M. je kočka a někdy taky pěkná mrcha. Jistě, co taky říct o holce, která na Štědrý večer, svátek všech svátků, opije svoje vlastní rodiče? Tak jako tak, miluji naše společné obědy, a tak jsem, samozřejmě, neodmítl ani tentokrát, když mi zavolala, že nutně potřebuje sushi.
Na smluvené místo jsem dorazil včas. M. přišla pozdě, což ji ani nemohu zazlívat, protože v tom se střídáme takřka periodicky.

'Potřebuju pořádnej kus masa,' řekla mi, když přede mně vystoupila z tramvaje.

'Kam se podělo sushi?' otázal jsem se.

'Rozmyslela jsem si to. Copak mě neznáš?'

'Ale jistě. Typický,' hlesl jsem.

'Což takhle dát si čínu?' zasnažil jsem se o kompromis.

'Mám namysli spíš něco jako steak,' nakrabatila čelo. 'Ale aby to bylo zároveň lehký.'

'Gyros?' opáčil jsem.

'To by šlo,' souhlasila ta náročná osoba až překvapivě rychle.

Zapadli jsme tedy do jedné turecké restaurace, kterou znám, protože jsem už mnohokrát šel okolo, ale vevnitř jsem ještě nikdy nebyl. Vcelku uspokojivé. Obsluha vzorná, ceny mírné.
Poručil jsem si gyros, i když jeho prapůvod bych hledal spíše v řecké kuchyni, ale neměl jsem náladu se tím více zaobírat. M. si objednala přinejmenším prapodivně vyhlížející mix tří mas, což se nakonec neukázalo být tou nejlepší volbou, v důsledku čehož se pak tvářila, jako by to snad byla má vina.

'Víš co?' řekla mi mezi sousty té orientální masové kejdy, 'chtěla bych se cítit jako Carrie Bradshaw.'

'Tak to abys na sobě ještě zapracovala.'

'Jdi někam,' nedala se.

'Poslední dobou mám ráda Mirandu.'

(Řeč je pochopitelně o Sexu ve městě, což zde uvádím pro méně chápavé jedince.)

'Proč Mirandu?' zašklebil jsem se.

'Je cynická,' ohradila se M.

'Jo, ale zrzavá.'

'Charlotte je kráva,' řekla M.

'A navíc příííšerně tupá.'

'Myslíš, že je Samantha děvka?'

'Nevím,' pokrčil jsem rameny. 'Třeba je jenom nešťastná.'

'Samantha?' M. na mně pohlédla jako na stvoření z jiné planety.

'V tom to asi nebude, co?' I mistr tesař se někdy utne.

'Myslím že ne,' řekla razantně.

'Tak je to děvka,' pokrčil jsem rameny.

'Ale je sexy,' dodala M.

'A máme ji rádi.'

'Jako má nevlastní sestra,' hlesla najednou M. a složila hlavu do dlaní.

'Kdo?' vyjevil jsem se. 'Samantha?'

'Ale ne, ta ženská támhle.' Pokynula hlavou k pokladně u výdejního pultu, kde stála žena ve fialové rádiovce a s kočárkem, samozřejmě. Pochopil jsem. Prototyp profesionální matky, jak říká M.

'Osmdesát pět,' řekl číšník té matce z povolání.

'Mmm, ta se rozšoupla,' ušklíbl jsem se.

'Co?'

'Ne, jasně. Očividně je na mateřský, tak si nemůže moc vyskakovat.'

Od M. se mi dostalo káravého pohledu, ovšem vzápětí se rozchechtala.

'Víš že Holka s blbýma vlasama má kluka?' pokračoval jsem.

'Fakt?'

'Jo!' Teatrálně jsem rozpřáhl paže. 'Myslel jsem, že tyhle lidi...,' okamžik jsem hledal vhodná slova, 'nikdy nikoho nemají.'

'Uf!...'

'Tuhle mi říkala, že se jí líbí moje taška, tak chtěla tomu svýmu klukovi koupit k Vánocům podobnou. Nemohla si jí prý ale dovolit.'

'Bože! Ty jsi někdy tak... hnusnej!' (Smála se M.)

'Já vím,' zazubil jsem se. 'Ale to je přece právě ta vlastnost, kterou na mně miluješ, ne?'