Cokoliv nebo kohokoliv k sobě člověk připoutá, automaticky za to přebírá zodpovědnost. Myslím, že tak nějak to píše
Saint-Exupéry. No jo. Ale co když druhá strana nikdy nečetla Malého prince?
Je těžké od někoho se odpoutat? Pokud je to lehké, tak proč, když jdu spát, dávám si telefon pod polštář?
Dnes v noci, asi kolem druhé hodiny textovka.
Co asi píše...? blesklo mi hlavou.
Zamžoural jsem na displej telefonu. Zpráva byla od někoho úplně jiného. Nic méně, stálo v ní, mimo jiné: 'Myslím na Tebe, posílám políbení...'
To není špatné. Koho by tohle uprostřed noci nepotěšilo?
Věci začínají nabírat docela zajímavý spád.
Že by?