Mluvím-li někdy na veřejnosti nevhodně, je to většinou za přítomnosti malých dětí. Nevím, jak to dělám, ale mám na to patent, proto byste mi nikdy neměli svěřovat vaše ratolesti do péče, jinak se vám úlekem spustí krev z nosu, až budou v tu nejméně příhodnou chvíli vykřikovat slova, která nejsou ve slovníku.
S M. jsme jednoho vlahého večera obsadili dětské houpačky a vzpomínali na příhody naší veselé kamarádky Rozhoďnožky.
Rozhoďnožka se jednou na mejdanu tak strašně opila, že se druhý ráno probudila s pomalovanými genitáliemi. A pokud jste slyšeli o té holce, co si to rozdala s celým fotbalovým týmem, tak teď už je vám nejspíš jasné, o koho se jedná.
Houpačky mi taky připomněly moje dětství, kdy jsem jezdil každé léto s rodiči do Rakouska a táta mě vždycky na hřišti houpal až do omrzení. (Do mého omrzení. Thank you, papa.)
S M. jsme se houpali a malá holčička pobíhala zoufale kolem. Možná, že by nebyl špatný nápad pořídit si sex houpačku...
M. pak dala u sebe na pokoji svobodu dvojčatům, což v jazyce hippies znamená, že si sundala podprsenku a potom jsme se spolu dívali na český erotický film z devadesátých let.

Stále ještě na dovolené. Píšu z jedné útulné internetové kavárny se skvělým espresem a mizernou klávesnicí.