Ráno zavolala M. a domluvili jsme se, že půjdeme na oběd.
Šli jsme do jedné italské restaurace. Svítilo slunce, nebe bylo jako vymetené, a tak jsme se posadili venku.
"Připadám si jako někde u moře," řekl jsem, "samozřejmě nebýt toho, že tady není žádné moře, okolo jezdí auta a vlastně sedíme na ulici."
Dal jsem si salát s tuňákem, M. si objednala gnocchi. Mluvili jsme o mámě, pak o našich známých a o tom, kdo s kým chodí. Taky jsme rozebírali Madonnu a seriály Tajný deník call girl či Deník zasloužilé matky.
Po jídle jsme se šli projít, a nakonec jsme skončili v knihkupectví. M. si koupila knížku, po které už dlouho toužila a já jsem si udělal radost unikátní a velmi rozsáhlou encyklopedií jógy a pilates. Oba nás pak zaujala publikace, která celá pojednávala o análním sexu.
Mám dnes už lepší náladu. Včerejší zápis, to byl jen nesouvislý tok trochu chmurných myšlenek (na druhou stranu, od toho jsou deníky). Pochopitelně jsem vděčný každému, kdo projeví v tomto nelehkém období trochu zájmu a zároveň mi ulehčuje vědomí, že na to nejsem sám.
Zítra zas do nemocnice.
Dny teď plynou tak zvláštně, že ani nedokážu říct, jestli rychle nebo pomalu.