V blízkém okolí svého bydliště potkávám často jednu ženu. Nevím vůbec, co je zač. Možná bych ji mohl nazvat "ztracenou existencí", protože většinou ji vídám, jak bloumá ulicemi a škemrá u kolemjdoucích o pár drobných. Nosí dlouhý kabát s kožešinovým límcem a má tizianové vlasy, které jsou většinou slepené a neupravené. Je ale znát, že svého času musela být moc krásná.
Včera pozdě večer jsem šel vykachlíkovaným podchodem metra. U východu tam stála ta žena, a s ní nějaký muž. Zřejmě se hádali o poslední cigaretu, kterou mu nechtěla dát. Když se ji nakonec zmocnila a připálila si, ten chlap se po ní až s neuvěřitelnou prudkostí ohnal a uštědřil jí hned několik políčků. Potom se otočil a odešel od ní.
Stála tam s cigaretou a třímala ji v ruce jako vítěznou trofej.
Když jsem procházel kolem ní, naše oči se na krátký okamžik setkaly. Uviděl jsem, že pláče.