Bad Boy And His Journal

2011-07-31T22:20:00.003+02:00

Já vím, já vím, blog teď nějakou dobu stagnoval. Ale dá se říct, že jsem zpět... Nebo jsem byl stále tady?

2011-06-03T22:45:00.000+02:00

L. touží odjet do Mexika. Zřejmě má dojem, že se tím vše vyřeší. Sdílím její entuziasmus - před bouří je nejlépe se schovat. A to po vzoru gangsterských filmů do země slunce a tequilly!
Hastala vista!

2011-06-01T21:49:00.003+02:00

Popokatepetl, pokakal si svetr.
Tak tohle mě naučila říkat moje babička a vzpomněl jsem si na to hned ze dvou důvodů.
1., je den dětí. Jako dítě jsem nechápal spoustu věcí a některé nechápu dodnes, jako například to, proč se pořizují fotografie z pohřbů. Copak si je bude chtít za dlouhých večerů někdo prohlížet, nebo snad naleznou čestné místo v albumu "Drahocené vzpomínky"? Nanejvýš zůsanou ukryty kdesi ve spod šuplíku psacího stolu, odkud na mně dnes vykoukly fotografie z pohřbu mojí babičky (důvod číslo dvě). Rakev, věnce, ubrečená máma, táta, co se tvářil účastně, děda a ještě jeho bratr - dvojče, který zemřel asi dva roky poté, já, který mám vlasy ulíznuté na pěšinu a na sobě košili od sestřenice z Německa. A k tomu další známí a příbuzní, z nichž jsem většinu od té doby neviděl. Pak jsem narazil ještě na další fotku babičky, na které má svůj strakatý župan a spí doma na gauči. A mně až po delší chvíli došlo, že má taky skřížené ruce a pootevřená ústa a že nespí, že je mrtvá. Tu fotku pořizoval děda. Chtěl jsem se ho na to zeptat. Zeptat se proč. Ale pak jsem si řekl, že to asi ze stejného důvodu, jako proč si odstřihl pramínek jejích stříbrných vlasů a spolu s jejím snubním prstenem je schoval do malé krabičky od mátových bonbobů. Už jsem se ho na to nezeptal.

2011-05-31T21:51:00.002+02:00

Začínám mít vážné podezření, že moje matka mě přestává vnímat jako dítě... No cos' čekal? Jednuo to přijít muselo.

2011-05-29T23:41:00.001+02:00

Toto mi budiž evangeliem:

1. nejsi vzor všech ctností

2. nevyžaduj od jiných to, čeho sám nejsi schopen

3. nehraj si na oběť

4. život máš ve svých rukou

Celkem chytré, musíte uznat.

2011-05-27T21:29:00.000+02:00

Pokud mám někoho rád, vystačím si jen s tou jednou osobou a jsem šťastný, že s ní mohu být. A to je asi můj problém. Anebo řekněme, že jdu do všeho naplno.
Byl jsem otázán, jaký je můj postoj, co se odpouštění nevěry týče. Já říkám ne! Je pravda, že svého času jsem měl práh tolerance poměrně nízko. Nebo naopak vysoko? Záleží na úhlu pohledu. Souvisí to taky s tím, že jsem spíš ten typ, co čeká doma s večeří a nikdy jsem taky nikoho nepodvedl v tom právém románovém slovy smyslu, čímž se rozumí, že jsem s nikým nespal za zády někoho jiného. Nevěra je podle mě něco jako červ. Hnusný, nenažraný, pěkně vypasený červ, který neustále hryže. Klidně mi říkejte Halina, ale moje rada zní: Věty typu: "Stalo se to jen jednou a vůbec nic to neznamenalo" prostě nebrat. A existuje vůbec adekvátní omluva? Říká se, že nevěra svědčí o nespokojenosti ve vztahu. Proč být ve vztahu s někým, kdo s vámi není spokojený? Ten hryzající červ zůstane mezi vámi dokud nevyhnije. A pokud se to stane znovu, je to ještě horší.
Tohle je názor kluka, jako jsem já.

The pleasure is all mine! Peace!

2011-05-25T22:36:00.001+02:00

Vážně si myslím, že nejvíce by mi prospěl pobyt někde na pustém ostrově. Byli bychom tam dva. Jen já a moje ego. Daleko od lidí, od civilizace. Nahý bych se válel v horkém písku, šplhal po stromech a možná, že bych se naučil i skákat po lijánách. Prostě něco mezi Tarzanem a plážovým playboyem.

Možné výhody života trosečníka:

1) vše za předpokladu, že jde řeč o karibiku

2) možnost opalovat se úplně všude

3) žádný mobilní signál v dosahu

4) stejně tak žádní lidé, žádná auta

5) žádný Justin Biber

6) neexistující možnost jakékoliv konfrontace

7) pravděpodobně bych měl pocit, že konečně stojím na vlastních nohou

Možné nevýhody pramenící ze života na pustém ostrově:

1) žádná hudba (vezmu - li v potaz skutečnost, že sluchátka na uších mám snad pořád)

2) moje vlastní, ničím nerušené, myšlenky provázející mě na každém kroku (hrozná představa)

3) žádné alkoholické nápoje

4) žádné rande (vyjma možnosti dostaveníčka s domorodci - lidožrouty)

5) žádné seriály on - line...

6) žádný Starbucks

Řekněme, že existují i případy, kdy ze soukromého ostrova, může se stát rázem soukromá past. V tom případě, blahořečen buď Onassis.

2011-05-24T22:24:00.000+02:00

"Včera, přesně v šestnáct třicet ses opaloval ve slipech na balkóně."
Tak to hle je jedn z nejpodivnějších vět, kterou mi kdo kdy řekl.
Jo! A ve většině amerických států je prý zakázán sex s menšími rybami. Samozřejmě, je vztahován na muže.

2011-05-23T22:12:00.002+02:00

Střípky a výlevy...

... Můžu být s někým, koho nemiluju, jen když miluje anální sex? Pravděpodobně ano.

... Je kopačky lepší dát nebo dostat? Dát, pochopitelně.

... Používám dražší pleťový krém, než moje matka. Takže tam jsem to dopracoval.

... Nový objev má trable. Jak jinak... Jsem prý inteligentní a krásný chlap a mám tomu dát volný průběh. Každopádně je dobré to vědět a upevnit se v tom. Myslím tím to, že jsem krásný a inteligentní.

... V metru jsem viděl ženskou, která vypadala jako Björk. Vzápětí nastoupila další žena, která vypadala ještě víc jako Björk. Nejspíš mají někde sraz. Jo! Na Islandu chrlí sopka.

... Zjišťuji, že začínám být velice odolný proti nezdaru. A proti kritice, tu se snažím zásádně si nepřipouštět.

... Mám depku.

... Od jedné kamarádky jsem dostal čokoládovou roládu.

... "To opálení Ti sluší." Řekl mi někdo, komu jsem se vymluvil z důvodu prodělané virózy.
Kamarádce P. odstraňovali mateřská znamínka.

... Věřím v Boha, věřím, že kolem nás jsou andělé.

... Nesnáším, když někdo dělá mrtvého brouka nebo nezvedá telefony. Přesně, jako to teď dělá M.

... Bolí mě krční páteř. Klimatizace v autě je čertův vynález.

... Přemýšlím, kdy jsem si naposledy koupil nové prádlo.

... Latex smrdí.

... Jsou soutěže amatérských zpěváku stále tak populární nebo se jedná už jen o z nouze ctnost?

2011-05-21T22:19:00.001+02:00

"Jaké máš plány do budoucna?" zeptal se mě jeden z mých přátel.

"Řekněme, že stále čekám na svůj velkej průlom," odvětil jsem po chvíli odmlky.

"A co by měl ten velkej průlom obsahovat?"

"Něco velkýho, samozřejmě." Jasné jako facka.

"Umíš Ty vůbec mluvit někdy vážně?"

Sakra, co když má pravdu? Ale ne. Vyloučeno!

2011-05-18T22:38:00.000+02:00

Chci abyste věděli, že teď nemluvím o žádné nešťastné lásce. Teď už ne. Přesto je tady někdo. Někdo na koho stále myslím. Alespoň tak půl minuty denně, je to něco jako můj zlozvyk. Ten někdo kdysi vpadl do mého života. S tím někým to bylo o lásce, milování, ale i o slzách a hořkosti.
Někdo, kdo mě znal, kdo o mně věděl včechno. Ale přesto toho asi bylo málo.
Poslední věta, které se mi dostalo byla: "Tohle nemůže přeci jen tak skončit." Ale já to nejspíš skončil. Spálil jsem mosty. Proč? Asi, aby mě to tolik nebolelo. Abych měl pocit vítězství.
Život jde dál, a já už si stokrát řekl, že bych neměl vzpomínat. Ale vzpomínka je to jediné, co mi zůstalo. A vzpomínce se neubráníš, i když uvnitř je prázdno.

2011-05-16T20:33:00.002+02:00

S Novým objevem ležíme u mně na pohovce. Hraje si s mými bradavkami. Zazvoní mobil, pro který se natáhnu.

Já: "Haló?"

"Dobrý den, tady průzkum telekomunikační společnosti, můžeme vás chvíli zdržet?"

"Ale jistě," hlesnu. Sleduji, jak Nový objev sjíždím jazykem níž po mém trupu, a ten zanechává na mém břiše vlhkou stopu.

"Častěji voláte, nebo posíláte SMS zprávy?" otáže se mužský hlas v telefonu.

"Spíš textové zprávy." Cítím ruku ve svých slipech.

"Máte u stávajícího mobilního operátora nějaké výhody?"

"Něco by se jistě našlo," odvětím. Konečně se mi podaří posadit se.
Nový objev si stoupne a tře se o mně.

"Prosím?" ozve se na druhé straně telefonista - zní poněkud zmateně.

Nový objev si kleká a stahuje mi spodky a bere mě do ruky.

"Mám pro vás, myslím, celkem lákavou nabídku," nevzdává se ten chlap. Nejspíš tvrdá škola marketingu.

Začne mi ho kouřit (tím myslím Nový objev). "Fmmm...."

Operátor: "Slyšíme se dobře?"

Já: "Promiňte, ale právě vjíždím do podzemní garáže, takže kdyby to náhodou vypadlo..."

To víte, mladá láska.

2011-05-14T23:19:00.004+02:00

Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy takhle proflákal celou sobotu. Nový objev tráví nějaký čas v rodinném kruhu, a není ani žádná schůzka s přáteli. Volala máma a navrhla mi, abych přijel za ní a tátou už dnes odpoledne, ale já jsem zůstal neoblomný a nenechal se nalákat ani na její svíčkovou. Před rodinnou idylkou, dal jsem přednost společnosti pouze svých vlastních myšlenek a k večeři si pak připravil něco na způsob kuřecího salátu.
Byt je až nezvykle tichý, zdá se mi. Ale přeci se nebudeš bát konfrontace se svým vlastním JÁ?
Ne, ale nejlepší bude si zamasturbovat.

2011-05-13T23:10:00.001+02:00

Čas je drahocený. Buď je to dáno jeho nedostatkem, ale když jsem se dnes ráno podíval na sebe do zrcadla, došlo mi, že se poslední dobou oblékám jako doktor House. I přesto, že jsem měl potuchy o existenci Hugha Laurieho ještě před tím, než zahájil svou hvězdnou kariéru seriálového lékaře - toxikomana, jak je Bůh nade mnou, když jsem dopíjel ranní kávu, bylo mi nad slunce jasné, že je nejvyšší čas vyrazit na nákupy.
Rozhodl jsem se pořídit si nové černé tričko, i když nosím vesměs jen černá trička a mám jich tolik, že by se jimi dala ovázat celá zeměkoule, ale jsou jisté věci, bez kterých nemůžete existovat a černá trička patří mezi ně. Základní položka seznamu.
Stoupl jsem si s vybraným kouskem šatstva u Haralda & Mauritze k pokladně a čekal až na mně přijde řada. Pro našince je u nás draho. Pro cizince nikoliv. Z tohoto důvodu západní turistka stojící přede mnou nakupovala oblečení nejspíš hned pro několik větví svojí západní rodiny. Směšně laciný suvenýr z postkomunistické země. Přeměřila si pohledem mě, poté upřela zrak na oděv v mojí ruce. Nervózně se usmála.

"Nice shirt," pronesla konečně angličtinou s nějakým prapodivným přízvukem.

To Ti nedám, blesko mi hlavou.

"What a size?"

Byl jsem zcela konsternován. "Medium," I said.

"Thank you very much."

"You're welcome."

Madam nejspíš tápala s volbou vhodné velikosti dárku pro vnoučka, který bude akorát ohrnovat nos nad tím, jak staromódní má jeho světoběžná babička vkus. Při pohledu na tu věc, která se tyčila na vrchu její hromádky a vypadala jako deka by ani nebylo divu.
A já skutečně nejsem ten typ, které mu by bylo dáno do vínku nosit světlý denim.

2011-05-11T21:51:00.001+02:00

Co se týče Nového objevu - sex je skvělý. Až se zvířeckou živočišností se ochutnáváme, lížeme, navzájem pohlcujeme.
Hned, jak jsme poprvé vešli do bytu NO, strhali jsme ze sebe šaty a skočili na tvrdou postel. Leželi jsme vedle sebe nazí a vzájemně se prohlíželi.

"Máš hezký tělo," říká.

"Jdi s tím někam."

"Miluju tvoje ochlupení," pokračuje.

"Polib mě," řeknu. Mokré polibky. Cítím, jak se mísí naše sliny, když mi plivne do úst. Překulíme se, a já jsem nahoře. Bere mě do úst. "Chci tvoji šťávu."
Začínám pohybovat pánví a sténat, dokud nedosáhnu ejakulace. Dokud mě nevysaje.

"Měl bys jíst víc ananasu," říká potom, když se choulí mezi mými stehny.

"Nesnáším ananas." Zahledí se mi do očí, lehce mě pleskne přes tvář a potom se políbíme.

Ještě toho večera jsme šli na večeři do čínské restaurace a pak se projít parkem, kde na nás banda puberťáku pořvávala, ať si vezmeme pokoj.

Vrátili jsme se do bytu NO. Stojí pak rozkročmo u radiátoru a vyráží ze sebe: "Mrdej mě, mrdej mě! Mrdej mě, dokud nebudu skučet."

Víte, jsou jistá přání, kterým prostě musíte vyhovět.

2011-05-10T22:11:00.001+02:00

Ha! Pryč s Tebou, neznalosti! Do (cizího) zadku lze vtěsnat celá ruka.

2011-05-07T14:20:00.000+02:00

Takže! Na programu je víkend ve společnosti mého nového objevu.
Možná je to šílená věc, ale já dělám vlastně jen samé šílené věci.

Uvidíme, co se z toho vyklube...

Have a nice time, kids!

xx

Mr. B

2011-05-04T23:30:00.000+02:00

S narůstající hrůzou zjišťuji, že: Ženy nevaří, chtějí, aby vařili muži. Nevařím. Tedy jen v krajních případech, kdy rozmrazuji. Pardon! Nesmím opomenout svoje dva vyhlášené recepty na skočit pro hotovku do čínského bistra přes ulici a vytočit číslo pizzerie.
A také věřím, že je stále kladen větší důraz na umění být dobrým milencem.

2011-05-02T22:13:00.000+02:00

Textová zpráva:

"Byl jsi moje nejlepší první rande v životě. V jednu chvíli jsi měl pohled jako dítě. A máš dlouhé řasy!"

Potřebuje tohle bližší komentář?

2011-05-01T22:54:00.003+02:00

"Žádná třešeň v dohledu?"

"Obávám se že ne."

"Tak asi popojedem."

"A pokud tu žádná nebude, asi to tak mělo být."

"A hele ji..."

Líbání pod rozkvetlou třešní.

Já: "To byl spíš výplach mandlí, ne?"

(Smích.)

"Koukni, támhle máme další!"

Já vím, co chcete říct. Ano, jsem pitomej.

2011-04-30T22:20:00.000+02:00

Trávím celý víkend mimo město.
Venku se žení čerti. Je tma, jen blesky občas prozáří oblohu strašidelně jasným, skoro až bílým světlem. Anebo to létají čarodějnice?
Miluju to, miluju déšť. Déšť, který je svěží a čistý, stejně jako vzduch po bouřce. Věřím, že všechno špatné se odplaví pryč.
Zvláštní, že teď na konci měsíce, ani sám nevím proč, mám tendenci bilancovat. Přemýšlím na tím, co mám za sebou.
Ale vcelku bude asi lepší se na to vysrat.

2011-04-29T22:45:00.001+02:00

Alespoň částečně upravený porost pánského klína zapříčiní šikovný optický klam, kdy úd se zdá být větší a určitě se nejedná o žádnou tajnou mužskou fintu. Tedy nechat si vyrašit v rozkroku přírodní džungli už chce notnou dávku zdravého sebevědomí. Oproti tomu díky úplnému vyholení genitálií si to místo začnete zcela jinak uvědomovat. Avšak doba se mění a lidé s ní. Intimní partie připomínající mateřskou školku nebo ošlehaného zálesáka? Nejpohodlnější je zvolit šikovný kompromis.

Bad Boyovo porozchodové "A - Z"

2011-04-28T21:26:00.002+02:00

A

A je pro alkohol. Nedoporučuje se. Vaše utrpení dokáže až zdesetinásobit. Avšak kdo nevyzkouší na vlastní kůži, neuvěří.

B

B je pro bolest. Té si užijete víc než dost.

C

C je pro Carrie Bradshaw. Zkuste se alespoň na okamžik zastavit a popřemýšlet nad tím, co by udělala.

D

D je pro depresivní stavy. Ty jsou zlé. Oproti tomu není dobré kamarádit se s neurolem dlouhodobě.

E

E je pro endorfiny. Ty je třeba doplnit jakýmikoliv legálně dostupnými prostředky.

F

F je pro falešné představy o vašich "EX" ať už v dobrém, či ve většině případech špatném slova smyslu. Tak jako tak je lepší se jich vyvarovat a potlačit je hned v zárodku. To není skutečnost. Je to váš vlastní svět udržovaný při životě zastřenou myslí v důsledku mozku fungujícího jen na půl.

G

G je pro gastronomické peklo. Přejídáním taktéž nic navyřešíte.

H

H je pro haraburdí. Zbavte se všech cetek, donedávna ještě ušlechtilých darů, od vaší bývalé lásky. Ale pozor! Samotné odhození do popelnice je považováno za plýtvání. Pokud vám to pomůže, tak použijte techniku á la boxovací pytel a dupejte, trhejte, cupujte, ničte...

CH

Ch je pro chladnou hlavu. Někdo si ji dokáže zachovat.

I

I je pro iluze, ale o ty už jste dávno připraveni.

