Když mi bylo asi třináct nebo čtrnáct, dost jsem tehdy chatoval. Chatoval jsem se staršíma holkama. Straší holky se mi totiž vždycky líbily. Pamatuju se třeba na H. Když mě bylo čtrnáct, jí bylo sedmnáct. Vymyslel jsem si, že je mi osmnáct, že chodím, stejně jako H., na střední školu, že jsem se právě rozešel se svoji holkou a ještě spoustu dalších věcí. Zkrátka všechno, co jsem si myslel, že asi člověk v osmnácti dělá a prožívá. H. se na to chytila. (V určitých ohledech jsem byl totiž o něco vyspělejší, než moji vrstevníci.) Vyměnili jsme si taky mobilní čísla a snad každý večer jsme si SMSkovali. Vzpomínám si, že mě to hodně vzrušovalo. S H. jsme neměli virtuální sex, to přišlo až o něco později s jinou holkou, ale psala mi o tom, že jsem jiný, než ostatní kluci, které zatím poznala, jak bychom si spolu určitě rozuměli a všechny tyhle věci, které jsem nikdy před tím nepoznal a do té doby o nich neměl jasnou představu. Dost se to lišilo od mého dosavadního SMSkování se spolužačkami. Bylo to úplně nové. Bylo to jako velký krajíc odříkaného chleba namazaný sladkým džemem ze zakázaného ovoce. Připadal jsem si tehdy hrozně dospěle, vždycky se pak zamknul v koupelně a onanoval.
S H. jsme si intenzivně psali dost dlouhou dobu. (H. Byla z jiného města, než já, ale ne tak vzdáleného.) Začala na mě naléhat, abych ji poslal svou fotku. To byl kámen úrazu. To, že mi není osmnáct by musela poznat, i kdyby byla slepá (byl jsem tehdy jako všichni kluci v tomhle věku) a navíc jsem si vymyslel, že vypadám jako mladší verze Matthewa Perryho. Mlžil jsem. Vymlouval se. H. ještě chvíli naléhala, pak mi začala psát míň, občas na to ještě ve zprávách zavedla řeč a časem přestala psát úplně.
Je to už hodně dlouhá doba, ale dnes večer jsem si na tenhle svůj pubertální milostný kyberzážitek vzpomněl a prostě měl potřebu se o to podělit se svým blogem.