Proti všeobecně zažitému názoru, že v rámci příprav nejhezčích svátků v roce je nejlépe pořádně se opít, nic nenamítám. Na impuls M., jsem se včera večer vypravil do jednoho jazz klubu. Dorazil jsem asi kolem desáté, a to společně s P. a C., na něž jsem musel přes půl hodiny čekat na tramvajové zastávce, kde mě pak obtěžovali bezdomovci. To vše kvůli proklaté ženské marnivosti, kvůli níž se P., jak jsem se později dozvěděl, prostě musela asi desetkrát převléknout, než se rozhodla vzít si svoje džíny na pohodu. Já ve své mužské ješitnosti, chystal jsem se pečlivě už několik hodin dopředu. Pokud se chci někde dobře prezentovat, dbám na to, abych měl čisté boty. Po klasických tmavě modrých denimkách od CK jsem sáhnul hned ze dvou důvodů: 1. pocit sebevědomí, které vám tohle oblečení částečně dodává, 2. pokud se budu válet po zemi, nebude na nich vidět špína.
Stojíme tedy s C. a P. u baru, objednáváme si nějaké pití, a já se rozhodnu nechat si na hlavě klobouk. C. najednou vyhrkne, že má pro mně dárek.

"Páni," hlesnu překvapeně, "ale já pro Tebe nic nemám..."

"To nevadí," opáčí C., "je to jenom taková píčovina."
(Přesně takhle to řekla.)

Šmátrá v kabelce, až nakonec vytáhne ozdobný zlatý pytlíček, ve kterém se cosi ukrývá.

"Víš," pokračovala C., "Ty jsi byl vždycky takovej dáreček, a tenhle pán taky nosí dárečky, takže tady máš ode mně vánočního Mikuláše."

"Díky moc," musel jsem se usmát, "máš něco u mně."

To už se ale dovnitř přihrnula M., která v černých šatech s červeným páskem vypadala sexy. Jak později řekla Holka s velkýma prsama, s M. jsme toho večera byli prý jediní, kteří by stáli za hřích.
A o to šlo, ne?
Pil jsem Becherovku s tonikem, kouřil jednu od druhé a s M. a C., tou holkou oblečenou á la gotika a její blonďatou kamarádkou, a ještě dvěma kluky jsme řádili na tanečním parketu. C. si půjčila můj klobouk, když v tom se k ní přitočila ta bloncka a říká: "Máš parádní klobouk!"

"Díky, ten je můj," odvětil jsem ve víru tance.

Jak čas plynul a kapelu vystřídala neživá hudba, lidé se začali trousit domů a na baru zůstali už jen ti, co si chtějí někoho odvést. Smutné zakončení většiny mejdanů. Po M. se začal sápat asi sedmnáctiletý ochmýřený hejsek, a cudná M. si s ním nevěděla rady. Když jsem na ní pozoroval už skutečné zoufalství, vzal jsem ji kolem ramen a víc hlasitě než bylo nutné jsem řekl: "Tak až dopijem, půjdeme tedy ke mně, zlato."
Kluk se stáhnul se svěšeným ocasem. Apage satanas.
P. se mezitím vypařila do pryč a my s C. a M. jsme se též rozhodli, že v nejlepším se má přestat. C. ještě stačila dát svoje číslo jednomu klukovi, a potom hořekovala, že nechápe proč mu to číslo dávala, když je to naprostý idiot. V opilecké svornosti jsme se drželi kolem ramen, vláli noční ulicí a zpívali jsme Killing Me Softly, tedy lépe řečeno, byli jsme schopni zazpívat asi každé desáté slovo té písně.
M. odolala mému ponoukání, ať přespí, ve vší počestnosti, u mně a vzala si taxi. C. jsem pak doprovodil na noční tramvaj a ta mi pak řekla, že jsem byl vždycky kavalír a bombarďák. Potom ještě dodala, že postrádá možnost sexuálního vyžití, a mně, že prý to ohromně sluší. Bližší souvislost bych v tom ale nehledal. Políbili jsme se pak a popřáli si hezké svátky.
Doma jsem si potom vlezl do vany se sáčkem gumových medvídků. Než jsem se dostal do postele, budík na nočním stolku ukazoval skoro tři hodiny.