J

J je pro jakost. Položte si následující otázku: Skutečně se v případě vašeho bývalého protějšku jednalo o zboží té nejvyšší jakosti? Rázem tu máme seznam nedostatků jako hrom. A pokud si tyhle příšerné vlastnosti vaší nebo vašeho "EX" teď už náhodou užívá někdo jiný, je to jeho problém. Každopádně vy si můžete vždy o něco polepšit. A zbývá už jen ďábelsky se zasmát.

K

K je pro kurvení. Ať už se kurví kdokoliv, obvykle jsou z toho jen problémy.

L

L je pro latentní lenost. Obvykle co se návštěv posilovny a domácích prací týče.

M

M je pro muziku. Kvalitní muzika je dobrým léčivem na duševní pohmožděniny všeho druhu.

N

N je pro neodůvodněné nákupy nepotřebných věcí. Nikdy nebyla lepší příležitost!

O

O je pro Othella. Odstrašující příklad, pokud se chystáte provádět jakékoliv nepředloženosti.

P

P je pro pastvu pro oči. Jste nezadaní, tudíž žádaný produkt, který je znovu na trhu.

Q

Q je pro Quentina Tarantina. Jeho filmy jsou skvělé a navíc v nich lze nalézt mnohokrát omílané téma krvavé odplaty.

R

R je pro rozum. Stále tady je, jen ho občas použít. Pak půjde vše lépe.

S

S je pro sex. Chvíli ho budete možná nenávidět, pak ostatním závidět a až na něj dostanete zase chuť, jedná se o dobré znamení.

Š

Š je pro špehování. Nešpehujte svoje "EX". Ať už pomocí internetu, prostřednictvím společných známých či dokonce na vlastní pěst. Ničemu tím nepomůžete a sobě teprve ne.

T

T je pro trapasy. Jsou chvíle, kdy pro člověka nic není trapné, zvlášť když ztrácí pevnou půdu pod nohama. A to je zlé. Nejednejte stylem "udělám cokoliv, abych Tě získal zpět". Nic nezískáte a ty následky za to opravdu nestojí. Lepší je zachovat si důstojnost.

U

U je pro úchylku. Nikdy není pozdě nějakou si vypěstovat.

V

V je pro ono pověstné "vytloukání". Není radno vytloukat klín klínem. Ano, i v tomto slova smyslu. Ovšem člověk se musí poučit z vlastních chyb, aby porozuměl.

W

W je pro woodcraft. Nikdy není pozdě začít čerpat moudrost v přírodě.

X

X je pro xerostomii (neboli suchost v ústech). Jeden z vedlejších příznaků, jako je pocení, noční můry, žaludeční neuróza, bolavé srdce...

Y

Y je pro tvrdé Y. Nezůstávejte jako tvrdé Y trčet doma a vyražte do víru života. A to směle!

Z

Z je pro začátek nové známosti. Je dobré neklopit zrak a dívat se pozorně kolem sebe...

2011-04-27T21:39:00.000+02:00

Pořekladlo, že nejlépe je vylévati si zlost na slabších je aktuální již od pravěku. Skoupal jsem tedy v horké lázni sarkasmu jakousi šestnáctku, která mě nazvala čahounem.
Lidé se nezmění.

2011-04-25T23:50:00.000+02:00

Pozdní telefonát s osobou velice smyslného hlasu.
Řekněme, že už bylo na čase, aby se začalo dít zase něco kloudného.

2011-04-25T21:26:00.003+02:00

Ahojík miláškové!

Tak japak se máme? Dnes je sváteční den, i když celý zamračený. O víkendu nám svítilo sluníčko. Jak jste užívali volna? Sluníčkovali jste se? Máte krásně barevnou pomlázku?

Písmenkuju vám všem veselé Velikonoce!

Ne, nezbláznil jsem se. Jen taková drobná úvaha. Takhle by se na svém "blogísku" literárně vyzvracela čtrnáctiletá studentka gymnázia, která přes svoji zálibu v růžové barvě přehlíží všudypřítomnou nesnesitelnost bytí (o lehkosti zde nemůže být ani zmínka). Ovšem já nejsem puberťačka, o jejíž barvě vlasů není pochyb. Jsem muž. Muž v krizové věkové kategorii mezi 20 - 30 lety, zmítající se v poryvech citů, chtíče a neovladatelné chuti na sladké. Krizové jistě. V podstatě jste ještě pořád blbí, ale už ne tak mladí, abyste svůj věk mohli uvádět jako pádný argument pro svoje konání či dokonce, jako omluvu.
Svátky jsem se rozhodl ignorovat. Původně jsem měl v plánu zůstat doma a tvářit se patřičně trpitelsky ve stylu Ježíše nesoucího kříž na svých bedrech, avšak není zde nikoho, kdo by to ocenil, tudíž toto počínání, shledal jsem po zralé úvaze kontraproduktivním. Místo toho jsem se rozhodl dát si pořádně do těla v posilovně. Od blondýny na recepci jsem dostal čokoládové vajíčko zabalené do strakatého celofánu. Nejspíš šlo však jen o jakýsi reklamní tah. Všechny jsou stejné!
Večeře: Sváteční salát, sváteční sendvič, sváteční vodka s ledem a porce velikonoční zmrzliny místo beránka.

Well,

Happy Easter!

xxx

Mr. Bad Boy

2011-04-24T23:03:00.001+02:00

Pamatuju si - už vlastně ani nevím, co si přesně pamatuju, ale vzpomínám si, že jako malý kluk jsem vždycky hrozně rád šacoval návštěvy. Byl jsem téměř dokonalý prototyp malého slídila a obsahy kapes svrchníků dospělých lidí pro mě měly až magickou přitažlivost. V nestřežených chvílích jsem se vždy s nenápadností chameleona přikradl k věšáku v předsíni a krom kapes kabátů neunikly mému ostrozraku ani dámské kabelky. Jak plynul čas a technický pokrok nešlo zastavit, mezi svoji další šmíráckou aktivitu jsem zařadil i projíždění mobilních telefonů.
Co vím, nikdy jsem neobjevil nic šokujícího. Nikdy jsem nikomu nic nevzal, ani jsem nikdy nepocítil nutkání někomu něco odcizit.
A nikdy jsem nebyl přistižen. Pachatel je zahradník.

2011-04-23T21:35:00.006+02:00

Na včerejší večer jsem měl naplánovanou schůzku.
Šlo pochopitelně o rande. O rande, na které se mi vlastně jít vůbec nechtělo, ale i tak jsem byl rozhodnut na něj jít. Vlastně ještě hůř! Byl jsem skálopevně přesvědčen, že když na rande půjdu, stane se něco obrovského! V tom případě by přeci zůstat sedět doma znamenalo osudovou chybu, ozvala se frivolní část mého JÁ. Koupil jsem si novou košili a doma pak na sobě asi třičtvrtě hodiny svědomitě pracoval. Sprcha. Co vousy? Oholit nebo nechat být? Zvolil jsem možnost b) zarostlý ideál krásy. Účes - ležérní. Vůně, lehká a sexy á la středomořský svůdce. Tmavé džíny, černé sluneční brýle. Před odchodem z bytu jsem na sebe ještě hodil pohled do velkého zrcadla a sebekriticky jsem musel uznat, že vypadám dobře.
A najednou telefon. Volá Rande. Už je na místě. Asi o čtvrt hodiny dřív.
Nevěděl jsem proč, ale bylo mi jasné, že tohle není dobré znamení. Jakýsi druh vnitřního alarmu. Někdo to nazývá hlasem zhůry.
Do prdele!
Přesto jsem seběhnul schody ze svého bytu, a to už jsem byl venku a kráčel naší ulicí a venku bylo krásně, a když jsem došel až na konec ulice, tak jsem se zase otočil a vrátil se domů. A už dlouho jsem se necítil tak dobře! Už zatraceně dlouho jsem se necítil být tak svobodný! Měl jsem konečně pocit, že jsem svým vlastním pánem.
Zavolal jsem mámě, abych se jí zeptal, jak se má. A ona řekla, že se má docela dobře a bylo zřejmé, že je ráda, že mě slyší.
A mně bylo taky dobře. A bylo mi dobře i dnes ráno, když jsem ve své schránce elektronické pošty našel od Rande e - mail, který vesměs pojednával o tom, jak neskutečný kokot vlastně jsem.
A tak se nejspíš pozná psychicky nevyrovnaná osoba.

2011-04-22T22:05:00.001+02:00

Motivace, frustrace, deprivace... bagatelizace!

2011-04-21T22:04:00.002+02:00

S prarodiči to nikdy není jenom tak. Existují dvě nepsaná pravidla: ad 1. člověka nad sedmdesát nesmíš za jakýchkoliv okolností nechat zacházet s chemikáliemi, ad 2. starý člověk považuje za nejlepší strávit slunečný den v autě za účelem objíždění příbuzenské větve, protože už je to možná naposledy. Ať se vám to zdá jak chce morbidní, v úzké spojitosti s předešlým, číslem jedna zůstávají i nadále hřbitovy.
Jedná se o jakousi naší rodinnou tradici: podle kalendáře každá významější událost, rovná se návštěva hřbitova za účelem pietního aktu o hrobů příbuzných, kteří již nejsou mezi námi. Samozřejmě, plus nezbytná úprava zevnějšku hrobky a já jenom čekám, jestli až budu taky starý, budu mít obdobné hobby a jestli ho budu taky tak prožívat. Ale nejspíš ne, protože jsem na to moc cynický. Narozdíl od mého dědy, s nímž jsem dnes s projevu dobré vůle jediného vnuka a v rámci blížících se svátků jara absolvoval něco, čemu by se dalo říkat hřbitovní šňůra.
Byl krásný den, což vylákalo na hřbitov spousty občanů v důchodovém věku.

"Nezapálíš svíčku?" byl jsem otázán a nejspíš by se to slušelo a patřilo, jenže vzhledem k tomu, že rtuť teploměru vyšplhala dnešního odpoledne skoro k pětadvaceti stupňům celsia, přišlo mi, že by to v celku mohlo působit poněkud křečovitě.

"Žádnou nemáme," řekl jsem.

"Pravda," hlesl děda. Aranžoval do květníku větývky obsypané růžovými květy japonské třešně. "Je krásná, viď?"

"Škoda, že tak rychle opadá," řekl jsem.

"To je pomíjivost krásy."

"Dá se to tak demonstrovat."

"Alespoň tak tři dny vydrží a to stačí. Aspoň nás nebudou moct pomluvit, že na to kašlem."

Něco k zamyšlení?

Když jsem byl malý, ukecal jsem mámu, a ta mi pak dovolila dívat se na Noc oživlých mrtvol. V noci jsem se potom bál tak moc, že jsem šel spát do postele k rodičům. Dnes umím většinu dialogů z toho filmu na zpaměť. Ano. Možná jeden z důvodů, proč nemůžu ukotvit v nějakém smysluplném vztahu.

2011-04-20T22:30:00.001+02:00

Dnes ráno jsem na jisté nejmenované sociální síti obdržel zprávu v tomto znění - Ojeb ma. Zájem vždy potěší, nicméně pro příště by byla žádoucí o trochu větší nápaditost.
Dobrotivý Bože, internet je vskutku ohavné semeniště hříchu!
To byl vtip, pochopitelně.

xx

2011-04-19T22:42:00.000+02:00

Zjistil jsem, že mám na zadku červený šrám. Hned těsně vedle žlábku. Odkud se tam asi vzal? Možností je hned několik, ale zklamu vás. Pravděpodobně to má na svědomí kombinace sed lehů s neposednou cedulkou od spodního prádla.
Ach, vy pokrytci! Ať mi nikdo netvrdí, že si za celý svůj život, alespoň párkrát, neprohlížel svůj zadek v zrcadle.

2011-04-18T23:16:00.001+02:00

A jaro je zase tady! Lidé odkládají teplé svrchníky a v tričkách s krátkým rukávem odhalují paže bílé jako rybí břicha. A hormony cloumají taky s každým. Evidentně i s mojí fyzioterapeutkou, tedy s tou ženou, kterou jsem pověřil pravidelným lámáním mých kostí (myšleno nadneseně).
Když jsem dnes vešel do její ordinace, hned ve dveřích jsem jí vrazil do rukou plastikový košíček jahod - drobná pozornost, ku příkladu v naší rodině se tohle traduje již od nepaměti.

"Děkuju," zaševelila. "Sluší vám to, byl jste se ostříhat?"

"Už to chtělo změnu," podotknul jsem.

"Skoro letní setřih, že?"

"Dejme tomu."

"Prosím, odložte si," pokračovala.

Sundal jsem si svetr. "Odložte si úplně. Tedy ještě vaše tričko," zvonivě se zasmála.

Oplatil jsem jí to zastříháním obočí. Mám v tom praxi a věřte nebo ne, docela to zabírá. V podstatě jsem v téhle disciplíně dosáhl hranice dokonalosti, díky čemuž jsem byl například ze strany DP často podezříván z dlouhého nacvičování před zrcadlem - ale to je nesmysl.

"Vy posilujete," řekla, když mi začala na záda vtírat cosi na bázi oleje.

"Chodím cvičit. To je dobře nebo špatně?"

"Jedině dobře."

"Pffrrrf..." Začalo to bolet.

"Co se křeníte? Jste pěkně ztuhlý."

"Dá se to vydržet," hlesl jsem.

"Prsní svaly."

"Co je s nimi?"

"Netáhnou vás?"

"Ani ne."

"Uh - huh... Venku je krásně, viďte?"

"To rozhodně."

Víte, kdybych byl žena, vypisoval bych se tady na dlouhých řádcích o tom, jak jsem se cítil být kusem masa a tak dále. Jenomže já nejsem žena. Jsem pouhopouhý chlap a tak vám můžu říct - bylo to docela příjemné.

2011-04-17T21:11:00.008+02:00

"Dear Isobel
I hope you're well and what you've done is right
Oh it's been such hell
I wish you well and hope you're safe tonight"

Dido: Isobel

Pokaždé když chci ve svém životě zahájit novou etapu - což u mně probíhá v nepravidlných cyklech několika týdnů - nechám se na to vždycky ostříhat. V horším případě alespoň dbám, abych měl umyté vlasy.
Na počest zahájení svojí velké éry jsem vyrazil s kamarády do baru.
U dlouhého stolu mě byla nejblíže L. a K., kterou jsem neviděl už celou věčnost. K. si stěžovala na svůj "flastr vdané ženy" a L. to okomentovala zhruba v tom smyslu, že kdo se uváže ve svátost manželskou je jedním slovem idiot. Anebo si tohle myslím spíš já?
Objednávám vodku s ledem a bavíme se o sexu.

"Jednou se mi u toho chtělo strašně čůrat," řekla L.

"Jo, to je normální," pokyvuje K. hlavou.

"Jenomže něco už probíhalo, a tak jsem se mu prostě omluvila, že musím na malou."

Zasmál jsem se nosem. "Fajn, ale co smrkání?"

"Smrkání?" zopakovala L. "No někdy se stane, že musíš utřít nudli."

"Myslím to doslova," řekl jsem a lehce masochisticky jsem zavzpomínal na tu noc s DP, kdy...

stojíme vložnici, proti sobě, nazí,
objímáme se,
dychtivé polibky,
z vedlejší místnosti hraje hudba, kterou jsme zapomněli vypnout.
Kleká si na kolena,
bere mě do úst,
prohýbám se a dotýkám se té hebké kůže ramen.
Soustředím se na přicházející vlnu rozkoše.
Vyndá mě z úst, vstane.
Jde k nočnímu stolku a chvíli šmátrá v zásuvce.
Smrká.
Hlasitě smrká.
Stojím vprostřed pokoje, jsem nahý a nejspíš se mi chce smát.
Ale protože moje erekce kupodivu neopadla, znovu se pak svezeme na zem a potom šukáme na nafukovací matraci.
Na povlečení zůstanou vlhké fleky.

"Je mi to naprosto jasný," přikývla L.

"Chtěla bych mít větší prsa," nechala se slyšet K.

Řekl jsem L.: "Víš že jsem se jednou vyspal s holkou, co bydlí ve stejný čtvrti jako ty?"

2011-04-15T22:04:00.003+02:00

Sedmička je často považována za šťastné číslo.
Devítka je stěžejní číslo v pohadkových příbězích a třináctka je číslo nešťastné.
V reálném světě, a to již od počátku věků, často se setkáváme s číslem tři.

Protože:

> třikrát a dost (leckdy i méně)

> do třetice všeho dobrého (i zlého)

> třetí den bývá nejhorší (myšleno obšírně)

> třetí rande (to už zpravidla máte jasno. Pokud randíte s francouzkou, tak za všech okolností máte sex.)

> v pořadí třetí láska bývá zpravidla ta osudová (dnes bývá to číslo většinou vyšší a často je vysoké, aniž byste narazili na tu pravou lásku s velkým "L".)

> "trojka" (ne vždy takové terno, jak by se mohlo zdát.)

> zhruba do tří měsíců ze vztahu vyprchá počáteční euforie (známe svoje lidi...)

> vydržíte - li spolu tři roky dá se hovořit o tom, že váš vztah má opravdu určitý potenciál (nabízí se sarkastické - a stojí to vůbec za tu námahu?)

> 3x za noc... (ideální z hledistka měřítek ženských časopisů)

> host je jako ryba, třetí den smrdí (návštěvy z příbuzenstva často již dříve vylučují onen pach zkaženosti)

> tři dílky hořké čokolády je možno považovat za vitamín (ovšem pro doping nervové soustavy zatraceně málo)

> masturbovat třikrát denně (na tohle si odpovězte sami)

> kupovat spodní prádlo v balení po třech se mi jeví jako otřepané (ponožky, co by vánoční dárek tvoří výjimku)

2011-04-14T23:01:00.002+02:00

O důležitosti tak zvaného prvního dojmu toho bylo řečeno již spousta. Přirozeně, první dojem je důležitý. Avšak leckdy také klamavý. Za mnohé mluví fakt, že zhruba polovina mých vážnějších vztahů by krachla právě na onom nepsaném pravidlu prvního dojmu. Jednou totiž přijde den, kdy si uvědomíte, že ne na každého čeká někde zarohem Angelina Jolie nebo Jake Gyllenhaal se svým vzdušným zámkem. Leckdy se vyplatí vytrvat dokud pod tvrdou slupkou neobjevíte sladké jádro. Často narazíte až na zlatou žílu! Ovšem někdy také ne. Všechno má své riziko.
Například mě dnes došlo, že už nechci jít na žádnou další schůzku s Rande číslo dvě. Jak jsem se původně bláhově domníval, žádne vajíčko s překvapením se nekonalo. Spíš jen prázdná vyfouklá kraslice.
Ovšem já nejsem žádná vyhaslá hvězda a nikdy jsem nechtěl chodit s někým jenom proto, abych nebyl sám.
Mám svoji cenu, a to bych si měl teď uvědomit pokaždé, když budu chtít vyjít s kůží ma trh.

