Dnes oběd s M. M. ví, že si píšu blog. Neřekl jsem jí to sice konkrétně, ale zavedl jsem (schválně) na toto téma dnes řeč tolikrát, že jí to prostě muselo dojít. Mluvili jsme o mé včerejší schůzce s J. a taky o tom, že do M. se zamiloval jeden její kolega. Mladší, nevzhledný a omezený. M. mu prý dala najevo svůj nezájem, ale ten člověk to nemůže pochopit. Neustále M. volá nebo ji bombarduje SMS zprávami. Řekl jsem M., že s ní soucítím, protože jsem taky byl v její situaci, ale zároveň jsem jí řekl, že cítím i s tím mladíkem, protože jsem byl už i ve stejné situaci jako on. Nabádal jsem M., ať se na něj snaží být alespoň trochu hodná.
Seděli jsme v Pannerii, probrali jsme ještě Jennifer Aniston, Leonarda Di Capria a taky to, které stárnoucí herečky mají plastiku a které nikoli.
Potom jsme se šli projít. Mluvili jsme o všem možném a pak se zastavili v "This & That", v tom naprosto šíleném obchodě s neuvěřitelně kýčovitými věcmi všeho druhu. Pověděl jsem M. o tom "krtčím" vibrátoru, co jsem tuhle viděl a zeptal se jí, jako ženy na její názor.
"Ani nevím, kam bych ho měla strkat." Řekla. "Nejspíš do černý díry," dodala potom a já jsem jí řekl, že je vulgární. Pak jsem se jí ještě ptal, jestli si také myslí, že je něco dvojsmyslného na názvu pohádky "Jak krtek ke kalhotkám přišel." M. řekla, že by ji to nikdy nenapadlo a odpálkovala mě s tím, že jsem úchyl. (Ano, takhle opravdu velmi často vypadá naše společná konverzace.)
Chvíli jsme pak ještě chodili po obchodě, hodnotili sortiment, snažili se tančit na hudbu, kterou v obchodě pouštěli z CDčka, bavili se o našich společných známých a dělali si z nich legraci. Pak jsem M. doprovodil na metro. Zvala mě na jednu akci, která se má konat příští týden. Řekl jsem jí, že asi nepříjdu a vymluvil se na nějaké pracovní záležitosti. Hlavním důvodem je však to, že je velmi pravděpodobné, že tam bude i ONA. Existuje sice pár důvodů, proč by ONA nemusela dorazit a jsou to i stejné důvody, proč by ONU nemuseli pozvat, ale nechce se mi to riskovat. Nemám chuť se s ní vidět, ani s ní jakkoli přijít do kontaktu. (Slibuju, že už brzo o tom opravdu napíšu víc!)
"Nezapomeň mi napsat odkaz na ten svůj blog!" Zavolala na mě ještě M., když scházela po schodech do metra. Jí ho nejspíš opravdu prozradím. Uvidíme...
Venku byla sice dost velká zima, ale mě se nechtělo užít žádného prostředku hromadné dopravy. Potřeboval jsem se projít. Proti zimě se chráním dlouhou teplou bundou s kapucí, bekovkou a tlustou šálou, kterou si přetáhnu přes půlku obličeje. Je mi jedno, jak vypadám, ale hlavně když mi není zima. Ne, samozřejmě, že kecám. Ovšem, že mám všechno ze značkových obchodů a sladěno tón v tónu.
Stavil jsem se také na poště a ještě stačil utratit spoustu peněz za knihy.

P.S. Včera večer jsem přišel domů pozdě. S mamkou jsme se pak dívali na Evitu.