Stárnu a někdy mám pocit, že zatraceně svinským krokem.
Mám - li trávit noc někde mimo domov, je až zarážející to množství věcí, bez kterých se prostě nedokážu obejít. Člověk silně si hájící své vlastní pohodlí. Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem vyrážel takzvaně nalehko. Nejspíš dalece ztraceny kdesi v propadlišti dějin.

Když odcházím z domova, nosím s sebou:

elektrický zubní kartáček
ručník (nespoléhám na to, že mi někdo půjčí svůj)
pomádu na rty (nejraději tu, která chutná jako vločky k snídani)
krém na obličej
deodorant
vývrtku
lžíci
kondomy
něco na spání (a to vždy!)
mobilní telefon
nabíječku
sluchátka (zkracuji si čas poslechem hudby při přesouvání se z místa na místo)
zapalovač
sirky (pro jistotu)
peníze
osobní doklady atd.
větrové bonbóny
čisté spodky
čisté ponožky
papírové kapesníky
vlhčené ubrousky (leckdy k nezaplacení)

To vše vydá na objemnou kabelu. Leckdy tak mohu vzbuzovat nepříjemný dojem vetřelé či zoufalé osoby, která se hodlá pod falešnou záminkou nastěhovat. Já? Ale jděte! Na to se mám moc rád. Všude dobře, doma nejlíp.