2011-04-12T22:43:00.005+02:00

Jak dny plynou, jsem naživu převážně o čokoládě a nikotinu.
K tomu chodím běhat (i když tohle slovní spojení zní dost pitomě) dlouhé kilometry do lesa, dokud nemám pocit, že jsem se opět dostal alespoň na několik hodin zpět do duševní rovnováhy. Nebo pokud se mi nezačne dělat na zvracení. Ale v podstatě jsem normální. Anebo možná, že ne, a to bude taky nejspíš ten důvod proč jsem si z časopisu objednal tu příšernou plátěnou kabelu s nápisem "That's all!".
Taky brouzdám zpět časem - ve své mysli, pochopitelně. Navzdory tvrzení, že člověk by neměl být zpátečnický, může být tento počin leckdy velmi užitečný. Například, zavzpomínám - li se nad obdobím svojí puberty, tak nechápu, odkud se vzal pojem Sladkých sedmnáct. Jako jeho pekelného stvořitele podezřvám Rosamunde Pilcher nebo nějakého jiného idiota, co už dávno zapomněl, jak přetěžké je toto období v životě mladého člověka. Ne dítě, ne dospělý. Ani ryba, ani rak. Když si to shrnu, tak v sedmnácti mi bylo asi nejhůř, jako nikdy předtím a nikdy potom. Ve srovnání s tím, bych dnes mohl prohlásit, že se nácházím ve stavu nirvány.

"Sedmnáctka" byla strašná, protože:

- jsem měl akné a moje matka mě na jeho existenci (na mé vlastní tváři!) neustále upozorňovala s odůvodněním, že mě má ráda.

- na hlavě jsem měl prdelku (rozumí se pěšinka přesně uprostřed lebky. Kdo ví, proč mi trvalo až zhruba do devatenácti, než mi došlo, že se to dá nějakým způsobem řešit.)

- pubické ochlupení (co s ním?!? V nerudovském stylu...)

- měl jsem strach, že zůstanu panic nadosmrti (nutno dodat, že tenhle problém za mně vyřešila jedna narozeninová párty a krabice vína)

- obavy z toho, že nejsem jako "ty hvězdy" z amatérských pěveckých soutěží (dnes bych se do jejich role odmítl stylizovat i kdyby mi za to někdo platil.)

- odmítla mě nejhezčí holka z kraje (kde jí je dneska konec?)

- moje vlastní teta mi řekla, že mám zadek obřích rozměrů, a že jednou budu mít k němu ještě břicho, a to přesně jako má táta (vše pronesla asi pět minut poté, co mě nacpala domácím cukrovím.)

- všechny ty věci, které se mi dnes už naštěstí zdají být směšné

Vyhrabat se ze sedmnáctkového srabu byl běh na dlouhou trať. Obzvlášť proto, že na téhle trati je člověk svým vlastním trenérem. A protože mám dobrou paměť, tak stále, i přes všechny ty řeči o individualismu a přes ten fakt, že dnes bych mohl svým zadkem louskat ořechy, říkám - puberťáci jsou taky jenom lidi. A většinou na pokraji nervového zhroucení. Proto je dobré mít tohle stále napaměti a jednat s nimi, jako s odijštěným granátem.
Anebo jako s člověkem.

Jo! Na internetu jsem dnes četl o novém riziku pro lidstvo v podobě amatérských plastických operací.

Takže si dávejte pozor.

xx

Mr. B

2011-04-09T22:30:00.002+02:00

Je tady jedna věc. Dosti citlivá otázka týkající se mužského pokolení. Vlasy. Každý muž je velice háklivý, co se jejich ztráty týče. Jistě, jsem zatím ve věku, kdy můj vlasový porost drží na všech místech mojí lebky pevně a neochvějně. Nicméně není radno podceňovat prevenci. Lépe, než plakat nad rozlitým mlékem, řekněme.
Avšak, co je ještě více delikátní věc, než mít kouty až na záda, to je výběr toho správného vlasového přípravku. Nemám, samozřejmě, na mysli pouhý šampon, ale různé kondicionéry, spreje, masky, ozdravné kůry... Shrňme to tak, že chlap je skutečně ochoten v obavách o svou kštici zajít hodně daleko. Zde je třeba větší než nemalé množství intimity. A tak mně dnes obzvlášť vytočila brigádnice v supermarketu podobající se červené karkulce (vše vrámci reklamy, samozřejmě), která se mi snažila doporučit šampon jisté značky, a to zcela nehorázným způsobem, kdy mě vytrhla z mého rádoby nenápadného slídění v regálech.
Mrcha. Věděla všechno. Kdy tak asi naposledy měla chlapa, napadlo mě a ani nevím proč.
Ó, Bože! Mnoho psů zajícova smrt.
Určitě kvůli těmhle typům končí většina chlapů jako majitelé sestřihu á la Bruce Willis.

2011-04-07T22:12:00.003+02:00

Bad Boyův itinerář moderního muže

aneb

Co je naprosto nezbytné mít, jste - li muž a chcete uspět:

> úsměv (oproti pronikavému pohledu je možnost jej natrénovat. Na pravidelné návštěvy dentisty nezapomínaje.)

> smysl pro humor (avšk sarkasmus je leckdy zabijákem sexu)

> vůně (v přiměřeném množství)

> důvtip (jenže ten je možnost uplatnit až v krizových situacích)

> umění naslouchat (stále žádané klišé...)

> ochota v případě potřeby okamžitě podstoupit depilaci zad

> sexy strniště (či polovous udržovaný pečlivěji než anglický trávník)

> schopnost číst myšlenky (nebo alespoň určitá dávka taktu)

> vrozená citlivost (tedy touha mazlit se, když už je "po")

> bujná kštice, atletická postava (nevlastníte - li nic z předešlého, postačí tučné bankovní konto)

> rychlé auto

> slušné spodní prádlo

2011-04-06T22:49:00.002+02:00

Žiju ve velkém městě.
Žiju ve velkém městě a dnes jsem byl kýmsi otázan, zda - li bych nechtěl účinkovat v amatérském pornu. Lichotivé? Jistě, jenže to už bych pak mohl kývnout úplně na všechno. Navíc, nikdy jsem neměl v oblibě Neváhej a toč.

2011-04-05T22:43:00.002+02:00

A je ze mně zase lovec! Až mě to děsí. Nadruhou stranu nejsem typ kluka, co by vydržel dlouhé dny vysedávat sám doma v trenkách s nějakým žertovným potiskem, cpát se zmrzlinou a při sledování zahraničních seriálů si tak hojit svoje bebí.
Pokud spadnu na nos, chci na něj zase spadnout znova.

Věci se mají tak:

~~Rande číslo jedna:~~ (škrtám, protože již proběhlo)
Jeden z těch vzácných večerů, kdy si můžete říct, že nešlo o zcela zabitý večer. Nicméně nebude právě v tomhle případě platit pravidlo jednou a dost? Nemyslete si, nesnáším plýtvání, ale včera po příchodu domů se mi nechtělo psát žádnou nadšenou textovku. Nejspíš bude lepší nechat vše plynout. A to i vzhledem k tomu, že tuhle frázi nesnáším.

Rande číslo dvě: Skutečné rande teprv proběhne, avšak věci se zatím zdají vyvýjet docela slibně. Jenže už mi není šestnáct a tudíž jsem už dost starý na to, abych chválil dne před večerem.

Rande číslo tři: Pokud vůbec proběhne, bude to to nejšílenější rande, jaké jsem vůbec kdy měl. Úzce souvisí s mojí vášní pro dobře padnoucí jeansy.

Rande číslo čtyři: Nouzovka. Pravděpodobně se mám až příliš rád na to, aby k němu vůbec došlo.

Sexy - rande: Nabídka sexu stále trvá. K tomu prý dostanu k večeři špagety. Pokud si budu připadat hodně osaměle či zoufale, pak to pravděpodobně udělám.
Třikrát hurá pro italskou kuchyni!

Jak vidíte, můj život je velmi náročný, proto myslím že bude nejlepší, když už půjdu spát.

Dobrou noc!

xx

2011-04-04T22:53:00.002+02:00

Dnes, při cestě autobusem, můj čichový vjem mi našeptával přítomnost něčeho, co bych nejvýstižněji mohl popsat, jako zmoklého psa. Chyba lávky! Žádný zmoklý pes, pouze další, z dlouhé řady našich spoluobčanů, jež bojkotuje deodoranty.
Jistě, biologické funkce máme všichni stejné, jenže proč jimi obtěžovat okolí?

2011-04-01T22:13:00.000+02:00

Nevzpomínám si, jestli jsem byl někdy skutečně vyveden aprílem, samozřejmě, pominu - li všechny ty kanadské žerty, které jsme si vzájemně prováděli s mými vrstevníky, jako děti. Jednalo se navíc o žertování celoročního rázu.
Moji rodiče mají na apríla výročí svatby. Tomu, že se nejednalo o vtip nasvědčuje fakt, že moji rodiče jsou stále manželé. Navzdory tomu, že většina mých přátel se tomu udivuje. Navzdory, že můj otec si zpravidla nikdy nevzpomene a matka se ho už ani nesnaží upomínat.
Takže tedy - záruka na lásku? Neexistuje.

2011-03-31T22:21:00.003+02:00

Nákup trapných věcí a jejich ukrývání mezi ostatní nákup je tak stará finta, že ji lze jen těžko chtít nadále uplatnit s úspěchem.
I muži mají své dny - tedy pokud vám v den životně důležité schůzky vykvete na tváři beďar obřích rozměrů, nezbývá vám nic jiného, než se snížit k jedinému, a to, při návštěvě drogerie ukrýt korekční tyčinku mezi saponátem na nádobí a sáčky do odpadového koše. Při troše štěstí vyváznete bez povšimnutí, nebo schytáte jen krátký zkoumavý pohled od prodavačky.
V podstatě neexistuje nic, co by chlap nebyl ochoten udělat; chlap o tom jen nemluví.

2011-03-30T17:55:00.007+02:00

Opět zde. Společensky značně unaven (vyčerpán) a emočně vyprahlý.
Ptáte se, co je nového? Jak jsem trávil uplynulé dny?
Okay, here we go!

Sunday, March 27

Večer: Cítím se být strašně silný a sebejistý. Stojím pevně v kramflecích svého nově nabytého sebevědomí a jsem odhodlán si tenhle stav udržet za každou cenu. Vlastně - vím, že to dokážu.
Asi proto jdu do postele ve tři ráno a nejsem schopen zamhouřit oko. Jakmile zhasnu lampičku na nočním stolku, dostaví se znovu ten blbý pocit. Nesnáším DP a zároveň mi chybí. Když usnu, zdají se mi o DP nějaké divné sny.

Monday, March 28

Není radno vytloukat klín klínem.

Může se zdát, že s našimi partnery je to jako s domácími mazlíčky. Když nás jeden nadobro opustí, jdu, a hned si pořídím dalšího.
Při vší úctě k pejskařům a zlatokopkám, tak to nefunguje.
Co to probůh dělám, ptal jsem se sám sebe, když jsem kývnul na to pozvání na rande. Nejspíš se mi to zpočátku zdálo být jako dobrý nápad, protože jsem tušil, že prakticky neexistuje možnost, abychom se spolu nevyspali.

Sedíme u malého kuchyňského stolu s prosklenou deskou.
Sexy - rande servíruje to nejdijetnější jídlo, s jakým jsem kdy přišel do styku. Pijeme suché bílé víno, které je dost trpké, ale po pár doušcích si na jeho chuť přivyknu a zachutná mi.

Sexy - rande: Chutná Ti?

Já: Výborný.

Sexy - rande: Tak to mám radost. Vidíš, je to hrozně jednoduchý a taky lehký. Po zimě se to hodí, snažím se trochu shodit.

Chápu, Bridget Jonesová, avšak celá ta erotická aura se nám kamsi vytrácí.

Sexy - rande pak sklízí ze stolu. Já stojím u okna a dívám se ven na ulici, jenže to už stojí za mnou a já cítím ty docela malé ruce na svém těle. Jsou pod košilí, a teď už za pasem mých džínsů a za malou chvíli už za gumou mých spodků. Políbíme se. Polibek je dlouhý a hodně vlhký. Nevím, jestli se mi to líbí.

Sexy - rande: Co se pomazlit?

Pomazlit? Copak je nám šestnáct? Oba víme, jak tohle skončí.

A pak... záchrana, zásah vyšší moci! To vše v podobě zvonění mého mobilu.

"Promiň, musím to vzít, čekám jeden pracovní hovor," vymšlím si pohotově a už se pak jen lehce vymaním z objetí Sexy - rande.

Volá M. a zve mě některý příští den na kávu. Zavírám se s telefonem v předsíni, a když ukončím hovor, zůstanu tam chvíli ještě jenom tak stát.

"Je pozdě, měl bych už jít," říkám Sexy - rande, když se vrátím do pokoje.

"Jasně, jak potřebuješ," hlesne.

Vklouznu už pak rovnou do kabátu. Mezi dveřmi ještě krátký polibek. "Ozvu se," říkám tiše. Vím ale, že to neudělám. Ví to i Sexy - rande, proto už nic neříká, jenom stojí ve dveřích, a když scházím dolů ze schodů, ještě mi krátce zamává.

Tuesday, March 29

Sedím s L. u Tlusté koaly. Bavíme se o DP, pochopitelně.

"Ještě to bolí?" zeptá se.

"Ne," říkám.

"Určitě?" prohlíži si mě zkoumavě.

"Trochu," zašklebím se.

"Je dobře, že jste to skončili," pronese pak pevně.

"Myslím, že máš pravdu," povzdechnu si.

"Určitě," řekne možná víc hlasitě než je třeba. "A teď přijde určitě něco..."

"Co?"

"... něco velkýho," teatrálně rozpřáhne paže.

"Určitě," hlesnu.

"Jasně, je to tak."

"Jo, je to tak!" A abych přesvědčil sám sebe objednávám další Gin - Tonic.

Odcházíme až po půlnoci a bavíme se parodováním seriálu Přátelé.

2011-03-26T20:32:00.000+01:00

Myslím si, že v životě je důležité neustále se učit něco nového. Já jsem se dnes naučil, že není nikdy pozdě na to umýt si vlasy před odchodem na schůzku.
Výsledek: vypadáte naprosto stejně, jako předtím, plus, přijdete pozdě. Nadruhou stranu ten určitý pocit uspokojení vašeho vlastního ega je k nezaplacení.
Ano, někdy je vskutku těžké najít zlatou střední cestu.

2011-03-24T17:12:00.008+01:00

Zdál se mi dnes sen o někom, s kým jsem kdysi spal. Kdysi dávno, rozumějte. V tom snu jsme spolu byli v jakémsi hotelu, asi týden (totiž, tok času je ve snech leckdy prapodivný), na pokoji jsme jedli na kila pomerančů a milovali se. Každé ráno jsme se loučili hodně brzy s tím, že večer se zase sejdeme a já jsem během dne vždycky bloumal hotelem, jehož prostory byly velmi rozlehlé, a dělal jsem všechno proto (nevím, jak jinak to lze nazvat), abychom večer mohli být zase spolu, cpát se v posteli sladkými pomeranči a mít sex.
Ráno po probuzení jsem se cítil být značně rozladěn.

Stran rozchodu s DP:

V jakémsi plátku pro zoufalce jsem se dočetl, že jedním z nejlepších způsobů, jak se co nejrychleji a nejbezbolestněji vyrovnat s rozchodem je, že si pořídíte speciální hujerovský sešit, v podstatě deník, do kterého si budete zapisovat vše, co se vám honí hlavou, zejména pak různé otázky, protože těch vám mozkem víří asi nejvíce.
Dobře, říkám já, ale proč to nehodit na internet?

Takže tedy...

Otázky ohledně DP a našeho vztahu, které se mi honí hlavou:

> DP = bezpáteřní? (A kdo není.)

> Co se stalo? (To už víme.)

> Jak se to stalo? (Ty můj kvítku medový, to se nikdo nedoví...)

> Proč se to stalo? (Nejspíš, aby můj život nebyl fádní.)

> Co moje láska k DP? (Odpovím otázkou: Jaká je definice skutečné lásky?)

> Byl někdo jiný, ještě, když my dva jsme byli spolu? (Nejspíš vážně ne, ale pravdu už se nedozvíme. Navíc, kdo by o to stál.)

> Co když to všechno, co jsme prožívali spolu, prožívá už s někým jiným? (To asi těžko, protože každý vztah je přeci jedinečný. Ovšem, kdo by chtěl zůstat sám? Ty snad chceš zůstat sám?)

> Minulost DP. (Že by určité prvky dovětrismu? Ani nevím, proč mi to teď vrtá hlavou, ale je to tak. Možná za to může tohle moje procitnutí ze sna, jenže, abych si takzvaně neprotiřečil - co Tvoje minulost, brouku? Nesuďte, abyste sami nebyli souzeni, jak říká Bible. Na druhou stranu, Bible říká spoustu věcí.)

> Není už konečně na čase postavit se k tomu jako chlap, udělat za tím vším tu pomyslnou tlustou čáru a hledět zase vzpříma? (Nejspíš ano. Tedy budu na tom pracovat co nejsvědomitěji.)

Takže to bychom měli! Podle časopiseckých expertů bych tím, že jsem to ze sebe psanou formou dostal ven, měl všechno taky definitivně vypustit.
Uvidíme. Každopádně, vy máte co ke čtení.

2011-03-22T21:11:00.003+01:00

A budu šťastný!
A veselý! Jako Vánoce.
A zcela oslňující! Proto snad netřeba zdůrazňovat, že k novému kabátu, pořídil jsem si ještě nové džíny, abych byl žádoucí až se budu znovu, jako svobodný jedinec, prezentovat okolnímu světu, nebo až si sám vyjdu někam po setmění, což je prý nejlepší, jak jsem se dočetl na internetu.

Takže tedy...

Drahý deníčku,

tohle je můj život - ráno: čas vyhrazený pro všechny potřebné pochůzky,
dopoledne: posilovna, bazén, solárium (v případech nouze dovoleno vystavit jemnou chlapeckou kůži ultrafialovému záření - vitamin D, endorfiny atd.) - 11:00, až 13:00.
Následuje rychlý oběd, po něm naplánované schůzky s přáteli, kteří ještě donedávna odsouváni na druhou kolej (upřímně, teď se docela hodí) - to toho člověk najednou stíhá, bez koule na noze!
17:00 - ukázat se na tom místě, které nazývám práce.
20:00 - je na čase vyrazit do světa anebo jít domů a strávit večer u televize. To když napíše M., zrovna jako dnes, že se mnou nemůže nikam jít, protože se cítí být tlustá. Odepsal jsem něco jízlivého, avšak vzápětí jsem dostal odpověď: Já věděla, že TY mě pochopíš! Thank you very much, I love you!

