Miluji hudbu. A tak zvlášť v tomhle šíleném předvánočním shonu chodím všude a neustále se sluchátky na uších. Mám taky ještě jednu vlastnost. Pokud na mně někdo pohlédne, mám jaksi potřebu pohled opětovat, případně se i usmát. Dnes jsem v podmanivém rytmu hudby spočinul pohledem na staré paní, která vedle mně seděla v metru. Povzbudivě, se zdviženým obočím jsem se usmál. Stará paní se zděšeně odtáhla. Asi dvě další stanice jsem se chechtal jako blázen, než jsem uznal za vhodné, že bude lepší, pokud vystoupím.
Vyndal jsem si sluchátka z uší a ještě jsem zaslechl tu starou dámu, jak říká další soplucestující: 'Nejspíš bude nadrogovanej...'
Jistě, muzika je droga. A já jsem v parádním rauši!