Někdy si skutečně myslím, že žiju v mýdlové opeře. Anebo alespoň v románu podle Danielle Steel.
Na programu dnešního dne byla rodinná sešlost. Dodatečná oslava otcových narozenin spolu s Bratrem a jeho rodinou. Původně jsem měl za to, že můj dnešní záznam v deníku bude opravdu dlouhý příběh plný ironie a cynických poznámek. Opak je pravdou. Necítím potřebu a vlastně už ani nevím proč bych se o tom měl dlouhosáhle rozepisovat.
Můžu říct: Bylo to normální. Bylo to tak normální, až mě samotného překvapilo, že něco takového je vůbec možné. Žádné záludné pohledy a uštěpačné poznámky. Žádné trapné chvíle. Nic z toho se nekonalo. Sešla se rodina.
Uzavřela se tak jedna kapitola. Kapitola z románu, který píše život.