Napsal jsem tedy:

Pochopíš? To měl být sarkasmus, proboha!

Není nic horšího na světě, než zůstat opuštěný a nepochopený.
To pak nastanou ty chvíle, kdy mi DP úplně všechno připomíná a v hlavě přemítám o tom, co se vlastně stalo a jak se to mohlo stát.
Ale ne! Nejsem opuštěný. Jen jsme se rozešli. To se stává, život jde dál.
Moje léčitelka mi řekla, že mám úplně rozhozené čakry a já jsem si slíbil, že hned od zítřka začnu pracovat na tom, abych se cítil co nejlépe.
A už žádný stilnox!

2011-03-21T21:22:00.014+01:00

Hello everyone!

Je to zase tady! Prožívám si znovu jeden ze svých báječných rozchodů! Ještě včera jsem byl součástí jednoho páru a pak to najdenou všechno skončilo, jako když utne. Abyste věděli, tak z našeho vztahu s DP se prý už vypařila všechna láska. Chápete? Už prý není co řešit, když náš vztah přerostl z milostného ve vztah přátelský. A tohle mi řekla tatáž osoba, od které jsem ještě před čtrnácti dny dostával textovky, že jsem ten nejskvělejší kluk na světě a to nejlepší, co ji kdy potkalo. Dovedete si představit, jak mi bylo, jak jsem se cítil? Byl jsem nadšen! Protože konečně, zhruba po týdnu, mi spadl obrovský balvan ze srdce. Od chvíle, kdy se to začalo s DP srát (ano, to je přesně to slovo), cloumaly mnou všemožné pochybnosti a myšlenky.

Například:

1. nevěra (v tom případě rozčtvrtit, rozsekat, lámat v kole)

2. trpí nějakou pohlavní chorobou (nemusíte mít na mysli hned AIDS, ale slyšeli už jste, co dokáže natropit taková muňka?)

3. jede v drogách

4. má na triku účast na nějakém kriminálním přečinu

Takže nic z toho. Jen láska se nám vytratila kamsi za humna.

S DP jsme, pochopitelně, vedli na toto téma dialog, který probíhal zhruba takhle:

Já: "Víš to jistě?"

DP: "Bohužel asi ano."

(Ticho.)

Já: "Udělal jsem něco..."

DP: "Ne, Ty ne. Neber si to za vinu."

(To mě skutečně celou situaci ulehčuje - sarkasmus.)

Já: "Ale vždyť nám spolu bylo tak hezky." Trapné, taky bych si za to nafackoval. Jenže v takovou chvíli za vás mluví spíš hormony a emoce.

DP: "Mně je s Tebou pořád hezky, jenže nějak se to pak prostě zaseklo a stojí to pořád na místě. Z mojí strany."

Já: "Mám Tě rád," řekl jsem asi to nejhorší možné.

DP: "Mně to strašně mrzí. Protože Ty jsi prostě skvělej, perfektní, dokonalej!" pohlédne na mně, a mně se zdá, že je to ten samý pohled, jakým na mně tyhle oči hleděly ještě v dobách, kdy mezi námi byla láska.

(Mlčíme.)

Já: "A kdy se to..."

DP: "Tak zhruba... já nevím, ale poslední víkend už to bylo divný."

(Opět nastane ticho.)

Já: "Ale když jsme spolu intimně, tak..." Jistě, mužská ješitnost, co jiného by to ze mně mluvilo.

DP: "V pořádku," řekne.

Já: "No ale tak..."

DP: "V pořádku po fyzický stránce, ale citově už to není tak vůbec, jako třeba poprvé. Pochop, nemůžeš dál rozvíjet vztah, když na jedné straně je oheň a na druhé už jenom chlad."

To se skoro rýmuje. Oheň? Chlad? Jako z červené knihovny. Bože, to jsou sračky! chtělo se mi zařvat.

Já: "Tak dobře, že to vím."

DP: "Kdyby to takhle ještě nějakou dobu trvalo, bylo by to pak jenom horší. "

Já: "Přirozeně."

DP: "Mám strach, že už se to nezlomí."

Já: "Aha."

DP: "Uh-huh."

(Ticho a mně se chce utéct.)

DP: "Mrzí mě to. Ani nevíš jak," hlesne a vypadá vážně zničeně.

Já: "Cítím se hloupě."

DP: "Ty nemusíš. Je to jenom moje chyba... z mojí strany."

Já: "A co tedy myslíš?" zeptal jsem se hloupě.

DP: "Tady už asi nelze nic vymyslet." Nelze! Ale co, žádnou jinou odpověď jsem si stejně nezasloužil.

Já: "Chápu."

DP: "Určitě se nevidíme naposledy!"

A pak už jsme se vydali každý po svých a já jsem šel domů, vlastně tou cestou, kterou jsme tolikrát kráčeli společně a nevěděl jsem, jestli se mi chce brečet, nedávat nebo se dokonce smát, a tak jsem si koupil nanuka.

Takže tak. Náhlý a rychlý konec bouřlivého románku, řekl by klasik.

Když jsem dorazil domů, zavolal jsem mámě: "No Bóže, pro jedno kvítí slunce nesvítí! Ostatně, můžeš si za to sám - jsi pořád hrozně naivní. Konec konců, někdo Ti to jednou musel říct, tak buď rád, že Tvoje vlastní matka. Ale neboj, Ty se nestratíš. Naštěstí, že ksicht máš po mně a ne po otci!"

A to je taky pravda. (A protože mě neznáte, musíte mi věřit.)
A já jsem se rozhodl, že nemám zapotřebí doprošovat se někoho, kdo má špatnou pleť, při vyvrcholení vydává zvuky jako pětileté dítě, když si natluče koleno a za nejlepší náplň romantického večera považuje válení se po veřejných lavičkách. I když právě asi tahle romantika mi bude chybět, a tak jsem zavolal ještě M.

"To neřeš," řekla mi. "Navíc mám chřipku," dodala a ostentativně zachrchlala do sluhátka. "Ale v úterý Tě zvu na kafe. Zatím pa!"

"Pa," hlesl jsem a vzal jsem si neurol.

Později jsem si vzal ještě jeden, usnul jsem na kanapi u televize, a když jsem se později vzbudil, celý rozlámaný a na obrazovce běžel už jenom teleshopping, tak jsem si na malou chvíli myslel, že to, celá ta věc s DP, byl jenom sen. A pak mi došlo, že to nebyl sen, ale skutečnost, že už si nebudeme psát textovky, nebudeme se držet za ruce, nebudeme se o sebe třít vzájemně tvářemi, ani spolu už nebudeme chodit na procházky a naše těla už vzájemně nesplynou.
Vypnul jsem televizi, a v tom nastalém tichu, v takovém tom hrozném tichu, kdy je slyšet bublání vody v radiátoru, mi došlo, že teď už tu zase stojím sám.
Ale co sám... Sám! Samostatný jedinec s tolika možnostmi!
A tak jsem se na to šel vyspat.
A ráno, když jsem se probudil, tak jsem si řekl, že úplně nejlepší ze všeho bude, když si pořídím zbrusu nový kabát.

2011-03-20T16:45:00.000+01:00

Textovka od DP:

Nešel bys dnes ven, tak kolem sedmé?

Odepsal jsem:

Ahoj, jestli chceš, tak půjdu.

DP:

O.K., tak v sedm. Přijedu k Tobě.

Já:

O.K.

Proboha, co z DP asi vyleze!

2011-03-19T21:19:00.001+01:00

Řekněme, že se pohybuji v rozmezí dvou nálad. Za prvé - jsem silný, nemám tedy potřebu se DP nějak doprošovat, za druhé - nemůžu bez DP být, mám strach, že se už neozve.
Taky si donekonečna pročítám tu poslední zpropadenou textovku od DP. Co když jsem měl přeci jen odepsat. Třeba jenom O.K., beru ne vědomí, nebo něco na ten způsob. Něco jasného, stručného, něco, co by bylo vhodné v dané situaci. Jenže vždycky když dojdu na konec zprávy, řeknu si že ne, tady se ode mně žádná odpověď neočekává. Vyžadoval se pouze klid zbraním. Navíc, pokud je cit DP ke mně opravdový, tak co potom sejde na nějakém nevyřčeném, stejně hloupém a nepodstatném slovíčku.
Právě že jde o to, jestli ten cit je opravdový.
Proč je to tak těžké?

2011-03-17T20:36:00.007+01:00

Takže, pojďme si to shrnout!
Moje romantická situace: stojí to za starou belu.
Problém je s moji drahou polovičkou, přirozeně. Hroutit se to začalo ve čtvrtek večer, kdy jsme se po zralé úvaze rozhodli rozpustit náš předem plánovaný společný večer, řekněme z osobních důvodů. (Více bude následovat v další části Sexuálních stereotypů - coming soon.)
Následovalo páteční smskovací cukrování typu: omlouvám se za včerejšek, ještě že se máme, pusuju Tě na všechny možné části těla, myslím na Tebe, plus hollywoodské I love you na všechny možné způsoby.

V sobotu byl na pořadu dne společný večer, toho týdne již druhý v pořadí. Večeře na usmířenou, debata na téma: cokoliv se teď děje nemá nic společného s námi dvěma, protože fakt že Tě mám mě drží nad vodou.
Dále moučník a po něm sex, který byl skvělý.

Později: Noc s vodkou. Těžko říct, zda - li tak šťastná volba, jak se původně zdálo být.

Sex vystihuje věta (doslova): "Necháme to na ráno, miláčku."

Takže sex v neděli ráno: šup sem - šup tam, aspoň, že já jsem dosáhl vyvrcholení.
Snídaně a po ní to šlo do háje zeleného. Cítil jsem to, bylo mi to nad slunce jasné, ale bál jsem se zeptat.
Večerní textovky na dobrou noc a já šel spát s pocitem, že ten problém je nejspíš vážně jen v mojí hlavě.

V pondělí po poledni textovka: Čau brouku, uvidíme se dnes večer?(Následovala ještě líbací emotikona, taková ta s hvězdičkou.)

Ufff!

Pondělní večer: O.K.

Já: V prdeli!

V uterý jsem to držel v sobě, ve středu už mi ruply nervy.

Dnes odpoledne textovka na mém mobilu: Něco se děje. Nevím co, musím si prostě udělat pořádek v hlavě. Dej mi čas do neděle, pak bychom se sešli. Buď, prosím, v klidu. Díky.

Zůstal jsem v klidu. A neodepsal.

Tuhle zprávu totiž nedokážu patřičně okomentovat ani já.
Totiž, existují, samozřejmě, určité dohady stran správného znění, a to například:

> srovná si v hlavě vše potřebné, dá se do latě a budeme dál normálně spolu (k tomu dopomáhej Bůh a sobotní tvrzení, že osobní záležitosti DP (drahé polovičky) se přímo našeho vztahu opravdu netýkají)

> srovná si v hlavě vše potřebné, ale do latě už se nedá a já na to nebudu mít nervy

> srovná si v hlavě vše potřebné a proto mě nechá

> udělat si pořádek v hlavě = krycí termín pro něco strašného. Kostlivec ve skříni, který na mě hrozí vybafnout ze tmy.

> DP se potřebuje ujistit o lásce ke mně? V tom případě už bych neměl zájem, děkuji zdvořile.

A to by asi pro dnešek stačilo.

2011-03-15T17:02:00.001+01:00

Big Girls Don't Cry, zpívá Fergie. Big boy's cry, říkám já.
Někdy je toho na vás prostě moc, jako když máte pocit, že ten, kdo byl od začátku předurčen, aby byl s vámi, jen najednou pouze vedle vás.
Zavolal jsem svojí léčitelce a ta mi řekla, že já plakat nesmím, protože jsem prostě skvělý.
A tak teď, když tohle píšu, cítím se skvěle.

2011-03-14T15:09:00.003+01:00

Pokud chcete přežít, stačí, když budete znát tyhle základní věci:

a. Muži

Muži nepřemýšlí, za to mají patent na přitahování problémů. Muži vždycky plácnou první, co je napadne. Případné následky řeší až potom - jako s křížkem po funuse.

b. Ženy

Ženy přemýšlí. Od jaktě živa, a to tolik moc, až se postupem času právě tohle stalo jejich problémem. Ženy mají tendenci se ve všem nimrat, pitvat, otevírat staré rány a hledat skryté významy. Zničující.

c. Užitečná rada

Nemusíte se bát jít sami do společnosti, i když víte, že tam bude vaše ex s tím svým novým objevem, pokud na sobě máte značkové sako.

2011-03-13T20:08:00.005+01:00

Chodit s někým je často vskutku náročné. Tedy převážně po psychické stránce, přirozeně. Udržovat fungující vztah je věc pro dospělé. Hned vysvětlím. Když je láska v rozpuku, stačí vám ke štěstí jen pocit, že ten druhý existuje. Bezpochyby skvělé období, kterému se máloco vyrovná. Jenže nic netrvá věčně, a tak jednoho krásného dne se objeví první prasklinky na křehkém porcelánu lásky.

1. Závislost. Je to tak, protože láska je v podstatě jenom o závislosti, což je i vědecky dokázaný fakt. Po fázi počátečního šílenství přijde rozčarování v podobě poznání, že svoji milovanou osobu nemáte jenom pro sebe. Tím hůř pro kategorii rozmazlených jedináčků.

2. Žárlivost. Fraška. Přesto, vede k ní jen malý krůček od bodu jedna. Východní filozofie praví, že láska a žárlivost spolu nemají pranic společného. Jsou jako světlo a tma. V lásce jděte vždy za světlem. A i když věrnost se dokázat nedá (což je pravda), nesmíte se nechat ovládnout. Nesmí vám to přerůst přes hlavu a nesmíte propuknout v šílenství. Myslete na to, co chcete vy, co je vám příjemné. Nemyslete na to, z čeho máte strach.

3. Vnitřní pocity. O ufňukance nikdo nestojí. Větou: "Stejně se na mně jednou vykašleš," nikoho nedojmete, nanejvýš jen vyženete ze své náruče do náruče někoho jiného. Neustálé ujišťování se o náklonnosti druhého je strašně unavující pro vás pro oba. Mějte to na dobré paměti.

4. Pocity. Pocity vás obou. Je dobré o nich mluvit. Konverzace by měla být otevřená, mezi dvěma tak blízkými lidmi nesmí panovat tajnosti.

5. Problémy. Když už nic jiného, je důležité alespoň snažit se najít řešení, či kompromis. Často úkol hodný mistra.

6. Rovnocennost. Jako jing a jang. Řekněme že existence lidí, kterým vyhovuje role podpantofláka lze považovat za vyjímku potztvrzující pravidlo.

7. Budoucnost. Není špatné na ni občas pomýšlet, nicméně důležité je zachovat si pod nohama pevnou zem a uvědomovat si, že teď žijeme v současnosti.

8. Zachovat svůj život při životě. Neomezujte se pouze na vás dva a na váš vlastní svět. Žijte svůj život tak, jak jste byli zvyklí. Navíc občasná krátká proluka jen vztah upevní na základě hesla, že je fajn, mít se na koho těšit.

9. Minulost. Každý máme tu svou a je dobře o ni něco vědět, avšak na ruhou stranu není třeba dělat po své vlastní minulosti průvodce. Jo! A pozor na alkohol, který, jak víme, funguje jako takzvané sérum pravdy.

10. Zdravý rozum. Snažte si ho udržet, protože...

... Láska je krásná!

A všechno krásné je škoda poničit.

2011-03-12T14:32:00.000+01:00

Mobilní telefon. Vymoženost poslední doby. Dobrý sluha, zlý pán, řekl bych. Pokud vaše komunikace s někým důležitým závisí z nějakého důvodu pouze na něm a mobil začne stávkovat, je to jednoduše a prostě v háji.

Příjemný víkend přeji!

2011-03-11T20:53:00.004+01:00

Je krátce před jednou hodinou a já jdu z angličtiny, rovnou do vedlejší ulice, kde stojí naše auto, protože jsem slíbil matce, že pojedu s nimi na víkend mimo město. Volám jí, že už jsem tam a ona mi do telefonu říká, že už tam za chvíli s tátou taky budou, tak ať počkám. A co mám taky dělat, myslím si, ale nahlas jí to neřeknu. A tak chvíli jenom tak bloumám kolem našeho auta, nahlédnu dovnitř - na spětném zrcátku visí žlutý voňavý stromeček a na sedadle spolujezdce je složená zelená igelitka Marks & Spencer. Přijde mi, že to pusobí asi docela divně, jak tam jenom tak pocházím kolem našeho auta a tak se rozhodnu jít do nejbližší kavárny. Když otevřu dveře a vstoupím dovnitř, ovane mě lehký tabákový odér.

Vysoká kudrnatá blondýna mi řekne: "Hello!" Takže vypadám nejspíš jako cizinec, vzdejte hold mojí marnivosti.

A já říkám: "Hello, dobrý den!"

"Dobrý den," dodá a zaculí se. Kolem ní se motá asi tří letá holčička v červených šatičkách s puntíky a zrzavý jezevčík.

"Můžu dostat kafe s sebou, prosím?" slyším se jak říkám.

"Jasně, jaký to bude?" zeptá se ta blondýna, může jí být tak kolem pětatřiceti, a jde za barový pult.

"Latte?"

"Jasně, jedno latte. Hned to bude," zas se na mě usměje a tak se usměju taky."Počkej miláčku," říká tomu dítěti, které pořád něco chce, "musíme udělat pánovi kafíčko. No ano, kafíčko," opakuje žvatlavě.

Říkám si, že to uvnitř vypadá docela hezky a taky dostanu chuť na cigaretu, zvlášť, když před sebou uvidím popelník s několika špačky, ale nezapálím si, protože přeci pospíchám, jak si pořád v duchu opakuju, abych byl včas u auta. Rodiče tam budou určitě už každou chvíli.

Blondýna přede mně postaví kelímek s kávou. "Cukr?"

"Ne, díky," zavrtím hlavou a ona na něj přiklapne bílé víčko s otvorem pro ústa.

"Osmdesátdevět," poručí si a mezitím čeká, než vytiskne účet na kase, co se tváří být jako starožitná.

"Tak to ať kouká být nejlepší kafe na světě," hlesnu.

"Cože?"

"To je dobrý," říkám a podávám jí stokorunu.

"Děkuju," zatlemí se od ucha k uchu.

"Díky."

