Stál jsem dnes ráno u kuchyňské linky a naléval si z konvice horkou kávu.
U stolu seděla máma a listovala nějakým ženským časopisem.
Sedl jsem si proti ní a pohlédl na otevřenou dvojstranu. Byla tam mimo jiné fotka pihovaté holčičky s lízátkem, která evidentně toužila po novém školním batohu. Růžovém (!) školním batohu s prasátky.
"Proboha," hlesla máma.
"Jo, já vím," řekl jsem.
"To už teď nabízejí školní potřeby."
"Trochu depresivní," hlesl jsem.
"Ta taška je strašná," ohodnotila ji máma.
"A taky pěkně mastná," řekl jsem. Nutno dodat, že tenhle super kýč stál zhruba tolik, co nové Levisky.
"Tohle za Tebe nebylo," řekla pak máma.
A je to tady, pomyslel jsem si. Budeme vzpomínat na mé dětství.
"Když jsi začal chodit do školy, frčeli tehdy dinosauři."
Vzmohl jsem se jen na: "Jo."
"Používá se vlastně dnes ještě pořád výraz frčet?" Pohlédla na mě máma tázavě.
"Myslím, že jo." Pokrčil jsem rameny a dal si pořádný lok kafe.
"A taky třípatrový penály," dodala pak matka zasněně.
"Jo a v šestce přišla na řadu South Park mánie," vzpomínal jsem už i já.
Řekl bych, že tehdy se můj 'francouzský' slovník o mnohé obohatil.
Jinak jsem nebyl nikdy moc dobrý v imitování postaviček z tohoto seriálu 'pro dospělé.' Jen tak tak jsem zvládnul Cartmana. Záviděl jsem ostatním klukům, kteří to dovedli líp.
"No jo," hlesla máma.
Že by bylo pro dnešek vzpomínání u konce? Otázal jsem se v duchu sám sebe.
O.K. Vzhledem k tomu, co prodělala, má teď na to nárok. Jinak už ji to ale trpět nebudu. Nejspíš jsem se nechal dojmout tím, že tady teď spolu sedíme u kafe, jakoby se ani nic z toho, co bylo, nikdy nestalo.
Napsal jsem textovku M., že už se dlouho neozvala, a navrhnul jsem jí, že bychom se mohli sejít.
Obdržel jsem od ní promptní odpověď: "Byla jsem nemocná. Teď musím strávit nějaký čas se svou rodinou, takže budu z toho nemocná. Áááá!"
"No comment," odepsal jsem.
Máma šla mezitím něco dělat. Pořád teď říká, že má moc práce. Nechápu, kde bere tu energii. Připadal jsem si najednou hrozně zmožený, musel jsem si jít znovu lehnout.
Spodní prádlo dnes: Žádné.
Kdo by chodil do postele ve spodním prádle?