Včera jsem byl na obědě s M.M. je moje velmi dobrá kamarádka a taky hrozná kočka.Vždycky se mi líbila a myslím, že o tom i ví. Byli jsme v jedné pražské čínské restauraci, která byla zařízena až neskutečně kýčovitě, ale já si myslím, že do restaurací tohohle typu se hodí ty igelitové ubrusy, křiklavé potahy na židlích, umělé květiny (které na to opravdu vypadají) a ty pohyblivé plastické obrazy, znázorňujíce například vodopád či nějaký jiný přírodní živel.
S M. jsme probrali naši společnou známou S. Šlo vlastně o to, že M. nemá S. ráda. Já už v poslední době taky moc ne, ale je pravda, že před dlouhou dobou se mi S. líbila a hrozně jsem si přál jít s ní na rande. Když jsem ale později zjistil, jaký je skutečný charakter této ženy, řekl jsem si, že je lepší dát od ní ruce pryč. S. je velice náladová se sklony k chorobnému lhaní a zálibou v oblečení růžové barvy. Jelikož se všichni tři věnujeme podobnému oboru, vím, že S. má teď spoustu problémů se svými kolegy (z nichž některé taky znám), právě kvůli tomu svému chorobnému lhaní. Jednou to došlo tak daleko, že jedna moje známá kvůli ní málem byla bez střechy nad hlavou. M. se v tomto svém povídání dosti vyžívala, jak se spousta žen vyžívá v tom, když probírá svoje přítelkyně. Je to typická ženská vlastnost a trpí ji i tak skvělá dívka, jakou beze sporu, M. je.
V té čínské restauraci měli dost prapodivné vstupní dveře na toaletu. Neotevíraly se jako klasické dveře, ale šoupaly se do strany. Šlo to dost ztěžka a navíc byly z dosti pofidérního materiálu (mohl to být bambus?) a celé se zdály být jaksi na pokraji zhroucení. Posunout šly jen do půlky a navíc jsem se v nich srazil s asi dvou metrovým mladíkem, který před tím seděl u stolu na protější straně restaurace se svou přítelkyní. Dost zle se na mě mračil. (???) Toalety byly nadepsány jako "muž" a "žena". S M. jsme se tomu smáli.
Potom jsem ji doprovodil do supermarketu, kde jsme každý něco nakoupili a pak se rozešli domů. Jsem rád. Vídáme se teď hodně často.