Když vyjdu ven, napiju se kávy, která je horká a dobrá a pomalými kroky si to mířím k našemu autu a zdálky už vidím tátu a za ním mámu a pak všichni nasedáme do auta, táta nadává na páteční provoz, máma se mu snaží radit, jak by měl řídit a já si radši dávám do uší sluchátka, zavírám oči a čekám, než budeme na místě.
Třeba usnu, říkám si.

2011-03-10T14:53:00.004+01:00

Pro pokročilé...

Pokud si vaše drahá polovička vyrazí na skleničku s kamarádem, pak to znamená že:

a. kamarád je opravdu jenom kamarád a ještě toho večera dostanete od vaší lásky textovku, kde vám píše, že je do vás blázen a domů že dorazila už před desátou.
(K tomu malý bonus - kamarád není ani zdaleka tak hezký jako vy.)

b. kamarád je sice kamarád, nicméně má nějaké postranní a nekalé úmysly nebo je hezčí než vy.

c. kamarádem se rozumí ex.

d. kamarádem se rozumí ex, který má něco zalubem.

e. kamarádem se rozumí ex, a ti dva spolu mají nějaké nevyřízené účty.

f. kamarádem se rozumí ex a váš protějšek se k němu vrátí, protože vy jste spolu zatím jen krátce.

Správná odpověď: a.

A svět je zase krásný!

P.S. Velice naivní, tento fakt si plně uvědomuji.

2011-03-09T13:20:00.003+01:00

Mezi mnou a tou ženou to byl čistě intimní vztah. I když hlavní roli v něm, pochopitelně, hrál vždycky byznys. Ovšem už z toho důvodu jsem se nikdy nebál, bez bázně svěřit své tělo do jejích rukou a ona by si za ty peníze nedovolila nabídnout mu něco jiného, než jen tu nejlepší kvalitu. Znala dobře moje křivky a věděla, co jim náleží. Dokázala to odhadnout už od oka.
Měla mě přečteného. Věděla přesně, čeho si žádám já a čeho si žádá moje tělo.
Dnes jsem se dozvěděl, že ta žena, prodavačka z mého oblíbeného obchodu spodním prádlem, odkud mám většinu svých nejlepších kousků, přihlásila se prý do jedné reality show za účelem vylepšení vlastního zevnějšku. Seděl jsem ráno před televizí s hrnkem kávy, oblečen do županu z jejího obchodu, a nemohl jsem uvěřit svým vlastním očím, že je to skutečně ona, koho vidím v televizní upoutávce na ten pořad. Šílené. Na druhou stranu, pokud si myslí, že jí to pomůže...

Podle mně existující důvody, proč se tak rozhodla:

> vidina slávy (la vie en rose)

> vlastní reklama (neotřelý způsob)

> rekonstrukce jejího vlastního krámku (což je pravda, takže proč to nevzít zgruntu)

> mladší partner (???)

> jakási užší souvislost s jarním úklidem (co by na to asi řekla její babička)

Každopádně, proč nenakupovat spodky u hvězdy televizní reality show. Škoda, že tady se neposílají hlasy. Navíc neuškodí vědomí, že znáte někoho, kdo je (o dost) šílenější než jste vy.

2011-03-08T14:58:00.003+01:00

Přesně takhle to dopadá, když jen na chvilku začnete zanedbávat své kamarády a místo osobního kontaktu upřednostníte komunikaci pomocí moderní technologie.
Takže M. na mně není naštvaná, ale jen kdesi potratila svůj telefon, jak jsem se dozvěděl s e - mailů, které mi posílala, zatímco já jsem se ji marně snažil dovolat.
Dále je tady pak T., který mi poslal elektronickou pozvánku do jisté sociální sítě horší než facebook. Upřímně nemyslel jsem si, že něco takového může vůbec existovat.
Těm Přátelům z televize by se to nejspíš stát nemohlo. Možná ale jenom proto, že už to dávno přestali natáčet.
Na dotaz jak jsem přišel k tomu, že trpím stihomamem, odpovídám, že to mám po svém otci. Předurčená dědičnost, geny a tak. Na druhou stranu si ale umím cenit lásky bližního.

2011-03-06T21:23:00.000+01:00

Postkoitální rána

Co se týče jednorázových akcí, postkoitální rána prakticky neexistují nebo jsou tak děsivá, že se je snažíme vytěsnit z paměti co nejdříve. Pravé postkoitální ráno trávíte se svým stálým protějškem, s někým koho máte rádi, a proto:

- spíte pod jednou přikrývkou

- často se probudíte pod společnou přikrývkou (oba)

- nepřetržité objímání bránící vám i v odchodu na záchod

- nenápadné odskotačení do koupelny za účelem vyčištění zubů ještě před první ranní pusou

- časté efektivní využití ranní erekce

- společná sprcha

- společná snídaně, která se protáhne přes brunch až do oběda

- společné oblékání (pro otužilé)

Sladké nebo k pozvracení? Záleží na úhlu pohledu.

2011-03-05T15:37:00.001+01:00

Jestliže blogujete a chcete uspět i ve světě médii, potom musíte:

- málo psát

- hodně fotit

- ještě více natáčet krátká videa

- váš blog by měl pojednávat o nudných věcech

- váš blog by měl pojednávat o tom, co zajímá dnešní teenagery
(tedy o nudných věcech)

- musíte být blondýna

- vaše stránky by měly být laděny do růžových tónů

- jakýmkoliv způsobem musíte splňovat daná měřítka průměrnosti

- nesmíte moc přemýšlet

- pohnutá minulost není vždycky plus, i když by se to tak na první pohled mohlo zdát

Tento seznam může být v pravém opaku chápán i jako výčet důvodů, proč já jsem taková černá ovce blogerského stáda.

But,

I love you and hope you love me!...

xx

Mr. B Boy

2011-03-04T20:31:00.002+01:00

jalousie (fr.) - znamená žárlivost nebo žaluzie

Stejné slovo, dva rozdílné významy. Rozdílné? Řekněme tedy, že je v tom schovaná určitá polemika.
Žárlivost kráčí ruku v ruce s láskou. Patří k sobě, jako sestry. Žárlit je lidské. Chybovat je lidské. Avšak existuje jen velmi tenká hranice mezi žárlivostí a obsesí. Ve jménu lásky je snadné ji překročit. Je to tak snadné, jako fouknout do peříčka. Avšak najít cestu zpět je těžké, jako bys kráčel v olověných botách. V lásce ale musíš najít důvěru. O tom to celé je. Láska je radost, nesmí Tě místo ní ovládat Tvůj vlastní strach. Už jenom proto, že Ty sám jsi silný.

Žárlivec nejspíš nebude mít klid, dokud nebude stát přímo na místě činu a vykřikovat: "Já to věděl!"

Žárlivec dokáže natolik otravovat žití, že je nutné se ho zbavit.

Jenže láska je tak moc křehká květina...

2011-03-03T21:38:00.002+01:00

'V harmonii s přírodou' - tenhle nápis jsem si dnes přečetl na rodinném balení toaletního papíru. Jak prozaické se mi to zdá být.

2011-03-02T22:38:00.001+01:00

Bůh ví, proč jsem ještě včera večer skončil v té rádoby dobově zařízené hospůdce U dobrého vojáka Švejka (nebo tak nějak), jak hlásala tabule nad vchodem. A to hlavně proto, že mě tam dotáhla EX3 spolu s T. a přidali se k nám ještě Preclík, Krdel a ta holka s kaštanovými vlasy, která si říká Didi nebo jak a vypadá jako skejťačka.

"Nemám prachy," pověděl nám Krdel, když jsme se usadili.

"Copak ty je někdy máš?" pokrčila rameny Didi.

"Já jenom...," hlesl Krdel tiše a potom se rozchechtal.

Položil jsem na stůl krabičku marlborek. "Pořád kouříš?" zeptal se mě T., který měl nejspíš po zbytek večera v plánu chovat se jako idiot.

"Ne, to se tady jen nejspíš odněkud vynořilo," krátce jsem se zasmál, ale žádná reakce. "První asi po třech dnech," dodal jsem.

"Tady ale nikdo nekouří." Očividně to na něj neudělalo žádný dojem.

"Myslím že jo," ukázal jsem na popelník ležící na stole.

"Ježíš, tak ho nech," vložil se do toho Preclík.

"Mám hlad a chci se najíst," ohradil se T. "Snad si mě sem netáhnul kvůli tomu, abys mi tu čadil pod nos," pohlédl pak znovu na mně.

"Já tě sem táhnul?" nakrabatil jsem čelo. Snažil jsem se tak T. osvěžit paměť, abych mu připomněl, že on byl hlavním iniciátorem a já na to kývnul vlastně jenom proto, abych se vymanil ze společnosti otcových přátel.

"Jde to s tebou skopce," vložila se do hovoru zcela nesmyslně EX3.

"Cože?" vytřeštil jsem na ni oči.

"O čem jde řeč?" otázala se inteligentně. V tu chvíli mě napadlo, že ze všeho nejvíc mi vždycky připomínala křečka. Zapálil jsem si a číšník mezitím přinesl všem orosené půllitry. Didi se snažila pronést nějaký cizojazyčný přípitek, ale nakonec to vzdala, což bylo asi dobře. T. vytáhnul telefon a zuřivě do něj začal něco cvakat.

"Jak se jmenuje? Lisa nebo Linda?" nadhodil Preclík.

"Kdo?" chtěl jsem vědět.

"Přece jeho nová holka," pohodil hlavou směrem k T.

"Není to žádná moje holka, jasný?!" zamručel, aniž by zvedl zraky od displeje svého mobilu.

"Potkal ji na tom americkým kurzu," naklonil se ke mně přes stůl Preclík a pošeptal mi to tak nahlas, aby to všichni slyšeli.

"Takže Lisa?" opáčil jsem stejným způsobe mluvy.

"Lisa Simpsonová?" vložil se do toho Krdel.

"Nehrála náhodou na saxofon?" chtěla vědět Didi.

"Běžte do hajzlu," nechal se slyšet T.

"Tady má někdo evidentně špatnou náladu," dobírala si ho EX3.

"No a co ten Tvůj?" začala na ni vyzvídat Didi.

"Jo, co ten Tvůj borec?" přidal se i Preclík.

"Jmenuje se...," Didi očividně tápala, "Hektor, Herbert...?"

"Viktor," hlesla EX3 a pak se podívala na mně. Usmíval jsem se, čímž jsem ji očividně sklamal, jenže na druhou stranu netuším, jakou reakci ode mně ten křeček čekal.

"Jo, je fajn," dodala potom.

"Viděl jsem ho na fejsu," řekl Krdel.

"Co myslíte, jaký budou ty lívance?" řekla Didi.

"Já bych měl už tak jedině na smetanu do kávy," nechal se slyšet Krdel.

"Najíš se tady za pár kaček?" pohlédl na něj Preclík.

"Co?" nechápal Krdel.

"Co?" chtěl vědět Preclík.

"Zdá se mi to nebo ta Anička je děvka? Já bych do těch lívanců asi šla," pronesla EX3.

Didi se dotkla mojí paže. "Už týdny si chci koupit novou kabelku, ale musím teď psát dopis na dopravní podnik. Stížnost kvůli bezdomovcům. Jezdí pořád zadarmo, chápeš?"

"Jo, je to síla," přitakal jsem.

"Jasně, protože ty jsi takový náš mentalista," řekl mi Preclík.

Zapálil jsem si další cigaretu. "Ale nééé," maně zaprotestoval T.

"Nechybí vám nic?" přišel se číšník zeptat k našemu stolu.

"Spíš přebejvá," informoval ho T. "Ne, vážně. Budu odcházet každou minutu," řekl. Potom odkudsi vylovil knížku a začal si číst.

Řekněme, že umím trávit čas s velmi neobvyklými lidmi.

2011-03-01T15:02:00.003+01:00

První den v novém měsíci a já jsem pod vlivem lehkého
(v uvozovkách) matčina nátlaku přislíbil účast na večerní sešlosti čistě formálního rázu. Jeden z důvodů je pravděpodobně taky ten, že vztah s mojí "budoucí manželkou" se nevyvíjí zcela podle plánu, ba co víc, nevyvíjí se vůbec a je mi to jedno. K tomu, jako bonus, dovolil jsem si zaobírat se někým zcela jiným - to jako vrchol mojí neomalenosti! Třešnička na cheescake upečený nehodným dítětem. Takový donekonečna ohraný šlágr, řekl bych.
Takže: Dnešní večer ve společnosti dam s vyčesanými kokrhely na palicích a mužů ve smokincích, které se jim od loňska záhadným způsobem zmenšily.
Potřebuju se opít.

2011-02-28T16:16:00.003+01:00

A jsme zase u toho. Sex je ta nejotřepanější věc v celém vesmíru. Rozdávat si to můžete na mnoho různých způsobů. Avšak je nutno vzít v potaz jisté maskovací manévry, a to zvláště v té hororové situaci, kdy na to spolu chcete vletět poprvé, jakož i mnohé pomocníky, kteří vám tento akt dokáží ulehčit.

Čistá láska

Nejsilnější maskovací manévr, v podstatě působí jako růžové brýle nasazené na vašem nose. Pozor! Jakožto každé brýle, v důsledku našetrného zacházení hrozí riziko poškrábání. V tomto případě nevratné.

Čistá vášeň

Velice silný pud, avšak křehký jako čínská váza z dynastie Ming. Všechno nebo nic.

Šero

Dobrý přítel každého z nás - nebudeme si nic nalhávat. Pouhé dotyky pak dávají zdravý prostor fantazii.

Tma

Leckdy se v ní naprosto ztratíte. Navíc, pozdější společné vyjití pod paprsky nemilosrdného světla může zapůsobit jako fatální otřes.

Bublinková koupel

Vhodná k zakrytí všemožných nedostatků.

Svršek stokrát jinak

Bledá pleť v kombinaci s akné na zádech, to mluví za vše.

Alkohol ve zdravé míře

Vhodný k odbourání přebytečného napětí.

Alkohol

Říkal to Zola a říkám to i já: Jedná se o zabíjaká. Poprvé v tomto případě většinou také znamená i naposledy.

Jídlo

Vhodné: čokoláda, jahody se šlehačkou, vanilková zmrzlina, gumoví medvídci...

Nevhodné: dršťková polévka, guláš s deseti, pečená kachna, ovarové koleno...

Nikdy: česnek!

Prádlo

Neokázale okázalé, sexy, smyslné, rafinované... Takové, které říká sundej mě.

Krabí metoda

Hojně užívána ve fázi PO, pokud nechcete být z jakéhokoliv důvodu viděni obnažení ze zadu.

2011-02-27T19:32:00.000+01:00

Obdržíte - li v pátek odpoledne textovou zprávu s příslibem patečního večerního překvapení, můžete vzít jed na to, že to skončí sexem.
Velice předvídatené, jistě. Jenže... to je na tom vlastně to nejlepší!

Ano, jsem si plně vědom, že dnes máme neděli.

2011-02-24T22:17:00.003+01:00

Když jsem byl malý, jezdili se mnou rodiče každé léto na čtrnáct dní do rakouských Alp. Přes den jsem si většinou hrál s ostatními dětmi nebo mě táta vodil po kopcích, aby moje zubožené průdušky, tak typické pro chcípavé městské dítě, měly šanci se trochu zotavit a já tak ve městě vydržel další rok, a to případně baz laringitidy, což byl pak rok hodně dobrý.
Aby toho nebylo málo, večer se pak vždycky chodilo ještě na krátký špacír. Většinou zapálit svíčku ke starému kostelu nebo po cestě pro pěší lemované truhlíky s pečlivě udržovanými trsy muškátů.
Jednou, hned po večeři, vyrazili jsme na procházku s mými rodiči a s tetou Norou, což byla velmi úctyhodná dáma, která často nosila červený kabát. Byl krásný vlahý večer, kdy bylo slyšet cvrlikat cikády a obloha byla jasná, vyšlo spoustu hvězd a měsíc na nebi zářil jako veliké rybí oko. Šli jsme tetu Noru doprovodit do jejího hotelu a mně se tehdy procházka moc líbila a líbila se mi i spáteční cesta k našemu hotelu a venku bylo pořád tak krásně a mně se vůbec nechtělo jít spát. Aby mě toho večera zahnali do postele, musel mi táta slíbit, že zítra mě zase vezme na špacír, a to přesně tou samou trasou, když se mi to tak líbilo.
Druhý den večer, hned po večeři jsme s tátou vyšli ven. Jenže už toho odpoledne padla mlha, ochladilo se, musel jsem mít na sobě ten tlustý a kousavý svetr, který jsem z duše nenáviděl a nakonec ani ty cikády už venku nehlaholily tak jásavě a vesele jako den před tím. Byl jsem hrozně rozčarovaný. Protože jsem byl tehdy ještě dítě? Vážně jenom proto? Za chvíli jsme se vrátili domů, abych se nenastydnul, a později, když jsem šel spát, myslel jsem jenom na to, jak bylo včera venku krásně a došlo mi, že mi zůstane už jenom tahle vzpomínka.
Během života posbíráme spousty vzpomínek. Ty zlé a špatné, které bychom si přáli vymazat z paměti se nás leckdy drží až do konce našich dnů. Ty dobré se někdy snadno vytrácejí.
Nic nemůžeš mít dvakrát. Jako nemůžeš dvakrát vstoupit do téže řeky. Leckdy je lepší, když zůstane jen vzpomínka. Když si věci pamatujeme takové, jaké jsme je měli rádi.
Drahocené vzpomínky. Opatruj je. Opatruj je přepečlivě. Dnes jsi už velký chlapec. Rozumíš tomu?

2011-02-23T22:20:00.002+01:00

"Hello, darling!" zaševelila ta dobrá žena, kterou již před lety pověřila moje matka, aby mě vzdělávala v oblasti jazyka anglického.

"Good morning!" řekl jsem, když jsem vešel do předsíně.

"Is a lovely day, isn't it?"

"Yeah, but it's very cold," hlesl jsem a přitom si na věšák odkládal objemnou zimní bundu, která mě, ještě v kombinaci s několika vrstvy svršků, měla ochránit před ohavným mrazem panujícím venku, avšak stále jsem se cítil jako rampouch.

"Would you like a coupple of tea?"

"Please," obdařil jsem tu osobu vděčným pohledem.

"We have..." odmlčela se, "no zkrátka tady máme pořád čoromoro! Naše sousedy znáš?"

"Mhmm," snaživě jsem přitakal, pochopitelně s nekalým úmyslem zabít tak alespoň část lekce, protože předešlého večera jsem se na žíznivém úterku zdržel podstatně déle než jsem měl původně v plánu a necítil jsem se být zrovna zcela při věci.

"No tak ta ženská nešťastná se ke mně včera večer pozvala a seděla tady až do noci. Rozvádějí se."

