Kdosi se mě zeptal, jestli si myslím, zda je možné, aby existovala virtuální láska.
Moje odpověď zní: Ano, myslím si, že je to možné.
Svým způsobem.
V dnešním uspěchaném světě, který je sám o sobě dost virtuální, řekl bych, se tento druh lásky nabízí v podstatě sám. Nemám tím na mysli to, že snad na každé webové stránce jste jen pár kliknutí od stránek s pornem. Myslím tím, že spousta z nás, nemá tak zvaně čas, s někým se seznámit, vybudovat a udržovat "normální" partnerský vztah.
V tom případě, lovit partnery na síti se může zdát velmi lákavým. Je to na dosah ruky. Je to úplně pro každého.
Ano, fandové kybersexu uvádějí jako hlavní důvod, že virtuálního partnera můžete kdykoli vypnout. (Přiznejme si, že tuto možnost bychom často a rádi využili i v reálu.) Navíc, těmito výpady do světa sexvirtuality si můžeme splnit svá tajná přání. Můžeme takto zrealizovat svoje tajné touhy. Můžeme prostřednictvím internetu zažít něco, o čem jsme zatím jen snili. Můžeme poznat dosud nepoznané.
Tím pádem, vztah s online partnerem už nemusí být pouze kybersexuální, ale postupem času se může zrodit i virtuální láska. Má-li virtualita nějaké kouzlo, pak je to hlavně fakt, že internetová anonymita, která je s ní pevně spjata, dává zelenou naší představivosti. Svůj kyberprotějšek si v podstatě můžeme stvořit k obrazu svému, a tím víc se nám to může jevit přitažlivým.
Na druhou stranu, nikdy si nemůžeme být jistí, že o sobě náš virtuální protějšek mluví pravdu. Ačkoliv se říká, že co oko nevidí, to srdce nebolí, vyvstává nejedna otázka: Stojíme o to, žít v iluzi? Protože, je vůbec možné milovat někoho, koho jsme nikdy neviděli? V tom případě, nezamiluje se pak člověk právě do té své iluze?
Láska má svá úskalí, a jak se zdá, ani s tou virtuální to není jenom tak.
Existuje dnes ještě vůbec skutečná láska, anebo už se i tady jedná o produkt marketingu? Říká se, že láska je věčná, ale může fungovat i v době, kdy města zaplavují bilboardy inzerující perfektně depilované přirození?

P.S. Připadám si teď jako Carrie Bradshawová s pinďourem.