Trávím teď nějaký čas ve Village. Píšu tak proto, protože podle mně, na vesnici se čas trávit nedá, kdežto ve village už to docela jde. Mám zde část své rodiny. Staré rodinné sídlo, určité vazby a tak.
Mám teď spoustu volného času, prostě nemusím nikde být, nikým být. Myslím, že každý z nás potřebuje občas takhle vypnout.
Jezdím za mámou a (ne)trpělivě očekávám den jejího propuštění z nemocnice. Jinak uvažuji, že se pustím do četby nějakého velkého, nejlépe historického románu. Snažím se také do Village přinést drobet městského stylu, což zpočívá v tom, že sluneční brýle si nesundám z nosu, ani když je pod mrakem, vyjdu si ven v tureckých kalhotech a tvářím se děsně cool a povzneseně, jdu si zaběhat do místního lesíku doprovázen nevěřícnými pohledy místních obyvatel za jejich plaňkovými ploty, či při jízdě autem dodržuji v obci předepsanou rychlost, což je asi ze všeho nejvíce šokující.
Celkově rozvíjím sportovního ducha tím, že plavu v bazénu, potím se v domácí posilovně a pohrávám si s myšlenkou jít cvičit jógu pod širým nebem, nejlépe za východu slunce.
Večery bych mohl trávit tlacháním se starými známými, ale na to jsem ještě nenačerpal dostatek nezbytné energie, a tak se většinou oddávám dlouhé masturbaci. Mám nový lubrikant pro intenzivní rozkoš. Před spaním se dívám na filmy až dlouho do noci, v důsledku čehož vstávám pře polednem. Ano, vím! Rozházený biorytmus, navíc tím asi padá cvičení jógy za úsvitu.
Byt, ve kterém teď bydlím má krásný výhled na rozlehlý kamenný dvůr, za kterým se rozkládá stará cesta roubená ovocnými stromy, které nesou plody nasáklé splodinami z motorových vozidel.
Je tu hezky.
Ale nevím, jak dlouho to vydržím. Protože, kdyby tady šlo vydržet dlouho, nenatáčel by se už dávno seriál Sex and the Village?