Pár oblíbených věcí, na které se mě nikdo neptá:


Košilaté řeči: Nedělají mi problém. Nicméně je fakt, že když se hormony nezastřeným zrakem podíváte zpětně na postelové dialogy, nechce se vám věřit, že byste kdy něco podobného vypustili z úst. A co genitálie? Páchnou nebo voní?

Zmrzlina: Miluji zmrzlinu. Jako dítě jsem měl rád šmoulovou a myslel jsem si, že se opravdu dělá s rozemletých Šmoulů. V současnosti u mně vede klasika. To jest čokoládová, vanilková, jahodová... mňam!

Lubrikační gel: Opravdu skvělý lubrikant je ten, obsahující tea - tree aroma. Vážně. Tenhle příjemný odér vám prokáže dobrou službu, pokud rádi provádíte ty anální věci zezadu. Co se týče dráždění análu ústy, je dobré provádět po důkladném vymytí oné oblasti horkou mýdlovou vodou.

Můj ženský ideál: Jednoznačně Marge Simpsonová. Tahle modrovláska s nohama až do nebes měla možnost podvést Homera snad už tisíckrát. Nikdy to ale neudělala. Proč? Nejspíš proto, že je kreslená. Proto ideální.

Oblečení: Miluji oblečení. Může se vám to zdát hloupé a povrchní, ale myslím si, že je to jeden ze způsobů, jak být kreativní. Jak v dnešní době vyjádřit sebe sama.

Já a jiní muži: Kdosi mi jednou tvrdil: 'Na blogu jsi napsal, že s klukem nikdy.' I never said that! Jsem otevřený člověk, zdravě proskoumávající svou vlastní sexualitu. Slovy Tonyho Warda: Nikdy jsem se nepovažoval za gaye, bisexuála nebo heterosexuála. Já jsem já. Řídím se tím, co cítím. Tak, jak vím, že je to pro mně dobré.

Orgasmus: Jistě, jakožto muž, nemám zas takový problém se udělat. Na druhou stranu, mám na těle své knoflíky, které když zmáčknete ve správném pořadí, nastane velký třesk. Velký třesk. Kdysi jsem to někde četl a myslím, že je to hezké přirovnání.

Gumové hračky: Nač? Možná to přijde s postupem času.

Na mé vysněné swingers párty by nesmělo chybět: Dlouhý seznam sexy lidí, šampaňské, čokoláda, jezdecký bičík a černé saténové povlečení. Všechno ostatní by se už nějak vyimprovizovalo.

Co dělám právě teď: Vymněňuji si textovky s P. Vzpomínáme na to, když jsme spolu něco měli. Byli jsme tehdy vlastně ještě děti. P. se mi přiznala, že má prý ještě stále schované básničky, co jsem jí psal. Ve směs takové ty nadrženecké pubertální výlevy. Je to už tak dávno, že na to můžeme s klidem vzpomínat. I když, to poslední, o co bych stál, by bylo otvírat staré rány. Nebo by se to dalo označit za vzývání duchů?