Jsem tááák unavený!
Tento víkend byl nakonec náročnější, než jsem původně myslel.
Takže tedy...


Friday, September 3 (evening)

Byl jsem na jedné akci s P., A. a K.

- Byli jsme na zámku. Toť vše k určení prostoru.

- Potkal jsem ženu s neuvěřitelně bujným poprsím. Pokud by si tato dáma vzala push - upku, hrozilo by jí udušení.
Někdy, kolem půlnoci mi nabídla, že prý si mě klidně vezme. (Nemělo by to být snad opáčně? Jistě, jsme v jedenadvacátém století, v době silně emancipovaných příslušnic něžného pohlaví.) Byl to důsledek toho, že ta dotyčná neměla ponětí o tom, kdo to byl Karel Jaromír Erben a potom se to celé zkomplikovalo. Upřímně, asi to poslední, o co bych stál.
Decentně jsem tedy její nabídku odmítnul a ona pak ještě stačila hodit do jednoho pytle Markétu Lazarovou, Marii Glázrovou a Jarmilu Glazarovou. Využil jsem toho, a nechal ji tak podusit ve vlastní šťávě.

- Ještě později jsem řekl A., že nesdílím její entuziasmus co se týče hraní piškvorek na mojí značkové (bohužel vzorkované) košili.

"Tak si ji svlíkni," navrhla po chvilce přemýšlení.

- P. nás obšťastňovala svými opileckými historkami.

- Připojil se k nám člověk, který bydlí na Karlštejně. Fascinující!

- Nadhodil jsem, jak zábavný může být jazyk, jako je sanskrt, za což jsem schytal divné pohledy od všech přítomných.

"Vážně," ohradil jsem se. "Schválně zkuste s naprosto vážnou tváří vyslovit kundalini*."

Prsatá dáma se začala dusit, K. na mně zděšeně vytřeštil oči.

P. se zamyslela a po chvíli vyprskla: "To nejde!"

"A jakým že je to jazykem?" otázal se Karlštejn.

"Sanskrtem," odvětil jsem a přitom se dmul pýchou, že díky studiu jógy se mohu v kuloárech blýsknout takovými znalostmi (i když pochopitelně v omezené míře).

"Hmm," pokrčil rameny. "Já znám jenom Java Script."

- Domů jsem se vrátil až někdy uprostřed noci, i když jsem to původně neměl v plánu.


Saturday, September 4

Během dopoledne jsem dorazil do Village. Ano, překvapil jsem sám sebe, že jsem to dokázal.
Pod nátlakem svého dědečka, musel jsem s ním jet (rozumí se jeho odvézt - i to jsem po minulé noci zvládnul) na návštěvu k jeho známému.
"Má dva úžasně roztomilé malé chlapce," byl jsem informován.
Úžasně roztomilými malými chlapci se rozumí dva klacci zmítající se na prahu začínající puberty, neustále na počítači hrající a v jednom kuse nutelu požírající.
Řekněme, že hodně malé děti jsou v pohodě, celkem nenáročné, někdy jsou i docela roztomilé. Ovšem, když povyrostou, je to peklo. Až já budu mít jednou nějaké potomky, tak vždycky, když mě začnou štvát, tak je prostě a jednoduše někam zavřu, chápete? Třeba do trouby. Ale taky je budu milovat a každý den jim budu vštěpovat do jejich hlavinek, že v životě to nemusí nikam dotáhnout a nemusí nikým být, že jen stačí, když budou svůj život šťastně žít.
Ale vraťme se zpět k úžasně roztomilým chlapečkům dědova přítele.
Když jsme popili trochu instantní rádoby kávy a pojedli něco zákusků, odebrali se pán domu se starším synem a dědou na zahradu. Já a mladší syn jsme osaměli.
Koukal jsem do hrnku s kávou, harant honil po talířku rakvičku se šlehačkou.

"Chceš říct vtip?" vyhrknul najednou.

Komu tykáš, smrade? blesklo mi hlavou. "Jasně, sem s ním," odvětil jsem.

"Víš, proč slepci nemůžou skákat bungee - jumping?"

"Ne, nevím. Proč?"

"Protože by se jim poblil pes."


Sunday, September 5 (morning)

Můj otec - trpí tím celá rodina! Má absolutní nevkus, co se týče výběru sladkého pečiva. Příště rozeberu obšírněji.



__________________________________________________

* kundalini - v sanskrtu znamená jemnou, hlubokou a euforickou kvalitu základní životní energie. Řečeno velmi stručně.