"To se někdy stává i v lepších rodinách," nejistě jsem pokrčil rameny. Pohlédla na mně, ale nic neřekla.

"Jenže tady jsou malý děti."

"Chápu. To je vždycky blbý." Původně jsem smýšlel pronést něco duchaplného.

"Myslím že to souvisí..." docela dlouho mlčela, zatímco nám nalévala čaj, "prostě lidi bez vzdělání, víš jak to myslím."

"Tedy..."

"Zkrátka oba dva mají zlatý ruce, to se musí nechat, ale jinak - no řekněme že jsou kapánek jednodušší. Tihle lidi to prostě nikdy tak neberou. Říkala jsem jí, že už kvůli těm dětem, a pak taky z morálního hlediska a vůbec, můžou být rozvedeni od lože, ale nikoliv od stolu. Jenže..." zavrtěla už jen hlavou.

"A jak to vlastně..."

"No jak asi," pochopila smysl otázky," on si našel jinou a ona si to nenechala dlouho líbit."

Usrknul jsem horkého nápoje a pokýval hlavou.

"No ne," přiložila si ukazovák ke spánku," tady zkrátka chybí intelekt. Intelektem se to prostě dá zvládnout."

"Jako potlačit?" pohlédl jsem na ni zkoumavě.

"Přesně!"

Nepochopila. Řídil jsem se já vždycky intelektem? Řekněme, že vesměs ano, protože jsem byl už tak vychován. Kdybych se jím ale neřídil, kašlal na něj a poslouchal jenom svoje hluboce zakořeněné pudy, kde bych vlastně byl? Myslím, že přesně tam, kde jsem teď. Jenže by mi to netrvalo tak dlouho. A to je ten rozdíl, páni bakaláři.

2011-02-21T20:57:00.002+01:00

Takže ve zkratce - jsem zpět!
Bože, někdy mám pocit, že můj život je šílenější, než všechny filmy od Stanleyho Kubricka.
V podstatě jsem si nemohl přát strávit víkend v lepší společnosti a slovo asimilace mě provází na každém kroku, v každé mé myšlence, již po mnoho dní.
Řekněme, že všechno dobré je vyváženo něčím špatným. Radost smutkem, světlo tmou. Má to svůj smysl. Konečně jsem ho začal chápat.

2011-02-17T15:15:00.009+01:00

Cestoval jsem dnes autobusem na jih města, a to v tak nešťastnou denní dobu, že se mi nepodařilo vyhnout se návalu školáků. Živočišný druh sám o sobě, tedy alespoň dle mého názoru. Daleko před námi jsou všechny ty země, kde fungují takzvané školní autobusy a jejich obyvatelé jsou ušetřeni téměř každodenní konfrontace se školní mládeží. Jelikož v naší domovině můžeme o něčem takovém leda snít, poštěstilo se mi vyslechnout jeden rádoby intelektuálně laděný, pubescentní rozhovor dvou kluků.

Kluk #1: "Jakže bylo to slovo?" Usadil se, aniž by si ze zad sundal obří školní brašnu. Pochybuji, že byla tak přecpaná pouze vědomostmi, protože koneckonců, i já jsem za dobré paměti nosíval podobnou.

Kluk #2: "Punisher."

K #1: "Ájina, viď?" (tzn. anglický jazyk - poznámka překladatele)
"Co to vlastně znamená?"

K #2: "Něco jako trestač," tvářil se velice zasvěceně. Jistě, každý Bart potřebuje mít svého Milhouse.

Řekněme tedy, něco jako trestající.
Ou, mateřský jazyk pláče! Hlasitě jsem si odfrknul a ten kluk se na mně otočil. Veděl jsem, že v brýlých s kouřovými skly, kožené bundě s pilotským límcem a strništěm na bradě vypadám přinejmenším jako snob, anebo jako někdo, kdo budí respekt. Oplatil jsem mu pohled ve stylu: Na co zíráš, umaštěnče? Ještě jsi neviděl nikoho, kdo má prachy a mýdlo? Kluk odvrátil své zraky zpět.

K #1: "A co sis nakonec vybral?" pokračovali v rozhovoru.

K #2: "Asi budu Zeus," odvětil.

Bože! Řecká mytologie! To je šlágr!

K #1: "Jo? A proč?"

K #2: "No víš, měl velkou sílu. Vážně hodně velkou."

K #1: "Myslíš jako nějaký zvláštní schopnosti?"

K #2: "To ani ne, ale prostě na něj nikdo nemohl. Byl to král všecho božstva."

K #1: "Hmm. Já pořád nevím, koho bych si jako měl vybrat."

K #2: "Co třeba ten Hádes?"

K #1: "Myslíš?"

K #2: "Proč ne? Ten byl docela dobrej."

K #1: "Jak se mu vlastně říká?"

K #2: "No Hádes."

K #1: "Né, já myslel, jak se to jako to... skloňuje."

K #2: (Chvíli mlčí. Snad přemýšlí?) "Háde. Jo. Myslím, že takhle to říkala koza." (Pravděpodobně učitelka - pozn. překladatele)

K #1: "To je blbý. To je jako hade. To si ho asi nevezmu."

K #2: "Hm."

K #1: "A co třeba ten... Martens?" snažil se pomoci.

Začínal jsem vidět rudě...

K #2: "Myslím, že to byl Mars."

K #1: "No jasně, tak ten."

Pomyslná linie mezi starověkým Římem a Řeckem se nám počala náhle zužovat.

K #2: "Já měl na starý škole samý jedničky. Teď jsem měl ale jednu dvojku."

K #1: "No to je fakt hrozný!" rozesměje se.

K #2: "Víš, co ta Nováková? Slyšel jsi to?"

K #1: "No jo, hustý. Prej se tajně vožrali a běhali po náměstí."

K #2: "A kdo ještě?" nezakrýval vzrušení.

K #1: "Soukupová, Hora a tak." Pravděpodobně spolužáci - pozn. překladatele

K #2: "Hele, ten Mácha je kretén."

K #1: "Takovej machýrek."

K #2: "Máš rád Spongeboba?"

V tu chvíli už jsem to vzdal a dal si na uši sluchátka.
Mohl jsem těm dvoum jenom přát, aby měli dostatek štěstí a vyrostli z toho, protože leckdy se to nepodaří.

2011-02-15T15:18:00.002+01:00

Komusi jsem byl představen s tím, že je to "moje budoucí manželka".
Ale žádný nátlak.

2011-02-14T15:23:00.009+01:00

Mám pro vás příběh, jako stvořený pro den svatého Valentýna.
Připravte se.

Byli jednou jeden chlapec a děvče. A protože to samo o sobě už je nesmírné klišé, říkejme jim třeba Berry a Mindy.
Berry miloval Mindy nepřetržitě asi čtyři roky. Hned od té doby, co se potkali první školní den v prvním ročníku na střední (jak symbolické) a Mindy se ho ptala na učebnu, ve které měli mít úplně první hodinu. Mindy byla také Berryho první skutečná láska. Berry byl kluk z dobré rodiny, Mindy byla holka ze zvláštní rodiny. Berry byl naivní. Mindy byla krásná, milá a naivní. Berry a Mindy, ti dva tehdy ještě tak mladí a opravdu zcela ještě nevinní lidé (i když Berry samozřejmě tvrdil svým kamarádům pravý opak) vybudovali něco, co se jen tehdy, v té době, dalo pojmenovat jako něžné přátelství. Něžné přátelství vhodné do románu, bohužel, nikoliv do skutečného života.
Berry miloval Mindy, chtěl jí plně vyjevit své city, avšak, scházela mu patřičná odvaha. A tak jen mohl celou tu dobu stát opodál a sledovat, jak se mu Mindy postupně vzdaluje, čím dál tím víc, a jak to všechno přímo děsivě nabírá na otáčkách. Berry pak vždycky osamotě poslouchal všechny ty desky, co měl tehdy rád a žárlil. Na toho staršího kluka s motorkou, který byl vlastně úplně první, který se motal kolem Mindy, i když Berry nikdy nechtěl uvěřit tomu, že by s ním vůbec kdy na té motorce jela. Potom žárlil na toho snědého dlouhána, se kterým Mindy už skutečně chodila a střídavě se s ním rozcházela a Berry si v každém tom Mindině rozchodovém období s dlouhánem dělal, tehdy si ještě nechtěl připustit že plané, naděje. Takže Berry dál Mindy miloval, přepaloval jí všechna ta cédečka, ona mu pak vždycky přinesla oříškovou čokoládu a společně si některé ty písničky notovali.
Jinak se ale nikdy nic nestalo. Až jednoho dne, kdy bylo krásné babí léto a on seděl vedle ní na starých schodech a sluneční paprsky prosvětlovaly její vlasy a Berry už to nevydržel a najednou řekl možná víc hlasitě než bylo třeba: "Mindy, potřebuju ti něco říct."

"Copak?" pohlédla na něj těma svýma mandlovýma očima.

"Je to něco docela vážnýho," dodal a ona přihmouřila mandlové oči proti slunci. "Chci ti říct něco... Víš, mám strach, že tě pak úplně stratím, jestli rozumíš co říkám."

Zůstala strnule sedět. "Berry, prosím tě, neříkej to... Nic už neříkej."
Pohladila ho pak ještě po ruce a najednou se zvedla a odešla.
Byla pryč. A Berry už nic neřekl.

Pak všechno nějakou dobu plynulo dál, až náhle přišla ta věc, o které Mindy s Berrym nikdy přímo nemluvila, ale on to všechno věděl od jednoho kamaráda. Mindy se zasnoubila.
Náhlý dějový zvrat, chcete říct? Ne, tak se to snad ani nedá nazvat. Vždyť tenhle typ holek se vždycky vdává hodně brzy. Bylo to vpodstatě nevyhnutelné.
Od toho dne v sobě, hluboko uvnitř, nosil Berry bolest. Byla to rána v jeho srdci a on měl strach, že už se nikdy nezacelí. Poslouchal potom písničku Forbidden Love a v duchu si říkal, že Mindy se vdá určitě až za hodně dlouhou dobu, a možná, že si to zasnoubení taky rozmyslí. To se přeci stává, ne?
Mindy se vdala asi za čtyři měsíce poté. Nikdy Berrymu neřekla že ho miluje, ani mu nenapsala tajný milostný dopis a ani za ním neutekla těsně den před svou svatbou, jak se domníval, že tomu tak prostě musí být, a že tomu tak určitě bude. Nic z toho, co se kdy odehrávalo v Berryho představách se nikdy nestalo.
Tohle byl skutečný život. A tohle byl konec.

Jo! Mimochodem, proslýchá se, že Berry je dnes gay a Mindino manželství prý prochází těžkou krizí. Život má i tyhle stránky - jaká ironie.

Víte, moje výchova byla vskutku nesentimentální.

2011-02-12T19:49:00.004+01:00

"Starting today I'm not going to worry about tomorrow..."

˙˙˙˙˙

"Začínám dnešní den, nedělám si starosti, co bude zítra..."

Natalie Imbruglia: Starting Today

A právě z toho důvodu už zase mohu:

a. jíst rybí sendviče

b. courat po svém oblíbeném náměstí

c. poslouchat Arethu Franklinovou

aneb Obsedantně kompulzivní stavy jsou mocným zlem.

Podívejte, jedná se o zcela osobní poznámky v mém deníku, který je též čistě soukromou záležitostí, tudíž přesné vysvětlení ode mně nečekejte.

Jesus saves all of us...

xx

2011-02-11T20:40:00.003+01:00

Dnes v noci do mně vstoulil duch Magdalény Dobromily Rettigové, tedy alespoň ještě ráno jsem se domníval, že tomu tak určitě musí být. Vypil jsem asi litr kávy a hned jsem začal pátrat na internetu. Slídil jsem tak vehementně, dokud jsem neobjevil recept na domácí čokoládové pralinky. Vskutku až trapně jednoduché. Pouze smetana, máslo, rum a čokoláda. Tak primitivní, že přípravu nemůže pokazit ani ten největší kulinářský analfabet. Mně se to podařilo pokazit naprosto bravurně. Ačkoliv se nepovažuji za člověka gastronomickou múzou zcela nepolíbeného, povedlo se mi stvořit pouze nasládlou hmotu, barvou a konzistencí nejvíce připomínající dětskou stolici. Rozhodl jsem se však neházet flintu do žita a nechat dle návodu výsledek mého snažení ztuhnout v ledničce, abych jej pak mohl nakrájet na úhledné drobné kousky, což by dle motta, že nejvíce sexy muž je muž v kuchyni obratný, bylo v konečném výsledku zcela ohromující. Nepodařilo se. Nic neztuhlo, natož aby se to dalo snad krájet a předvádět na světle světa. Ó, jak typické!
Když jsem se snažil zachránit vzniklou hrůzu jejím vešleháním do již připrveného pudingu bez vaření, obdržel jsem textovou zprávu od EX3. Ani mě to nijak zvlášť nepřekvapilo, protože je to už dlouho, co se naposledy ozvala, a tak jsem jen mohl čekat, kdy to znovu příjde. Jednalo se o úplně nejhorší variantu textové zprávy od ex - tím rozumnějte, že po mně EX3 něco chtěla. Žádala mě o něco úzce souvisejícího s mým profesním životem. Tak jako tak, osobě, kterou jste jednou odmítli prostě v těhle případech jen stěží řeknete ne. Zvlášť, nemáte - li vůči ní úplně čisté svědomí. Tím chci též demonstrovat, že nejsem člověk zcela bez morálního cítění.
Uf! A pak prý, že ze společenského hlediska je lepší kopačky dát, než je dostat.

2011-02-10T16:36:00.009+01:00

Stalo se to. Dospívám. Jsem už velkej kluk. A veřte mi, že jsem často pochyboval, zda-li tento den vůbec někdy nastane.
Konec vztahu byl předurčen od samého jeho začátku. Vždycky jsem věděl, že to ani jinak nemůže skončit. A ano, říkám tomu vztah. Totiž, myslím si, že pokud jsou spolu dva lidé schopni smysluplně komunikovat nějakou delší dobu, jedná se vždycky o vztah. Tenhle vztah, vztah dvou lidí, původně založený na společném ukájení sexuálních pudů, pochopitelně, bych mohl nazvat zakázanou láskou, spiklenectcvím, pozdně pubertálním šílenstvním a všemi dalšími možnými termíny. Zanechal v nás jistou, nesmazatelnou stopu. Ale přesto, když včera večer kolem jedenácté nastal konec, který možná zcela definitivně nenastane hned, ale já vím, že to na sebe nenechá dlouho čekat, postavil jsem se k tomu jako chlap. A to by mě tahle zpráva ještě ne před tak dlouhou dobou byla schopna položit na lopatky. V potemnělém pokoji mi hráli Led Zeppelin a já necítil ani lítost, ani ublíženost, ani prázdnotu či smutek, cítil jsem jen lehkou dávku nostalgie, když jsem se ohlédl zpět v čase a všechno si to v hlavě přehrával jako film. Ten pocit, že se to všechno pomalu rozplývá jako babiččino pozadí na barové sesli jsem měl už nějakou dobu. Intuice, to je má doména. Ale bylo to kvůli těm, se kterými jsem mezitím spal? Ne, je to kvůli tomu, kdo pojmenoval moje rukavice, levou, jako George Michaela a pravou, jako Lady Gaga. Někdo, s kým se můžu jen tak potulovat večerním městem a často, po dlouhé minuty, není třeba ani jediného slova, a při tom je nám spolu dobře. Že by má loď konečně našla přístav? Ale často mám pocit, jak je to všechno pomíjívé. Asi právě proto hned tak nezapomenu, a to pomyslné pouto v mojí hlavě, hned tak nezpřetrhám.
V noci jsem spal klidně a beze snů.

And teacher
There are things
That I don't want to learn
Oh the last one I had
Made me cry
So I don't want to learn to
Hold you, touch you
Think that you're mine
Because it ain't no joy
For an uptown boy
Whose teacher has told him goodbye,
goodbye, goodbye

(...)

I'm so cold
Inside
Maybe just one more try...

˙˙˙˙˙

A učiteli
Jsou tu věci,
které se nechci učit
A ta poslední věc, co jsem měl
Mě dohnala k pláči
Tak se nechci učit
Objímat Tě, hladit Tě
Myslet si, že jsi má
Protože to není žádné štěstí
Pro kluka z okrajové části města
Jehož učitel mu řekl sbohem,
sbohem, sbohem

(...)

Jsem tak chladný
Uvnitř
Možná jen jeden další pokus...

George Michael: One More Try

2011-02-09T21:21:00.001+01:00

EX - Affair

Kamarádka #1: "ONA se mě jednou patala, jestli má cenu, aby s Tebou chodila, když je přesvědčena o tom, že jsi gay."

Já: "Vážně?" Překvapen? Neřekl bych.

Kamarádka #1: "Teď už snad nevadí, že o tom mluvím," pohlédla na mně. Kdybych ji neznal, řekl bych, že šlo o pohled provinilý.

Já: "V pohodě."

Kamarádka #2: "To je zvláštní," vložila se do debaty, "než začala chodit s Amantem, ptala se mě na to samé."

Kamarádka #1: "Jako jestli není..." zeptala se hloupě.

Kamarádka #2: "Jo. Přesně," pokývala souhlasně hlavou.

Já: "To je...," na krátký okamžik jsem se pohroužil do vlastních myšlenek, "přinejmenším kuriózní."

Z jakého důvodu? Je možné, aby snad ONA věděla, že...
Ale ne. Amant by jí o mně nikdy neřekl.
Mám - li určitý pocit nadřazenosti? Jistěže. Díky za optání.

2011-02-08T17:01:00.002+01:00

Otázky, které mě dokažou spolehlivě vytočit:

"Co je s Tebou?"/ kdykoliv...

"Děje se něco?"/ když je očividné, že něco se děje...

"Měl jsi herpes?"/ zpravidla, je - li tato otázka položena na prvním rande

"Děláš to podobojí?"/ no comment

"Co jsi dělal celý den?"/ v případě, že jsem celý den nedělal vůbec nic

"Kolik máš vlastně slunečních brýlý?"/ dosti osobní otázka, myslím

"Nemáš novou vůni?"/ velice podezřívavé, je - li tato otázka položena M. a týká se kolekce Anthology od Dolce & Gabbana

"Není nakonec tahle verze lepší?"/ jedná - li se o pitomou předělávku skladby od nějakého mého oblíbence

"Přitahuju Tě?"/ skutečně idiotská otázka, ať už je položena kýmkoliv, jakkoliv...

