jako hade. To si ho asi nevezmu."

K #2: "Hm."

K #1: "A co třeba ten... Martens?" snažil se pomoci.

Začínal jsem vidět rudě...

K #2: "Myslím, že to byl Mars."

K #1: "No jasně, tak ten."

Pomyslná linie mezi starověkým Římem a Řeckem se nám počala náhle zužovat.

K #2: "Já měl na starý škole samý jedničky. Teď jsem měl ale jednu dvojku."

K #1: "No to je fakt hrozný!" rozesměje se.

K #2: "Víš, co ta Nováková? Slyšel jsi to?"

K #1: "No jo, hustý. Prej se tajně vožrali a běhali po náměstí."

K #2: "A kdo ještě?" nezakrýval vzrušení.

K #1: "Soukupová, Hora a tak." Pravděpodobně spolužáci - pozn. překladatele

K #2: "Hele, ten Mácha je kretén."

K #1: "Takovej machýrek."

K #2: "Máš rád Spongeboba?"

V tu chvíli už jsem to vzdal a dal si na uši sluchátka.
Mohl jsem těm dvoum jenom přát, aby měli dostatek štěstí a vyrostli z toho, protože leckdy se to nepodaří.