Včera pozdě večer textová zpráva od EX3. Psala, že se tuhle s někým bavila, a tak nějak náhodou přišla řeč i na mně, takže ji napadlo mi napsat. Jak průhledné...
Taky nevím, jestli se EX3 dá považovat za ex v tom pravém slova smyslu.
Chodili jsme spolu nebo nechodili?
Chtěl jsem ji nebo nechtěl?
Měl jsem ji rád?
Pokud by se jakkoli dalo říct, že jsme spolu s EX3 chodili, pak jsme se ale určitě normálně nerozešli. Spíš jsem to nechal tak nějak vyhnít. Nebude se vám to zdát etické, ale nechal jsem to vyšumět z toho důvodu, že středem mého zájmu se stal někdo jiný. Možná, že EX3 jsem to tehdy neřekl, že mi na ní svým způsobem stále záleželo a nechtěl jsem ranit její city, anebo proto, že dávat kvinde mi vlastně nikdy nešlo a neumím v tom chodit.
EX3 včera taky psala, že slyšela o tom, co se stalo s mámou, a že ji mám od ní pozdravovat a vyřídit, že drží palce, ať je brzo fit.
Možná, že v ní tato skutečnost vyvolala nějakou náhlou vlnu soucitu, protože, jak známo, ženy jsou vám schopny ze soucitu i poskytnout sex.
Navíc, máma měla EX3 velice v oblibě a silně na mně tehdy tlačila, abych to bral s EX3 víc vážně. I dnes se mně na EX3 často vyptává. Vyptává se mně na ni dokonce častěji než na Číslo 2, a to už je co říct.
Sedím tady nad hrnkem kafe a přemýšlím, jestli mám EX3 odepsat nebo ne.
Nejspíš jí odepíšu...
Odepíšu, a alespoň zjistím, co má za lubem.
Anebo to dělám proto, že jsem teď ve stavu, kdy bych se nechal uhnat prakticky od kohokoliv.
Na tu poslední větu radši zapomeňte.