"To máš kruhy pod očima nebo monokly?"/ neomalenost nejvyššího kalibru

"Máš rád fast food?"/ odpověď zní: dávivé gesto s prstem v krku

Otázky, které mě vždy potěší:

"Můžu Tě políbit?"/ na rande, v noci, pod širým nebem... samozřejmě podmínka je ta, že se skutečně chci líbat (mám - li bazírovat na detailech)

"Nepracuješ jako model?"/ pokud mi tuto otázku položí někdo jakžtakž střízlivý

"Jak to děláš, že..."/ rád působím dojmem, že mám na něco patent

"Dáš si kávu?"/ není možno urazit

"Chceš se milovat?"/ pochopitelně

Věty, jejichž vypuštěním z úst mě dokážete spolehlivě naštvat:

"Myslím si, že Beyoncé dělá lepší show než Madonna."/ bacha, tenký led!

"Tady se někdo zbláznil do Louise Vuittona..."/ řekla mi M. minulý týden

"Vypadáš jako arménský žid."/ otcův komentář, který se týkal mého strniště

"Vypadáš jako ruský mafián."/ tuhle poznámku si neodpustí matka pokaždé, když se nechám ostříhat

"Ty si vážně potrpíš..."/ pronesl kdosi při pohledu na mé spodní prádlo (když já už jsem měl kalhoty dole - jak jinak)

"Je sedm ráno a venku prší."/ nevím, z jakého důvodu si máma myslela, že mě v dobách mého dětství právě touhle větou vytáhne z postele, abych pak vesele odskotačil do školy

Věty, které by mě zaručeně potěšily, ale jaksi mě jimi nikdo nečastuje:

"U Guesse mají výprodej."/

"Na Kinotip.cz už se dostala poslední nejnovější epizoda Family Guye."/

"Právě bylo zakázáno povšechné nošení růžové barvy."/

"Dnešním dnem se má podstatně začít zlepšovat situace ve školství a ve zdravotnictví."/

"Naši politici si právě odhlasovali snížení vlastních platů ve prospěch potřebných."/

"Justin Biber je mrtvý."

2011-02-05T21:15:00.000+01:00

ROZUMNÝ ROZVOJ = BANDA ZMRDŮ
Tohohle nápisu jsem si nedávno všimnul na silničních svodidelch. Nemám v úmyslu se k tomuto výtvoru anonymního sprejera jakkoli vyjadřovat, nicméně mi blesklo hlavou, jak je úžasné, že žijeme v demokracii. Ale vlastně, když tedy žijeme v demokracii, máme tohle vůbec za potřebí?
Cítím se být dnes opravdu... Opravdu vyčerpán.

2011-02-03T17:41:00.004+01:00

K Vánocům jsem dostal krásný, drahý, v kůži vázaný diář. Stránky jsou velké a bílé a nahoře jsou elegantně zlatými a stříbrnými písmeny natištěné dny a data. Většinou, když se snažím vést si diář, tak to nefunguje. Jsem z toho zmatený a někdy mám pocit, že si tam ty věci zapisuju jenom proto, abych do něj vůbec něco psal. Nejspíš asi ani nedělám tolik věcí, aby stálo za to vést si diář. Jak dlouho se budu snažit používat tenhle? Nejspíš ho budu nějakou dobu nosit v tašce, než pak zůstane ležet na mém stole, nepoužívaný a skoro nepopsaný. Prázdný.

2011-02-02T22:06:00.003+01:00

Family affair

Máma: "Hledala jsem v tvém psacím stole nůžky."

Já: "Mhmm."

"Našla jsem taky..." odmlčela se.

Malinko jsem znejistěl. Bývaly doby, kdy jste v mém psacím stole mohli nalézt skutečně rozličné věci.

"Našla jsem tam prezervativy," pronesla, tentokrát už zcela pevným hlasem.

"Uh-huh", hlesl jsem.

"Nic neříkej," usmála se, "každá matka musí jednou pochopit, že její dítě je dospělé. Pokud je ale něco důležitého, co bys mi chtěl říct," nadechla se, "myslím, že bych měla právo to vědět."

(Ticho)

"Myslím že," polknul jsem, "nic aktuálního." Zavrtěl jsem hlavou, jako bych chtěl sám sobě potvrdit to, co jsem teď řekl.

Máma: "Dobře, tak já půjdu udělat večeři."

2011-02-01T21:16:00.002+01:00

Mateřská ctižádost je velice silný pud. Důkazem mi mohla být například ta Ruska s trudovitými zády, které jsem si všimnul při mé poslední návštěvě bazénu, jež se snažila udělat ze svého malého synka druhého Michaela Phelpse s takovou vervou, že jej málem utopila. Případ pro Klokánek. Anebo se snažila do svého potomka promítnout svoje vlastní, nejspíš nikdy zcela nesplněné, ambice.
Já byl v lecčems opožděné dítě. Zhruba do svých pěti let jsem měl až panickou hrůzu z velké vody a do vany jsem mohl vlézt jedině s figurkou kocoura Nácíčka.(Jak jsem zjistil později, šlo vlastně o kocoura Garfielda, nicméně přes právě zhroutivší se železnou oponu v té době ještě nestačily prosáknout všechny potřebné informace.)
Ten problém vyřešila tedy až moje o čtvrt století starší sestřenice, která mě jednoho krásného letního dne do té velké vody prostě hodila. A to doslova. Byl jsem v takovém šoku, až jsem se zapomněl bát a nakonec se mi to začalo líbit.
Konec příběhu? Chyba lávky. Plavat jsem se naučil asi až v mých deseti, tedy až o několik let později. Vody jsem se už sice nebál, ale bál jsem se, že bych se v ní mohl utopit, proto mi poskakování na břehu připadalo jako naprosto dostačující. Když už jsem byl moc velký na to, abych se při plavání držel mámy kolem krku a ona tak plula se mnou na zádech, začaly skutečné rodinné boje. Nenaučila mě plavat máma, protože už toho měla dost, nenaučila mě plavat babička, protože byla moc měkká, nenaučil mě plavat táta, protože to sám nikdy pořádně neuměl a nenaučil mě plavat děda, protože mu to bylo jedno. Plavat mě naučila až teta Jitka, která vlastně ani nebyla moje pravá teta, ale to bylo vlastně úplně nepodstatné. Teta Jitka kouřila camelky, měla neuvěřitelně bujné poprsí a já jsem se jí bál odmlouvat, takže, stalo se to opět jednoho krásného letního dne, kdy mě naučila plavat. A nezapomněl jsem to do dnes.
Jo! Asi do tří let jsem se odmítal vzdát nočníku a na opravdovském, dospěláckém záchodě jsem se vykadil právě ve veřejném bazénu, kdy mě máma musela přidržovat a hlídat, aby mě dovnitř mísy nestáhnul bubák.
Ach, ten kouzelný čas dětství, čas malin nezralých.
Takže, neuvěřitelně jsem se teď ztrapnil.
That's all, Folks!

2011-01-31T21:14:00.002+01:00

Náhodný sex je skvělý, zvlášť s někým, kdo vypadá jako náhodná známost. Ale všeho s mírou. Ne, nespím s každým. Překvapeni? Za to si můžu sám, já vím.
Udivuje mě taky logika lidí, se kterými, když se jednou vyspíte, myslí si, že s nimi musíte jít automaticky pokaždé. Většinou to bývají osoby, které lijí smetanu do čaje ještě dříve, než se stačí pořádně vyluhovat. Postrádáte konkrétní souvislost? Já myslím, že je dost jasná.

2011-01-30T21:15:00.003+01:00

Voilá! Totiž. Udělal jsem něco hnusného. Bylo to včera večer, když jsem vlál ulicí a třásl se zimou. Měl jsem za sebou nějaké pochůzky a chtěl se už co nejdříve dostat domů, protože vzhledem k nevlídnému počasí, které panovalo, neexistovalo pro mně jiného východiska.

Když v tom jsem za sebou uslyšel: "No nazdááár, člověčeee!"

Ten hlas...

"Seš to ty, no neee?!?" ...patřil jednomu starému známemu. Patří k tomu typu lidí, které prostě nemůžete setřást.

"No jo, jsem to já," nemohl jsem hlesnout inteligentnějším způsobem.

"Jak se vedeee?"

"Jde to," pokrčil jsem rameny - pokud to tedy pod objemnou bundou, co jsem měl nasobě, bylo vůbec vidět, "až na tu zimu."

"No jooo," dodal starý známý.

"Tak já už zas..." pokusil jsem se o ústupný manévr.

"No nééé, počkéééj!" zarazil mě ten člověk. "Tak dlouho jsme se neviděli."

A vadí to snad někomu? pomyslel jsem si.

"Máš čas?"

"No já právě..."

"Tak faaajn," očička se mu rozsvítila, "tak to musíme zajít někam na kafeee."

"Já ale vážně teď..." ohradil jsem se gestem rukou. Už jsem se viděl, jak v teple domova usrkávám v pyžamu horkou čokoládu a sleduju Simpsonovi.

"Ale nedělej drahoty, člověčeee!" nechal se slyšet. "Jedno kafe tě nezabijeee!"

Už mě vlekl do přízemí blízkého nákupního centra, kde je asi stovka různých kaváren, hezky jedna na druhé. Veškerá úcta, která kdy byla chována k pití kávy se tak pomalu rozpadá na kusy, jako čínská motorka.

"Okay," řekl jsem, když jsme byli uvnitř. "Ty vyber stůl a já si zatím odskočím."

"Dooobře."

"Fajn," zazubil jsem se.

"Nechceš si tu nechat věci?" zeptala se ta důvěřivá osoba.

"To je dobrý. Hned jsem zpátky," lehce jsem pokýval hlavou.

A teď hezky poschodech nahoru, k záchodům, nepozorovaně projít vedle nich a hlavním vchodem přímo ven na ulici, kde jsem se pak rozchechtal jako člověk značně nervově zasažen. Vlastně v té situaci to ani jinak nešlo. Věděl jsem, že ten chudák je schopen sedět tam klidně ještě hodinu.
Myslíte že jsem strašná osoba? Přeci na hrubý pytel hrubá záplata, ne?

2011-01-29T16:54:00.001+01:00

Čtvrtý den bez jediné dávky nikotinu, a to zcela neumýslně.
Ne, vůbec si nepřipadám jako Bridget Jones, i když na druhou stranu mám někdy pocit, že mé psychické rozpoložení by tomu značně odpovídalo.

2011-01-28T15:45:00.005+01:00

Smysluplných činností není nikdy dost. Totiž zvlášť v poslední době nějakou takovou postrádám.

"Co mám dělat?" zeptal jsem se Z. Upřímně, neznám nikoho, kdo by byl tak roztomilý a zároveň i tolik pragmatický.

"Máš teď na mysli asi něco užitečnýho, viď?"

"Překvapivě," odvětil jsem.

"No," zamyslela se, "mohl by ses třeba učit francouzsky."

"Voulez vous coucher avec moi ce soir* - s tím si vystačím."

"Tak pak bys mohl třeba pozorovat ptáky nebo jet do Afriky jako lékař bez hranic."

"Klišé."

"A co?"

"Obojí."

"Víš co? Dám Ti číslo jednoho centra. Otevírají tam teď hodiny jógy přímo pro muže."

"Uh - huh," hlesl jsem.

"Chápu."

"Co?"

"No, když mně dá někdo nějaký číslo, tak tam zavolám většinou až...," odmčela se, " za hodně dlouhou dobu. Anebo když nic jinýho, tak si jen tak zavolej z okna. To občas pomáhá."

Takže co jsem se dnes naučil? Radit se můžeš s kýmkoliv, jen ne se svými přáteli.
Ale je to vůbec nějaká novinka?

___________________________________________________

*fr. Chcete se mnou dnes večer spát?

2011-01-27T11:35:00.005+01:00

Milý deníčku,

tohle je další den mého života. A život je jako kniha. Kniha je jako krabice. Krabice má šest stran. Vnitřek a vnějšek. Takže, jak se člověk dostane k tomu, co je uvnitř? Jak se dostane to, co je uvnitř ven?

Našel jsem jednu takovou. Krabici starých, neroztříděných fotografií. Fotografie, to je moment. Jeden proběhnuvší moment, už navždycky zachycený. Ty tady už dávno nebudeš, ale fotka ano. Fotka zůstane. A ty na ní stále stejný. Stále jiný, stále stejný. Domorodci na Haiti věří, že fotografie ti sebere tvoji vlastní duši.
Většina těch fotografií je z mého dětství. Na jedné si jako odrostlé batole plácám bábovičky z hlíny, kterou mám až za ušima a tvářím se, jako že je mi to fuk. A tehdy mi to vlastně bylo určitě úplně fuk. Koho by tenkrát napadlo, že tohle dítě bude jednou posedlé hadry od Guesse.
Na některých je i náš první pes, náš druhý pes, který se zaběhnul a náš současný pes, který je na těch starých fotkách sotva poloviční. Je tam i babička, která umřela, když mi bylo třináct. Je tam i máma, ještě v dobách, kdy nosila melír. Táta, který má ještě mnohem víc vlasů a mnohem menší břicho.
A já, jak na těch starých fotkách rostu, jsem někdy baculaté dítě, jindy zase vyčouhlý. Našel jsem i fotku z toho léta, kdy jsem si nechal oholit hlavu a vypadal jsem pak jako ty děti, které trpí leukemií.
A další, další fotografie. Třeba ta, kde mám šprťáckou patku a brejličky, nebo ta z dětského karnevalu, kdy jsem šel za piráta. Mám nůž z umělé hmoty, falešný plnovous a pásku přes oko. Pod maskou jsem to ale já. Pořád jsem to já.

Milý deníčku, kdysi dávno žil jeden malý chlapec, který bydlel v krásné krabici a všichni ho milovali.

2011-01-25T21:40:00.001+01:00

Mám velkýho ptáka. Pořádnýho, fakt. Na dýlku, na šířku, vážně kus. Mohutný, tmavě zbarvený. Můj pták. Říkám mu tak, protože přilétá k nám na zahradu s naprostou pravidelností každý den. Nejspíš dravec, myslím. Ornitologie nebyla nikdy mou silnou stránkou. Vydrží až několik hodin sedět na mladé borovici před kuchyňským oknem, kde si čistí pírka. Pak najednou zamává svými mohutnými křídly a odletí pryč. Ale já vím, že příští den tu bude znova. Vím, že zase přiletí.

2011-01-24T14:47:00.004+01:00

Bullshit Conversation - post coitum

Týden sexuálního dráždění.

Sex až na čtvrtém rande.

Den po té:

B: "Co je s tebou?"

Q: "Ale nic. Jen... není mi nějak dobře."

B: "Copak?"

Q: "Něco na mně leze."

B: "Aha."

(Ticho.)

Q: "Mám tenhle týden spoustu práce. Budu mít málo času. Hodně málo."

B: "Chápu. Ale uvidíš, nějak se to setřese."

Q: "Snad. Uvidíme."

B: "Jistě. Není všem dnům konec."

(Ticho.)

Q: "Uvidíme."

(Ticho.)

Q: "Rozhodne se taky o tom... No nejspíš už ve městě moc dlouho nepobudu."

B: "To mělo být aktuální až za čtyři měsíce, ne?"

Q: "Ne vážně, rozhodne se to koncem tohohle týdne. Určitě jsme o tom mluvili."

(Zcela nová informace, samozřejmě.)

Q: "Nad čím přemýšlíš?"

B: "Nad tím, co bylo právě vyřčeno."

Q: "Jsme mladí."

B: "No, na to se dá svést skoro všechno, to máš pravdu."

Q: "Prosím tě, co je s tebou?"

B: "Mám teď ve všem trochu zmatek, ale nejspíš je to moje chyba."

Q: "Jenom doufám, že se do mně nezakoukáváš, protože to by nebylo moc dobré, víš?"

(Typický.)

B: "Proč myslíš?"

Q: "Vždyť to víš. Všechno to víš. A... je to moc složitý. Všechno je to moc složitý. Nechci nikomu ubližovat."

(Ticho.)

B: "Možná tomu přikládáš jenom zbytečně velký význam, než je třeba."

Q: "Jak to myslíš?"

B: "Kašli na to."

Q: "Ale já nevím, co..."

B: "Jasně. Můžeme spolu jenom šukat, ale ty myslíš, že to zvládneme?"

Q: "Necháme to plynout a uvidíme."

Bezstarostný sex? Sotva.

Fuck you, idiot!

2011-01-23T20:26:00.003+01:00

voyeurizmus - sexuální úchylka charakterizovaná vybíjením sexuálního vzrušení tajným pozorováním pohlavního styku jiných lidí, slídičství, voyeurství

Dnes jsem slídil:

v autobuse - viděl jsem ženu s tak neuvěřitelně silnou vrstvou mejkapu, jako ještě nikdy před tím. Evidentně veknu zmokla a kapky deště se na její omítkovité tváři seskupovaly v bizarní krůpěje.

v metru - mladý asijský pár. Když dívka vystupovala, sáhla na rozloučenou svému žlutému chlapci na to, co je v jiných částech blogu nazýváno ptákem.

na ulici - sprejeři nikdy neměli mé sympatie, nicméně dnes jsem ve městě viděl zeď domu počmáranou milostným vzkazem: Jéňo, děkuji že jsi! Hezké. Ale je to takzvaně ještě stále platné? Pomyslel jsem si: co se asi stalo s tím Jéňou? Kde je mu konec? A kam se poděla autorka nebo autor onoho liebesbrief - graffiti?

2011-01-22T13:52:00.005+01:00

Stárnu a někdy mám pocit, že zatraceně svinským krokem.
Mám - li trávit noc někde mimo domov, je až zarážející to množství věcí, bez kterých se prostě nedokážu obejít. Člověk silně si hájící své vlastní pohodlí. Ach, kde jsou ty časy, kdy jsem vyrážel takzvaně nalehko. Nejspíš dalece ztraceny kdesi v propadlišti dějin.

Když odcházím z domova, nosím s sebou:

elektrický zubní kartáček
ručník (nespoléhám na to, že mi někdo půjčí svůj)
pomádu na rty (nejraději tu, která chutná jako vločky k snídani)
krém na obličej
deodorant
vývrtku
lžíci
kondomy
něco na spání (a to vždy!)
mobilní telefon
nabíječku
sluchátka (zkracuji si čas poslechem hudby při přesouvání se z místa na místo)
zapalovač
sirky (pro jistotu)
peníze
osobní doklady atd.
větrové bonbóny
čisté spodky
čisté ponožky
papírové kapesníky
vlhčené ubrousky (leckdy k nezaplacení)

To vše vydá na objemnou kabelu. Leckdy tak mohu vzbuzovat nepříjemný dojem vetřelé či zoufalé osoby, která se hodlá pod falešnou záminkou nastěhovat. Já? Ale jděte! Na to se mám moc rád. Všude dobře, doma nejlíp.

2011-01-21T16:30:00.000+01:00

"Kdybys byla sama na pustým ostrově, který desky by sis vzala s sebou?" zeptal jsem se M.

