Měl jsi, člověče, někdy už horší náladu?
Možná, že tu byly i takzvaně těžší dny, ale dnes se taky žádný rokenrol nekoná.
Nezbývá mi nic jiného, než jet podělanou MHD, a tak si na uši dávám sluchátka v domnění, že zvuk hudby tohle všechno přeřve. Zvlášť tu otřesnou anekdotu o velbloudech, kterou si vyprávějí dva puberťáci. V podstatě jde o to, že jeden velbloud stačí... a to je vlastně pravda.
Po někom se koukám, ale hned na příští stanici toho nechávám a odvracím zrak jinam, protože mě to najednou začne strašně otravovat.
V jednom společenském plátku se ptali lidí, které skladby by si rádi nechali zahrát na svém pohřbu. Možná nemám teď zapotřebí přemýšlet zrovna o tomhle, ale budiž.
Až jednou přijde můj čas, chci slyšet:

1. Like a Prayer od Madonny

2. What's Up? v podání 4 Non Blondes

3. Faith od George Michaela

Rokenrol, no ne?

Skutečně nesnáším lidi, co si na sebe oblečou hadry v jedné barvě a myslí si, bůhví jak nejsou sladění.