"No ale na pustým ostrově..."

"Neřeš fakt, že bys tam těžko měla přehrávač," zašermoval jsem kolem sebe rukama.

"Hodně folklóru a nějakou klasiku," chvíli se zamyslela, "a něco tanečního, abych měla u čeho cvičit."

"To se zdá být jako celkem rozumná volba," přitakal jsem.

Šli jsme pak do H&M a osahávali tam figuríny.

"Nejspíš nikdy nebudu jako Jackie Kennedyová," řekla mi.

2011-01-19T10:11:00.004+01:00

Opravdu máte pocit, že už jste dostatečně životem protřelí?
Dobře, tak zkuste vyslovit: anální bradavice.
A nezačervenat se při tom.

2011-01-18T15:46:00.007+01:00

Těžko říct jestli je dobře dělit lidi na ty co hulí a na ty, co nehulí. Prostě takhle jednoduše, rozumíte. Smozřejmě, pokud jsi tak hloupý, že se z tebe stane závislák, jedná se spíše už o hazardní hru, kdy tohle kastování postrádá smysl. Vlastně je to tak, že lidi co hulí, prostě hulí, a lidi co nehulí to buď chtějí vyzkoušet nebo tím opovrhují.
O těch pozitivních až zázračných účincích mi již před lety vyprávěla jedna rastafariánka, se kterou jsem chodil na střední.
Měla dredy, pletenou čapku v barvách etiopské vlajky a tvrdila mi, že od doby, co začala pravidelně hulit trávu, zlepšil se jí zrak a nemusí už nosit brýle. Taky mi říkala, že všechno je pak pěkný a ke spoustě věcem tak může chovat mnohem otevřenější postoj. Stojíme o život, kde je všechno pěkný? Jistě, každý o to stojí. Každý po tom touží. Jenže stojí to za to, pokud se jedná jenom o iluzi způsobenou jistou formou halucinace?
Jasně, sex se může zdát delší a intenzivnější, což se například ve spojitosti s alkoholem vždy říct nedá. Takzvaně se zostří, i když vlastně dost rozmazanou formou, vaše vnímání. Všechno pak mnohem víc prožíváš, říkalo mi už spoustu lidí. A nejspíš je jedno, jestli ve stavu zhulení čtete verše Pabla Nerudy nebo sledujete Sněhurku a sedm trpaslíků.
Ale někdy to tak není. Zkrátka vždycky to tak neplatí.
Noříš se do vlastní otupělosti, když se odvracíš od minulisti a hledíš vstříc budoucnosti.
A jednoho dne si prostě vyhulíš mozek z hlavy.

2011-01-17T16:50:00.007+01:00

Možná se vám bude zdát nekorektní, že o tom vůbec píšu - nevím. Nicméně, často si říkám, že svým životem jsem proplouval vždycky docela snadno. Jistě, jednou jsi dole, jednou nahoře, jak praví klasik. Každopádně vždycky jsem měl kde bydlet, co jíst, dostalo se mi vzdělání a v daném oboru kýženého uplatnění a pokud jsem chtěl nové džíny, mohl jsem si je koupit, aniž bych kvůli tomu musel týdny sbírat odpadky v lese nebo prodávat hranolky v rychlém občerstvení.
Pocházím ze splušné a spořádané rodiny, čiliž jsem kluk, který měl a snad vždycky bude mít svoje pevné zázemí. Asi jsem za tu dobu provedl pár vylomenin, za které bych si dnes nafackoval, ale na druhou stranu jsem nikdy nemusel dělat nic, co by mi bylo proti srsti.
Občas si přesto říkám, jestli není něco, co dělí lidi jako jsem já od lidí, s takzvaně tvrdou školou. Od lidí, co se musí od puberty starat sami o sebe, musí se postavit na vlastní nohy a hledět zpříma, protože prostě nemají v životě na výběr. Neexistuje pro ně jiná možnost, protože by to znamenal až počátek zániku jejich existence. Něco, co oni mají, a co já, a lidi jako jsem já, nikdy mít nebudou. Nějaký těžce vydobytý dar poznání skutečného života, i když byly doby, kdy jsem si říkal, že ani se mnou se život nemazlí. Možná jsem se tehdy cítil ukřivděn zcela neprávem. Možná se ani nejednalo o křivdu. Postupem času jsem začal věřit, že všechno zlé je pro něco dobré. Pokud projdete něčím zlým, proděláte něco opravdu špatného, ale dostanete se z toho, jsem skálopevně přesvědčen, že vás to prostě musí nějakým způsobem obohatit. A to jenom v dobrém. Všechny ty šrámy na duši i na těle, to je lekce. A člověk tu potom stojí, celý podrápaný, ale jakoby nový a silnější. Moudřejší, starší. Dívá se teď na spoustu věcí jinak, což je setsakra užitečná věc. Je připraven sdílet dobré věci a se špatnými věcmi se už umí vyrovnat. Hned tak ho neporazí. A pokud porazí, dokáže znovu vstát.
Ale přesto je tu ještě tolik věcí, tolik moc věcí v životě člověka, se kterými si právě takoví proplouvači nevědí rady. A budou si s tím vůbec někdy vědět rady? Jsi citlivka? Špatně! Jsi typ čistě racionální? Nemáš srdce - taky špatně! A co byznys? Smějete se? Ten je někdy obzvlášť velice krutý a pokud na to nejste připraveni dokáže vás doslova smést z povrchu zemského. A jak přetěžké je být někdo, i když být někdo tě někým stejně neudělá. Nejsem v tom dobrý. Nejsem v tomhle vůbec dobrý. A pokud jsem dobrý, v čem přesně vlastně jsem dobrý?

2011-01-15T21:35:00.004+01:00

Vracel jsem se dnes ze schůzky v centru města. Bylo pozdní odpoledne, venku příjemně, až nezvykle teplo vzhledem ke stávající roční době. Na okamžik mě napadlo, že bych se mohl někde projít, ale vlastně ještě dříve, než se mi tenhle nápad v hlavě zrodil, zapudil jsem jej. Naopak jsem učinil rozhodnutí vrátit se už domů a zacvičit si jógu. Trocha duchovna a tak.
Stavil jsem se ještě v nedalekém bistru koupit si k večeři salát a sendvič (a k tomu případně kousek mrkvového koláče na později).
Prodavačka mi připomínala holku, kterou jsem znal ze školy. Ta prodavačka mi tu holku nepřipomínala. Zvláštní, podivné.

'Whoops!' vyjekla, protože plastikovou misku se salátem uchopila tak šikovně, až se celý její obsah vysypal na pult. 'Pardon.'

'I mistr tesař se někdy utne,' zdvořile jsem vycenil zuby.

Když jsem pak odcházel, periferním viděním jsem zpozoroval, jak sbírá rozsypané kousky zeleniny a pečlivě nacpává zpět do misky.
Aha, takže tohle si dnes ještě někdo koupí k večeři.

Poznámka jenom pro mně: Tady už příště nakupovat nebudu.

Sexuální stereotypy

2011-01-14T23:39:00.010+01:00

Část šestá: Světe div se - žádný sex na prvním rande
Klasická víkendová story formou dialogu

(Intimita)

A: "Takže...?" položí B ruku do klína.

B: "Už mi začínalo být podezřelé, že by snad nic..."

A: "To víš že to chci. Moc to chci..." Zachroptí.

B: Přitulí se k A. "Můžu k tobě?"

A: "Pojď."

(A a B se chvíli mazlí na gauči.)

A: "Mám nějak studený ruce."

B: "Tak si je ohřej."

(A začne osahávat B pod šaty.)

A: "Mmm... eeerrr..."

B: "FFmmm..."

B: "Co si dát sprchu?"

A: "No, mám dost malou koupelnu," začne se vymlouvat.

B: (jen zdvihne obočí)

A: "Heleď se," hlesne najednou. "Myslím že bude lepší, když teď odejdeš."

B: "Cože?"

A: "Jo, promiň. Asi tě teď vyhodím."

B: "Něco bylo špatně?"

A: "Ne, to ne," začne se nervózně ohánět rukama kolem sebe. "Je to můj problém. Je to ve mně."

B: "Takže ty..."

A: "Ne, to ne... já taky to... ale... Jsem asi trochu citově labilní, vždycky se ve mně něco hne a pak..."

B: "Já jen..."

A: "Nehci to takhle."

B: "Takže je něco špatně."

A: "Asi na to jdeme moc rychle, víš? Přijde mi to trochu ujetý."

B: "Ale vždyť jsme snad oba..."

A: "Nezlob se."

B: "Chápu. Asi to nemá cenu," odmlčí se, "už hrotit."

(Ticho.)

A: "Možná bychom se mohli vidět příští týden. Zajít třeba na oběd."

B: "Jak budeš chtít. Můžeme."

A potom vyprovodí B. B pak přemýšlí o svém chování a hned jak dorazí domů, napíše A textovku, i když ví, že je to ta největší kravina, jakou může udělat.

2011-01-14T18:17:00.005+01:00

Fantazie. Sex. Nejlepší, když kráčí spolu ruku v ruce.
Všichni popouštíme uzdu své fantazii, abychom unikly, alespoň na okamžik, z našich všedních životů. Vše je dovoleno. Smíte se dívat, ale nesmíte odsuzovat. Pod pláštěm noci se naše fantazie mohou stát skutečností. Ale s východem slunce, všichni máme opět své životy, které musíme žít. Tak proč se neoddat svým snům. Proč se nenechat ukolébat v tom sladce opojném náručí, ať už to, představuje cokoliv. Široká rámě urostlého popeláře nebo slastně štiplavou bolest ran ukazovátkem od vaší dominantní učitelky dějepisu, na kterou vzpomínáte již od základní školy. Fantazii se meze nekladou.
Úžasné je mít pak někoho, s kým můžete společně sdílet tohle tajemství. Skutečnost okamžiku, to, co jste právě udělali. Něco, co je pouze vaše. Co vám nikdo nemůže vzít.
Zadrž dech.
Zavři oči.
Něco si přej, napočítej do tří...

2011-01-13T14:47:00.021+01:00

Bad Boy's Guide to Bad Boys:
Jak nejlépe zacházet (nejen) s mým křehkým egem

(Manuál k použití muže pro ženy a homosexuály aneb jak skvělé je dělat si legraci sám ze sebe...)

Ego - ego muže - je křehké jako čínský porcélán. Vím to. Budoval jsem jej dlouze a těžce (někdy až moc těžce). Často, což v přeneseném významu slova znamená vždy, je třeba zacházet s ním v rukavičkách. Ba co víc, je nutno počínat si obezřetně, jako pirotechnik při zneškodňování vysoce nebezpečné výbušniny. Stačí jeden chybný krok a všechno se rázem zbortí jako domeček z karet. A následky? Fatální. Leckdy se tomu však, bohužel, prostě nelze vyhnout. A celé to budování chlapského ega začne nanovo. Je to práce sisifovská. Proces statický.

V následujících bodech je obsaženo vše, co je třeba dělat, i vše, čeho je lépe se vyvarovat:

(Níže uváděné poznatky vycházejí z mých vlastních osobních pocitů. Bohužel...)

Příklad #1:
Pozornost. Na úvod musím podotknout, že v tomto případě se absolutně nelze zavděčit. Z mužského úhlu pohledu existuje totiž pouze dvojí druh jim věnované pozornosti:
a. nulová
b. přehnaná
Řekněme, že zde máte hlavní předmět svého zájmu, tedy někoho, s kým chcete šukat. Podle vašich měřítek se vám však od hlavního předmětu vašeho zájmu nedostává tolik pozornosti, kolik zasluhujete (jeví se být v tom případě jako nulová), což je trestuhodné, protože vy jste přeci ta nejúžasnější bytost na celém světě. Efekt je ten, že tohle všechno na vás působí jako afrodiziakum, tím pádem toužíte po hlavním předmětu vašeho zájmu stále silněji. Uděláte pak tedy to, co je naprosto pochopitelné. Hledáte si vedlejší předmět vašeho zájmu, tedy někoho jakžtakž ošukatelného, hodného, pasovat jej do takzvané role výplně. Zpravidla je to tedy osoba, která aspiruje na to, abyste jí vyplnili prázdné místo po hlavním předmětu svého zájmu, chápete? Co je svět světem, chodí to tak, že hlavní předmět vašeho zájmu, jakoby vyprovokován nějakou neviditelnou a nepopsatelnou silou, začne náhle projevovat více péče o vaši osobu. Úžasné? Z počátku jistě, posléze již lehce stereotypní. Později otravné. A tak to jde až do té doby, kdy si buď (v lepším případě) najdete jiný hlavní předmět svého zájmu či váš dosavadní hlavní předmět začne otravovat skutečnost, jak hnusně se chováte a začne to celé nanovo. V tom případě pak hledáte už kohokoliv, což je tragické, nebo sedíte v chlupatých bačkorách před televizí a sledujete teleshopping, jen abyste zahnali tu prázdnotu (což je ještě a daleko horší). Vlastně se to opakuje stále dokola a dokola a dokola...

Možná východiska:

sebevražda
svatba
vražda
rozchod (totální)
smysluplná debata na bilaterární úrovni
výprask násadou od vysavače

Příklad #2:
Jakožto muž potřebuji slyšet (aneb co je dobře a co je špatně):

a. You are sooo beautiful!...
špatně: "Jsi pohledný."
Pohledný?!? Pohledný je kde kdo. Pohledný člověk je taky ten, kdo na sebe hodiny a hodiny zírá do zrcadla s nadějí, že jednoho krásného dne prorazí. A v podstatě mu ani tak nezáleží na tom, v jakých by to mělo být sférách. Jestli komunista nebo pornohvězda...

dobře: "Jsi tak sexy!"
Pokud jste sexy, znamená to, že lidé se dívají na vás. A to je přesně to, co vy chcete, nebo ne?

b. You looks like...
špatně (!):
Brad Pitt (možná se divíte, ale je to tak)
Vojta Kotek
Leo Di Caprio
Vojta Dyk (nikdy!)
ten chlápek z reklamy (ať už je to reklama na cokoliv)
kdokoliv z éry němých filmů
Roman Šebrle
Kojak
jakýkoliv slavný tenorista
Michael Jackson (v kterékoliv svojí životní éře)
David Bowie
ten učeň od nás z masny...
David Duchovny
Jack Nicholson

dobře (plus mínus, samozřejmě):
Tom Cruise
Tony Ward
Ian Somerhalder
Tyson Ballou
Noah Mills
George Michael (v mladých letech)
Dr. House
Rocco Siffredi
Iddo Goldberg
Bart Simpson

c. You're sooo inteligent!
špatně: "Nevíš...?"
Proč se ptát? Ptáte se jen v případě že pochybujete. Tady není o čem pochybovat!

dobře: "Ty jsi tak chytrý!"

další možné alternativy:

"Ty jsi tak sečtělý!"

"Ty jsi tak vzdělaný!"

"Ty všemu tak skvěle rozumíš!"

"Ty jsi tolik talentovaný!" (je úplně jedno jak to myslíte nebo jestli je to vůbec pravda)

d. You're sooo big!

(Bližší popis netřeba.)

dobře: "Ty jsi tááák velký!"
A to je vlastně vše. Myslím, že není čemu se divit.

špatně:
"Docela dobrý..."

"No, tak do porna bys s tím sice asi nemohl, ale..."

"Určitě jeden z největších, co jsem..." (jedná se o absolutního zabijáka toho uměle vytvořeného pocitu, že právě vy jste vždy byl, jste a budete ten jeden jediný.)

"Jezisinky, koho pak to tu máme?"

e. You looks (sooo) great!
Tak tuhle frázi potřebují, myslím, slyšet všichni alespoň desetkrát denně bez ohledu je - li to pravda nebo lež. Vlastně zvlášť v tom druhém případě to platí dvojnásob. Je to ale svým způsobem věc velmi ošemetná, protože v dnešní době mezi hip - hopovou mládeží a šedesátníky navlečenými od hlavy až k patě v kůži není úplně jednoduché zapůsobit, pokud nechcete riskovat, že vzbudíte pozornost (nejspíš mám tohle slovo poslední dobou dost v oblibě) špatným směrem. Pokud navíc nestojíte o situaci, kdy se to všechno, nedejbože, obrátí proti vám!

Začněme teď tím, co je špatně:
"Dnes Ti to docela sluší." (Docela? A jen dnes? Co v jiné dny?)

"Jak dlouho Ti trvalo vytvořit na hlavě tenhle rádoby nedbale elegantní účes?"

"Dal sis jistě hodně záležet na tom, co sis dnes oblékl." Myšleno pochvalně.

"Dal sis jistě hodně záležet na tom, co sis dnes oblékl." Myšleno ironicky.

"Kolik to stálo?"

"To stálo vážně tolik?"

"Proboha..."

správně: "Vždy působíš velmi mužně, elegantně, cool a sebevědomě!"

Další vhodné alternativy pouze v podobném duchu.

Příklad #3:
Všechno se jí tak horké, jak se to uvaří.
(Pokud jste snad někde slyšeli že ne, jednalo se o milosrdnou lež.)

Platí převážně v případech, kdy je to myšleno rádoby dobře. Většinou se tedy jedná o ožehavá témata, kdy je třeba sdělit něco nepříjemného, byť užitečného ve prospěch té a té osoby (muže). Nejspíš nikdy nikdo nedokáže přesně stanovit určitá pravidla, vhodná pro tyto a podobné situace. Jak už jsem to nakousl, jde totiž vždy o vážné věci, jako:
přehodnocení vztahu
nějaká jiná smysluplná rozmluva
rodinná krize
něco související se zdravotním stavem někoho
peníze
sex
stažení oblíbené televizní show z vysílání.
Důležité je načasování, které není nikdy zcela vhodné a způsob, který není nikdy dostatečně šetrný.
Dále pak místo, tomu je také přikládána značná důležitost.

Nevhodná místa:
auto - myčka (není kam utéct)
kavárna Starbucks (příliš mnoho úchylů s notebooky značky Apple)
svatba známých
formální společenská sešlost
koupelna
postel
nuda pláž (do jisté míry všudypřítomný pocit zranitelnosti)
veřejné toalety (všetečný pohled zvídavé hajzlbáby)

Vhodná místa:
ulička za porno kinem
taneční párty, kde není slyšet vlastního slova
kampaň na podporu potratů
jakékoliv volné prostranství (je kam utéct)
posilovna (boxovací pytel je nadosah ruky)
bordel někde na blízkém východě

Skončeme tam, kde jsme začali. Nelze použít metodu takzvaného vyhnití. Není možné čakat, až se bouře přežene, v tomhle případě ne, protože všechno se jí tak horké, jak se uvaří.
A to je, myslím, logické. Či snad nikoliv?

Na pokračování, přirozeně...